Šao Jüan-ťie
| Šao Jüan-ťie | |
|---|---|
 | |
| Pseudonym | Süe-ja, Tchaj-che-c’ |
| Jiná jména | Šao Čung-kchang |
| Narození | 1459 Kuej-si, Ťiang-si |
| Úmrtí | 1539 Peking |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Povolání | taoistický kněz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šao Jüan-ťie (čínsky pchin-jinem Shào Yuánjié, znaky zjednodušené 邵元节, tradiční 邵元節, 1459–1539) byl čínský taoistický kněz, blízký důvěrník císaře Ťia-ťinga.
Jména
Šao Jüan-ťien používal zdvořilostní jméno Čung-kchang (čínsky pchin-jinem Zhòngkāng, znaky 仲康) a přezdívky Süe-ja (čínsky pchin-jinem Xuěyá, znaky 雪崖, „Sněžný útes“) a Tchaj-che-c’ (čínsky pchin-jinem Tàihézǐ, znaky 太和子, „Mistr Velké Harmonie“).[1]
Život
Šao Jüan-ťie pocházel z okresu Kuej-si v jihočínské provincii Ťiang-si.[2] Byl taoistou školy „pravé jednoty“ (čeng-i), ve třinácti letech přišel na horu Lung-chu-šan, kde si v tamní taoistické obci získal velkou autoritu. Roku 1524 ho mingský císař Ťia-ťing povolal ke dvoru.[3] Císaři sloužil jako specialista na rituály zajišťující déšť a sníh, dědice a kosmický řád obecně.[3] Císař dlouho neměl syny, po narození prvních (nejstarší zemřel malý 1533, druhý se narodil 1536) Šao Jüan-ťiea vyznamenal.[4] Získal panovníkovu důvěru a podporu, a byl pověřen dohledem nad taoistickými kláštery a jmenováním jejich představených. Obdržel vysoké tituly (čen-žen, „dokonalý“), první úřednickou hodnost,[3] a (formálně) titul ministra obřadů. Dostal vysoký plat a 40 vojáků císařské gardy ke službě. V jeho rodišti pro něj císař nechal postavit taoistický klášter. Odměn a hodností se dostalo i Šao Jüan-ťieovým rodičům a příbuzným.[2] Císař a jeho okolí si ho cenili pro jeho vědomosti a znalosti obřadů nastolujících a uchovávajících řád světa.[3]
Roku 1539 císař cestoval do střední Číny, Šao Jüan-ťie byl příliš nemocný, než aby ho mohl doprovázet a doporučil místo sebe jiného taoistu, Tchao Čung-wena. Krátce na to Šao Jüan-ťie zemřel.[3] Pohřben byl s velkými poctami, panovník mu udělil posmrtné jméno, a dokonce čtyřznakové, namísto obvyklého dvouznakového.[5] Po smrti císaře Ťia-ťinga nový režim odvolal posmrtné tituly a vyznamenání udělená mu Ťia-ťingem.[3]
Jeho dílo, Sebrané spisy Velké Harmonie (太和文集, Tchaj-che wen-ťi), je ztraceno.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b KOHN, Livia. Daoism Handbook. Leiden: Brill, 2000. 914 s. ISBN 9004112081, ISBN 9789004112087. S. 602. (anglicky)
- ↑ a b LIU, Cunren. New Excursions from the Hall of Harmonious Wind. Leiden: Brill Archive, 1984. ISBN 9004069763, ISBN 9789004069763. S. 168–169. (anglicky) [Dále jen Liu].
- ↑ a b c d e f FABRIZIO, Pregadio. The Encyclopedia of Taoism: 2-volume set. Abingdon, Oxon: Routledge, 2013. 1551 s. ISBN 1135796343, ISBN 9781135796341. S. 878–879. (anglicky)
- ↑ GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China. Volume 7, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 1. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0521243335. S. 440–510, na s. 479–480. (anglicky)
- ↑ Liu, s. 182.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Shao Yuan Jie, zhengyi dao's taoist priest of the Ming Dynasty.