Šar planina

Šar planina Malet e Sharrit Шар Планина
Šar planina
Nejvyšší bod	2 747 m n. m. (Titov vrh)
Délka	80 km
Nadřazená jednotka	Šarský horský systém (Helenidy)
Sousední jednotky	Korab, Bistra, Jakupica
Světadíl	Evropa
Stát	Severní Makedonie Severní Makedonie Kosovo Kosovo Albánie Albánie
Přibližná poloha pohoří na severomakedonsko-kosovsko-albánském pomezí
Horniny	břidlice, vápenec
Povodí	Vardar, Drin
Souřadnice	42° s. š., 20°44′ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Illyricum Scardus na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0

Šar planina (makedonsky Шар Планина ; albánsky Malet e Sharrit, Mali i Sharrit, zkráceně jen Šara/Шара^[1][2]) je pohoří nacházející se na hranicích Severní Makedonie a Kosova. Malou částí (0,63 %) zasahuje i do Albánie. Nejvyšším vrcholem je Titov vrh (2 747 m n. m.). Oblast hor je známá chovem psů, plemena Šarplaninec.^[2][3] Území na kosovské i na makedonské straně hor jsou chráněna jako národní parky: kosovský Národní park Šara, makedonský Národní park Šar Planina.

Ve starověku byly hory známé jako Scardus, Scodrus nebo Scordus^[4] (το Σκάρδον ὂρος v Polybiovi a Ptolemaiovi).^[5][6] Moderní jména pochází ze starověkých. Nemá žádnou spojitost se slovem šarena/шарена označujícím barevnost.

Ve středověku nazývali Srbové horu Mlečna (srbsky Млечна), a to kvůli tradiční výrobě mléka a velkým stádům dobytka, koz a ovcí. Ve zlaté bule vydané císařem Štěpánem Dušanem ze dne 20. září 1349 je uvedeno: „Opouštím také všechny své statky a oblasti Mlečna gora, panství Durlev a všechny metochie a veškeré bohatství a poklady tohoto kraje“. Dokument je uložen v dubrovnickém archivu.

Někdy se hory také nazývají Carska planina („Carovy hory“)^[7][8] jako odkaz na hlavní města (Prizren a Skopje), oblasti Nerodimlje, Pauni, Svrčin atd. a kláštery (Svatý Arhangeli) nacházející se kolem nich.^[9]

Délka pohoří ve směru severovýchod-jihozápad je přibližně 80 km. 56,25 % pohoří leží na území Severní Makedonie ; 43,12 % potom na území Kosova a malých 0,63 % na území Albánie.

Západní hranici pohoří představují obce Dragaš a Restelica na území Kosova a na jižní přechází v hory okolo Mavrovského jezera. Hranici zde představuje řeka Radika, která jej odděluje od vyššího Korabu. Ze strany Severní Makedonie (jihovýchodní) představuje ostrou hranici Položská kotlina, kdy dochází k extrémní změně nadmořské výšky v blízkosti měst Gostivar a Tetovo (kotlina se nachází v nadmořské výšce 550 m n. m., zatímco nejbližší vrchol, Ploča má nadmořskou výšku 2467 m n. m. Z východní strany pohoří pokračuje k městu Kačanik a Kačanické soutěsce na území Kosova.

Ze severozápadní strany představuje hranici řeka Lepenica u města Štrpce, dále horské sedlo u vesnice Prevalac (ačkoliv národní park zasahuje i severně od něj až téměř k silnici Prizren–Suva Reka) a poté údolí řeky Prizrenska Bistrica, která teče do Prizrenu. Z uvedeného města na jihu Kosova jsou vrcholky Šar planiny dobře viditelné a dokreslují panorama spolu s Kaljaja místní pevností.

Stejně jako v případe celého regionu je Šar planina rozčleněna na menší celky, které jsou rovněž označovány slovem planina. Ze strany Severní Makedonie to jsou například Brodska planina, Rudoka, Vraca, Planina Radika a další.

Horský masiv vznikl v období třetihor s alpinským vrásněním a pleistocenním zaledněním.

