Šebestián František Künigl

Šebestián František hrabě Künigl
Hejtman Klatovského kraje
Ve funkci:
1769 – 1783
PředchůdceŠtěpán Desfeigny de Latournelle
NástupceKryštof Arnošt z Millachu
Hejtman Plzeňského kraje
Ve funkci:
1750 – 1751
PředchůdceVáclav z Klenové a z Janovic
NástupceFerdinand Jáchym z Rumerskirchu
Hejtman Prácheňského kraje
Ve funkci:
1743 – 1746
PředchůdceJan Jindřich z Bissingenu
NástupceFerdinand Jáchym z Rumerskirchu

Narození11. prosince 1720
Nový zámek Lnáře
Úmrtí20. září 1783 (ve věku 62 let)
Praha
ChoťMarie Terezie z Černínová z Chudenic
RodičeLeopold Josef z Küniglu a Marie Josefa Černínová z Chudenic
DětiKašpar Heřman z Küniglu
Heřman Petr Künigl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šebestián František hrabě Künigl (německy Sebastian Franz Graf Künigl, Freiherr von Ehrenburg und Warth) (11. prosince 1720 Lnáře20. září 1783 Praha) byl český šlechtic z původně tyrolského rodu. Vlastnil několik panství v jižních a západních Čechách (Lnáře, Bezděkov) a působil ve státních službách, postupně byl hejtmanem několika krajů v Čechách. Patřil k předním osobnostem zednářství v Čechách.

Životopis

Zámek Lnáře, majetek Küniglů do roku 1746

Pocházel ze starého šlechtického rodu z Tyrolska povýšeného v roce 1662 do hraběcího stavu.[1] Pocházel z linie usazené v Čechách, byl mladším synem hraběte Leopolda Josefa Künigla (1688–1727) a jeho manželky Marie Josefy Černínové z Chudenic (1690–1726), dcery českého místokancléře Tomáše Zachea Černína[2] a dědičky panství Lnáře. Šebestián František v raném dětství ztratil oba rodiče a vyrůstal na zámku Lnáře, který nechal jeho otec výrazně upravit. Měl staršího bratra Václava Josefa (1715–1737), který se nešťastnou náhodou utopil v Innu. Po dobu nezletilosti byl poručníkem obou bratrů jejich prastrýc, český nejvyšší lovčí hrabě František Karel Clary-Aldringen.[3] Na počátku války o rakouské dědictví prokázal Šebestián František věrnost Marii Terezii a již ve dvaadvaceti letech vstoupil do státních služeb ve funkci hejtmana prácheňského kraje za panský stav (1743–1746).[4] Poté byl krátce v letech 1750–1751 hejtmanem plzeňského kraje, ale po reorganizaci státní správy v roce 1751 zůstal několik let mimo aktivní službu. Mezitím získal hodnost císařského komorníka a později se stal tajným radou. Nakonec v letech 1769–1783 zastával funkci hejtmana klatovského kraje vyčleněného z původního plzeňského kraje. Zemřel v roce 1783 v Praze, pohřben byl po boku svých rodičů v kostele Nejsvětější Trojice ve Lnářích.[5]

Jako příslušník osvícenské generace rakouské šlechty patřil k předním představitelům svobodného zednářství ve druhé polovině 18. století,[6] přestože byl dlouholetým krajským hejtmanem a Marie Terezie zakazovala souběh aktivit v zednářském hnutí a službu ve státních úřadech.[7] Patřil ke spoluzakladatelům zednářské lóže Sincerité v Klatovech. K zednářství přivedl také nejstaršího syna Kašpara Heřmana a synovce Jana Vojtěcha Černína.[8]

Majetkové a rodinné poměry

Domy v Plánické ulici v Klatovech, sídlo Šebestiána Františka Künigla jako klatovského krajského hejtmana

