Šatovník žlutoocasý
 Šatovník žlutoocasý | |
|---|---|
%2c_Bishop_Museum%2c_Honolulu.JPG) obrázek šatovníka z muzea Bishop | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 vyhynulý[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | pěnkavovití (Fringillidae) |
| Rod | šatovník (Drepanis) |
| Binomické jméno | |
| Drepanis pacifica (Gmelin, 1788) | |
 výskyt šatovníka na Havajských ostrovech | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šatovník žlutoocasý (Drepanis pacifica) je vyhynulý druh havajského šatovníka. Tento endemický druh Havajských ostrovů vyhynul kvůli ztrátě přirozeného prostředí, způsobené lidskou činností, a nadměrnému lovu.
Popis
Průměrná velikost tohoto ptáka činila 23 cm. Byl většinou černý, s jasně žlutým peřím na zádech a holeni běháků a s bílou skvrnou na křídlech. Měl malé, černé oči a asi 7,5 cm dlouhý, dolů zahnutý tmavý zobák. Mladí jedinci mohli mít zobák světlejší.[2] Tento plachý druh žil v lesích a živil se nektarem z trubkových květů lobelek. Ozýval se dlouhým tesklivým pískáním.
V havajské kultuře
Šatovník byl před příchodem Evropanů jedním z nejvíce ceněných ptáků v havajské společnosti. Jeho žluté peří se využívalo k výrobě oděvů a pokrývek hlavy pro vladaře.[3] Odhaduje se, že k výrobě proslulého žlutého pláště krále Kamehamehy I. bylo potřeba peří z 80 000 ptáků. Lov ptáků pro jejich peří přispěl k významnému snížení počtu žijících jedinců tohoto živočišného druhu.[3]
Obyvatelé Havajských ostrovů chytali ptáky tak, že z mízy santalovníku a chlebovníku vyrobili lep, jímž pomazali okolí květu lobelky. A zatímco hladový šatovník pil nektar, jeho nohy uvízly v lepu.
.jpg)
Někteří badatelé tvrdí, že domorodci drželi šatovníky po oškubání jako drůbež a jako domácí ptáky.[zdroj?] Podle jiných byli prý ptáci propouštěni. I kdyby však byli ptáci po oškubání propuštěni, byli by v šoku a hrozilo by jim zranění.[zdroj?] Nicméně havajští ptáci jsou relativně krotcí a nemají strach, jsou-li chyceni, takže mohli polapení a oškubání přežít lépe než většina ostatních ptáků.
Dopad činnosti osadníků
V procesu rozšiřování zemědělských ploch pro pěstování užitkových plodin a pro chov dobytka měnili evropští osadníci necitlivě životní prostředí šatovníků, což ohrožovalo jejich zdroje potravy. Dobytek se mnohdy volně pohyboval po lesích a ničil tak jejich původní ekosystém. Přestože se na to přišlo poměrně brzy, začali šatovníci rychle mizet. Jedince, kteří mohli přežít devastaci svého přirozeného biotopu, zřejmě zabily neštovice ptáků.
Šatovníci žlutoocasí byli vysoce ceněni i mezi evropskými a americkými sběrateli.
Mnoho exemplářů tohoto ptáka se nachází v amerických a evropských přírodovědných muzeích. Zdá se, že tento druh zmizel z přírody v roce 1899, ale zprávy o jeho výskytu se objevovaly ještě několik dalších let. Poslední potvrzené pozorování proběhlo v červenci 1898 v blízkosti Kaumany na ostrově Havaj. Učinil je sběratel Henry W. Henshaw, který, jak napsal australský ekolog Tim Flannery ve své knize A Gap In Nature, postřelil ptáka, jehož pronásledoval, ten mu však utekl.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hawaii mamo na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ http://julianhume.co.uk/wp-content/uploads/2010/07/Olson-Hume-Drepanis-plumages.pdf
- ↑ a b QUAMMEN, David. The Song of the Dodo: Island Biogeography in an Age of Extinctions. New York, NY, US: Scribner, 1996. Dostupné online. ISBN 0-684-80083-7. S. 318.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu šatovník žlutoocasý na Wikimedia Commons 
Taxon Drepanis pacifica ve Wikidruzích- BioLib.cz – Drepanis pacifica [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: David Eickhoff from Pearl City, Hawaii, USA, Licence: CC BY 2.0
ʻAhu ʻula are feathered capes. There about about 160 existing today in museums throughout the world. The largest collection is at the Bishop Museum.
This ʻahu ʻula was made from the red feathers of ʻiʻiwi (Vestiaria coccinea) and ʻapapane (Himatione sanguinea), and the yellow feathers from ʻōʻō (Moho spp.) and mamo (Drepanis pacifica) attached to the netting of olonā (Touchardia latifolia) fiber.
It is thought that this ʻahu ʻula belonged to Chief Kalaniʻōpuʻu (d.1782) of Hawaiʻi Island. Incidentally, it was Kalaniʻōpuʻu who welcomed Captain James Cook as the god Lono at Kealakekua, Hawaiʻi Island on January 17, 1779.
Bishop Museum, Honolulu, HawaiʻiAutor: Hiart, Licence: CC0
Drepanis pacifica (Gmel.), Bishop Museum, Honolulu
Autor: Mapbliss, Licence: CC BY-SA 4.0
Map of the main islands of Hawaii. UTM Zone 4N. Data sources: Natural Earth, Hawaii State GIS Program, USGS map "Hawaii's Volcanoes Revealed".
Drepanis pacifica (Hawaii Mamo)