Osídlení v této oblasti bylo vždy velmi řídké. Nedaleko vesnice Mušutište se nachází pozůstatek komplexu Široko, který vznikl v období mezi 10. a 7. stoletím př. n. l.. V římských časech bylo pohoří oddělující provincie Moesie, Dalmácie a Makedonie. V období od 2. do 6. století stála na vrcholu Kradište u Prizrenu pevnost. Pohoří poté bylo součástí řady států: Byzantské říše, středověkého srbského státu, Bulharského carství a dalších. Nachází se zde také lokalita Petrič a pevnosti Malý Petrič a Velký Petrič. Na svazích hory vzniklo 45 pravoslavných klášterů.^[10]

Pohoří bylo odlehlou lokalitou i po příchodu Turků na Balkán a jednou z nejodlehlejších částí Jugoslávie po jejím vzniku po první světové válce. Hranice s Albánií byla po roce 1945 vzhledem k napjatým vzájemným vztahům ostře střežena. Vnitřní hranice mezi srbskou a makedonskou (dnes Severní Makedonie) republikou v rámci Jugoslávie nicméně v tomto odlehlém prostředí nebyla přesně vytyčena, byla jen velmi vágně stanovena, což později vedlo k četným sporům a komplikacím.

I přesto se zde rozvíjely zimní sporty a turistika. Vznikla střediska v Popově Šapce a Brezovici.^[11][12] Bylo zde také možné lovit medvědy a další divokou zvěř.^[13]

V roce 1986 byl na kosovské a makedonské (tehdy jugoslávské) straně pohoří vyhlášen národní park.^[1] Jeho existence nicméně nepřestála rozpad socialistické federace, a to na území Makedonie. Na území Kosova byl vyhlášen znovu v roce 1993.^[10] Dlouhou dobu tak zůstala chráněna jen část pohoří.^[14]

V 90. letech 20. století bylo i toto pohoří svědky početných konfliktů, následujících v období rozpadu Jugoslávie. V roce 2000 a 2001 zde bojovali albánští ozbrojenci s Makedonskou armádou. Docházelo k útokům na horské silnice a napadání jednotlivých vesnic. Nejvíce bylo zasaženo několik málo sídel, např. vesnice Aračinovo (albánsky Haraçina) a okolí Tetova. Mnohé z pravoslavných klášterů byly rovněž poničeny, ať už v konfliktu, nebo během bombardování NATO. Zničeny byly téměř všechny horské chaty (až na chatu Ljuboten).

Vzhledem k existenci státní hranice jsou zde časté pokusy o její nelegální překračování, případně pašování.^[15] Vyšší míra přítomnosti policie nicméně učinila řadu původních operací kriminálních skupin rizikovějších a méně výnosných.

V prvních desetiletích 21. století se pomalu a obezřetně rozvíjí turistika v celém regionu. Severní Makedonie zde obnovila národní park v roce 2021.^[4] Tomu předcházelo dlouhodobé úsilí různých organizací.^[1] Ochrana přírody je koordinována ze strany všech stran, které se o pohoří starají, což vede k tomu, že park do jisté míry funguje jako jeden celek.^[16] V souvislosti s tím byl zrušen projekt na výstavbu několika vodních elektráren na území uvedeného parku.^[17]

Pohoří se nachází ve východní části Šarského horského systému, který zde pohořím Šar planina začíná. Masiv je zhruba 80 km dlouhý a 10–20 km široký. Na jihozápadě přechází Šar planina v pohoří Korab (2 764 m n. m.).

Celkový počet vrcholů s nadmořskou výškou 2500 m n. m. zde je třicet, 70 je potom vyšších než 2000 m n. m. Některé nejvyšší z nich jsou následující:

• Titov vrh (2 747 m n. m.)
• Mal Turčin (2 707 m n. m.)
• Bakardan (2 704 m . m.)
• Borislavec (2 662 m n. m.)
• Velika Rudoka (2 658 m n. m.)^[18]
• Bistra, východní vrchol (2 651 m n. m.)
• Bistra, západní vrchol (2 641 m n. m.)
• Mala Rudoka, 2 629 m n. m.)
• Golema Vraca (2 610 m n. m.)
• Crn vrv (2 585 m n. m.)
• Piribeg (2 522 m n. m.)
• Ljuboten (2 498 m n. m.)

Celkem se v pohoří nachází na 70 jezer, která bývají občas označována jako horské oči. Značná část z nich je ledovcového původu a leží ve vysoké nadmořské výšce. Mezi ně patří (ze západní strany) např. jezera Blateško jezero, Šutmansko jezero, Dinivodno jezero, Donji Vir, Crni Vir, Defsko jezero a další. Ze strany východní potom: Koranikoličko jezero, Dobroško jezero, Bílé jezero, Bogovinjské jezero, Černé jezero a další.

V pohoří pramení na sto různých potoků a řek. 25 řek vytéká z pohoří hlubokými údolími, kde poté přecházejí do nižší krajiny a nebo vtékají do větších vodních toků.

Nejvyšší vodopád s názvem Beloviška má výšku 43 metrů.

