Šamanova valcha

Šamanova valcha
Chybí zde svobodný obrázek
Účel stavby

obytné účely

Základní informace
Výstavba1851
Materiálkámen
Současný majitelmanželé Rettichovi
Poloha
AdresaHumpolec, ČeskoČesko Česko
UlicePetrovice čp. 25
Souřadnice49°31′37,81″ s. š., 15°16′48,04″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky23563/3-3282 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šamanova valcha (také Dolní valcha) je technická památka určená k valchování v údolí řeky Želivky v místní části Petrovice v Humpolci. Jedná se o technickou památku, ojedinělý doklad soukenické tradice na Humpolecku. Od 3. května 1958 je objekt kulturní památkou.[1] Dle evidenčního listu nemovité kulturní památky byl v minulosti podán návrh na zrušení památkové ochrany.[2]

Historie a popis

První soukenická valcha na Želivce v Petrovicích byla vystavěna roku 1835 (tzv. Nová valcha). V roce 1851 vznikla také Šamanova valcha.[3] Na ně byly najímáni humpoleckým soukenickým cechem valcháři.[4] Leží v odlehlé osadě v meandru řeky, přibližně 1,5 km od obce. V blízkosti na Petrovickém potoku stojí Rokosův mlýn. Na začátku 20. století byl z objektu valchy odbourán signifikantní komín.[1] Budova valchy je lemována lunetovými okny s původními empírovými mřížemi.[2] V roce 2008 byla akcentována potřebnost rekonstrukce objektu[5], ke které došlo o dva roky později.[6]

V těšné blízkosti stávala osmiboká transformátorová věž, připojená k humpolecké městské elektrárně.[6] Prostředí valchy bylo použito při natáčení československého filmu Soukromá vichřice (1967).[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2025-01-17]. Identifikátor záznamu 23563/3-3282 : soukenická valcha. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b Petrovice, valcha Šamanova. Evidenční list kulturní památky - původní. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-01-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ PALÁNOVÁ, Hana. Proměny humpoleckého soukenictví v 2. polovině 19. a na počátku 20. století. Brno, 2007 [cit. 2025-01-17]. 41 s. Bakalářská práce. Historický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Vedoucí práce Lukáš Fasora. s. 12. Dostupné online.
  4. ↑ JANČUROVÁ, Jana. Proměny humpoleckého soukenictví v 2. polovině 19. a na počátku 20. století. Brno, 2018 [cit. 2025-01-17]. 49 s. Bakalářská práce. Katedra historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Vedoucí práce Jiří Mihola. s. 14. Dostupné online.
  5. ↑ Koncepce podpory památkového fondu ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Humpolec. MěÚ Humpolec [online]. [cit. 2025-01-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b BERAN, Lukáš. Industriální topografie - Kraj Vysočina: průmyslová architektura a technické stavby. Praha: FA ČVUT VCPD, 2014. 273 s. ISBN 978-80-01-05544-1. Kapitola Pelhřimov, Humpolec, s. 83. 
  7. ↑ Soukromá vichřice. Filmová místa [online]. [cit. 2025-01-17]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“