Po rodičích byl dědicem panství Lnáře, které převzal po dosažení plnoletosti v roce 1741. Lnáře patřily k velkým pozemkovým celkům v jižních Čechách, k panství náležela dvě městečka, třicet vesnic a mimo jiné přes 200 rybníků. Panství bylo zatíženo vysokými dluhy, v důsledku průchodů armád na začátku války o rakouské dědictví bylo zadlužení ještě navýšeno. Proto bylo rozhodnuto panství prodat a v roce 1745 koupil Lnáře František Karel Swéerts-Sporck, který za tento majetek zaplatil 426 000 zlatých.[9] Šebestián Künigl byl v té době hejtmanem prácheňského kraje, proto koupil dva domy v Horažďovicích, kde se dočasně usadil a řídil odtud také správu kraje. Později koupil menší panství Bezděkov na Klatovsku[10] a na zdejším zámku se s rodinou usadil.[11][12] Později koupil ještě dva měšťanské domy č. p. 3 a 4 v dnešní Plánické ulici v Klatovech, odkud úřadoval jako klatovský krajský hejtman.[13] Kromě toho užíval také čestnou hodnost nejvyššího stolníka v Tyrolsku, která rodině náležela dědičně od roku 1650.[14]

V roce 1745 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Terezií Černínovou (1724–1800) z chudenické větve Černínů, dcerou pražského městského hejtmana hraběte Jana Václava Černína. Marie Terezie byla později dámou Řádu hvězdového kříže a byla pohřbena v kostele sv. Martina ve Chválenicích, který nechal postavit její bratr Heřman Jakub Černín. Se svou manželkou měl Šebestián František tři syny, kteří společně drželi Bezděkov a v roce 1802 panství prodali. Nejstarší syn Kašpar Heřman (1745–1824) patřil stejně jako otec k významným osobnostem zednářského hnutí v Čechách. Nejmladší syn Heřman Petr (1768–1853) sloužil v armádě, vyznamenal se v napoleonských válkách a dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.

Šebestiánův strýc Jan Filip Josef Künigl (1696–1770) byl vychovatelem a nejvyšším hofmistrem arcivévody Leopolda a rytířem Řádu zlatého rouna. Prastrýc Kašpar Ignác Künigl (1671–1747) byl knížetem-biskupem v Brixenu.

Odkazy

Reference

  1. Rodokmen Küniglů dostupné online
  2. Rodokmen Černínů z Chudenic dostupné online
  3. Rod Küniglů na webu zámku Lnáře dostupné online Archivováno 29. 9. 2022 na Wayback Machine.
  4. SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení., Národní archiv, Praha, 2021; s. 126–127, 243 ISBN 978-80-7469-103-4
  5. ŠMILAUEROVÁ, Adéla: Bosí augustinináni v Čechách jako objednavatelé uměleckých děl v 17. a 18. století; NLN, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2018; s. 90 ISBN 978-80-7422-639-7
  6. Biografie Šebestiána Františka Künigla [https://www.mystika.info/products/vlcr-5-josef-dobrovsky/ dostupné online
  7. SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení., Národní archiv, Praha, 2021; s. 122–123 ISBN 978-80-7469-103-4
  8. LUKEŠOVÁ, Marie: Jan Vojtěch Černín z Chudenic - nejvyšší český lovčí a stavitel zámku Kozel (bakalářská práce); Pedagogická fakulta Západočeské univerzity, Plzeň, 2022; s. 21–22 dostupné online
  9. PRCHAL, Vítězslav: Sídlo a jeho pán. Rezidenční strategie hraběte Františka Karla Swéerts-Sporcka ve druhé čtvrtině 18. století in: Theatrum historiae, Praha, 2011; s. 63–64 dostupné online
  10. NETRHOVÁ, Tereza: Struktura feudální držby Plzeňského kraje v pobělohorském období (bakalářská práce) Filozofická fakulta Západočeské univerzity, Plzeň, 2017; (Příloha č. 2: Seznam panství v Plzeňském a Klatovském kraji), s. 42 dostupné online
  11. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 31
  12. ÚLOVEC, Jiří: Hrady, zámky a tvrze Klatovska; Praha, 2004; s. 57–59 ISBN 80-7277-240-6
  13. NOVOTNÁ, Ludmila, BLAŽKOVÁ, Marie: Krajský úřad Klatovy (1722) 1751–1850, Státní oblastní archiv v Plzni, Plzeň, 2014; s. 5–6 dostupné online
  14. Rod Küniglů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1884; s. 505–506 dostupné online

Média použitá na této stránce

Lnáře - Nový zámek (2).JPG
Autor: Chmee2, Licence: CC BY-SA 3.0
Nový zámek ve městě Lnáře, okres Strakonice, Česko.
Klatovy, domy čp.3 a 4.jpg
Autor: Sovicka169, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
COA Künigl - Tyroff AT.png
Coat of Arms of Künigl von Ehrenburg (Counts)