Zemědělsky jsou svahy hor využívány pro pěstování plodin do výšky 1000 m n. m., lesy potom zasahují až do 1700 m n. m. Pastviny na vrcholcích pohoří zahrnují plochu o celkové rozloze 550 km² Pohoří má v Evropě největší souvislou plochu, která je využívána k pastevectví. Kromě ovcí a koz jsou zde chovány i koně.^[19]

V nižších polohách je tradiční pěstování ovoce, např. malin.^[20]

Populárním výrobkem je Šarský sýr^[13], který se vyrábí z ovčího mléka^[21] (někde i kravského), je solený a je dochucený bylinkami. V lokalitě Bistra se koná pravidelné každoroční setkání chovatelů ovcí z hor.

Na obou stranách hranice se nalézá několik zimních středisek. Oblíbené je zde sjezdové lyžování. Nejvýznamnější lyžařské letovisko je zde zřejmě Popova Šapka (1 780 m n. m.) na severomakedonské straně hor. Nalézá se zde 12 hotelů a několik sjezdových tratí, vleky a lanovky. Středisko je dobře dostupné z města Tetovo po dobré asfaltové silnici, která zde překonává četné serpentiny. V létě je Popova Šapka výchozím bodem pro několik turistických tras, které jsou poměrně snadné, avšak špatně značené a vesměs v nadmořských výškách přes 2 000 metrů. Turistické značení se nachází na obou stranách pohoří.^[zdroj?]

Na kosovské straně vznikl lyžařský resort, resp. centrum pro zimní sporty v lokalitě Brezovica jižně od obce Štrpce. Je zde několik vleků, jeden z nich vede přímo až na hlavní hřeben, kde se nachází státní hranice a který je v nadmořské výšce okolo 2500 m n. m.

Do hor vedou silnice (např. do vesnice Vešala ze severomakedonské strany) jen v omezené míře. U resortu Brezovica je prašná cesta vedena i na samotný hřeben Šar Planiny.

Na kosovské straně se na ploše 390 km² nalézá Národní park Sharr. Šar planina je částečně zahrnuta do ochranného pásma národního parku, který se rozkládá na severu masivu. Rostlinstvo v horách představují plodiny až do výšky kolem 1 000 m n. m., lesní porost sahá až do výšky 1 700 m n. m., a nad nimi leží již jen vysokohorské pastviny. Ty představují 550 km². Šar planina je největší území kompaktně pokryté pastvinami na evropském kontinentu.

Na makedonské straně se na ploše 627 km² nachází Národní park Šar Planina (makedonsky Национален парк Шар Планина Nacionalen Park Šar Planina), vyhlášená v roce 2021. Táhne se podél hranice s Kosovem, vysoko nad Položskou nížinou s městy Tetovo a Gostivar.

Čtvrtina území parku je přísně chráněna a vyhrazena pro vědecký výzkum^[1], pastevectví a pěší turistiku.

V parku se vyskytuje na 70 druhů léčivých endemických rostlin.^[1] Mimo to zde roste také endemická reliktní borovice makedonská a borovice bělokorá, dále borovice mugo a růže alpská. Z dalších vytrvalých rostlin se zde vyskytují řebříček královský Alexandrův (latinsky Achillea alexandri-regis), Heliosperma nikolicii, Bornmuellera dieckii, šarský hvozdík a další. Jedním z reliktních druhů je ramondie.^[10] Z většiny Evropy vymizela během poslední doby ledové a dnes roste jako endemický druh v několika údolích v Srbsku, Severní Makedonii a Řecku. Byla vybrána jako srbský symbol pro den příměří v první světové válce.

Zaznamenáno je také na 200 druhů ptáků, 34 druhů savců, a 147 druhů motýlů.^[10] Nacházejí se zde útočiště a migrační koridory pro mnoho ohrožených druhů živočichů, mezi něž patří i mimořádně vzácný balkánský rys (rys ostrovid, poddruh balcanicus). Ten je vysoce ohrožený a počet jeho jedinců se odhaduje na vyšší desítky až stovky.^[1] Dále zde žije želva bahenní a želva Hermannova. Místní populace kamzíků čítá několik set jedinců (vyšší stovky). Žijí zde tradičně i vlci a medvědi, místní pastvečtí psi o váze až 40 km dokáží takové medvědy zahnat.^[2] Celkem se zde údajně vyskytuje 2000 druhů rostlin, 167 druhů motýlů, 130 druhů ptáků a 45 druhů savců, včetně vlka, medvěda a lišky.

Zasněžené vrcholky Šar planiny jsou vyobrazeny na znaku města Skopje.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Šar Mountains na anglické Wikipedii a Šar Planina na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šar planina na Wikimedia Commons