Šehzade Mustafa
Şehzade Mustafa | |
---|---|
Syn osmanského sultána Süleymana I. | |
Narození | 1515 Manisa |
Úmrtí | 6. října 1553 |
Příčina úmrtí | vražda uškrcení |
Povolání | guvernér |
Titul | Korunní princ |
Předchůdce | Süleyman Nádherný |
Následovník | Murad III. |
Nábož. vyznání | Islám |
Choť | Rümeysa Hatun |
Partner(ka) | Ayşe Hatun |
Děti | Nergisşah Sultan Şehzade Orhan |
Rodiče | sultán Süleyman Nádherný Mahidevran Sultan |
Rod | Osmanská dynastie |
Příbuzní | Sourozenci Şehzade Mehmed Mihrimah Sultan Şehzade Abdullah |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Şehzade Mustafa (1515, Manisa - 6. října 1553, Konya) byl syn osmanského sultána Sulejmana I. a jeho druhé manželky Mahidevran Sultan. Byl správcem provincie Manisa v letech 1533–1541 a vládce provincie Amasya v letech 1541–1553. Mustafa byl nejstarším žijícím synem sultána a nejpravděpodobnějším následníkem. Byl v Anatolii velmi oblíbeným princem, avšak nakonec byl z příkazu svého otce popraven.
Život
Mustafa se narodil v roce 1515 v Manise, sultánovi Sulejmanovi I. a jeho manželce Mahidevran Sultan. V té době byl Sulejman ještě princem.
Mustafa měl problémy ve vztahu ke svému otci již v raném dětství. Byl prvorozený syn, avšak Sulejman byl více soustředěný[zdroj?] na jeho bratra, Šehzade Mehmeda, který byl nejstarším synem Hürrem Sultan.
Mustafa měl vždy dobrý vztah se svými bratry Mehmedem a následným sultánem Selimem II.[zdroj?] To nejspíš zapříčinilo i pozdější Selimův kladný vztah k Mahidevran Sultan v posledních letech jejího života.
Mustafa byl převelen z Manisy do Amasye. Správa Manisy byla přidělena princi Mehmedovi. Nicméně, Mustafa dostal dopis od svého otce, že přesídlení do Amasye nebylo z důvodu, že by neměl nastoupit na trůn, ale protože chce, aby Mustafa bránil východní hranice říše a získal zkušenosti správou většího území.[zdroj?] Uklidněno bylo též osmanské vojsko a lid, protože v Mustafovi spatřovali budoucího panovníka. Princ Mehmed však roku 1543 umírá. Ačkoli se vzhledem k této okolnosti zdálo, že Mustafovi v cestě na trůn nic nebrání, musel čelit další výzvě. Selim byl v roce 1544 poslán do Anatolie jako maniský správce.
V roce 1547, během sultánova tažení proti perským Safíovcům, se Sulejman setkal se svými syny Mustafou, Selimem a Bájezídem na různých místech a probíral s nimi politickou situaci v Osmanské říši.
V roce 1549 byl Mustafa poslán do provincie Konya. Nyní byl Mustafův život v ohrožení. Hürrem Sultan a Rüstem Paša se proti němu spikli ve prospěch Hürreminých synů, Selima a Bájezída.[zdroj?]
Poprava
Hürrem a Rüstem využili situace, když sultán Sulejman po cestě do Persie zastavil s armádou v Ereğli. Během pobytu v Ereğli navrhl Rüstem Mustafovi, aby se přidal k armádě. Zároveň Rüstem pomluvami Sulejmana přesvědčil, že jeho syn přichází, aby ho zabil a zmocnil se vlády.[zdroj?]
Mustafa přijal Rüstemův návrh a okamžitě vyrazil. Sulejman to považoval za hrozbu a po falešném varování od Hürrem[zdroj?] vydal příkaz k Mustafově popravě. Když Mustafa vstoupil do stanu svého otce, aby se s ním setkal, napadli ho Sulejmanovi strážci a po dlouhém zápasu ho uškrtili tětivou luku.
Po popravě
Po Mustafově smrti se jeho janičáři a anatolští vojáci začali bouřit proti Sulejmanovu rozhodnutí. Osmanská společnost nesouhlasila s usmrcením prince Mustafy, protože lid věřil, že příčinou jeho vraždy byla politická hra Hürrem Sultan a Rüstema Paşi. V roce 1553 napadli hlavní palác Topkapi v Konstantinopoli.[zdroj?]
Po protestech armády zbavil sultán Sulejman Rüstema jeho funkce velkovezíra a poslal jej zpět do Konstantinopole. Hürrem poslal do exilu, do starého paláce v Edirne. Mustafovi nechal Sulejman uspořádat velkolepý a důstojný pohřeb v Konstantinopoli. Po týdnu, co bylo jeho tělo uchováváno v Hagia Sofia, bylo jeho tělo převezeno do Bursy a tam bylo i pochováno.
Mustafova smrt byla ještě dlouho oplakávána v Anatolii, také v Amasyi, Manise a Konyi, protože lidé viděli v Mustafovi budoucího sultána a vynikajícího vůdce Osmanské říše.
Lidé a rodina Sulejmana (jeho sestry) byli velmi rozzlobení na Rüstema, Hürrem a poté i na Sulejmana, protože nechal dopustit, aby jeho prvorozený syn byl popraven.[zdroj?]
Rodina
Měl 4 dětí, o kterých se dochovaly záznamy:
- Šehzade Orhan se narodil v roce 1535 v Manise a zemřel v roce 1552 v Konyi.
- Nergis Şah Sultan byla Mustafova oblíbená dcera. Narodila se v roce 1536 v Manise. Provdala se za Damata Cenabi Ahmeta Pašu, který byl guvernérem Anatolie, ale nadále žila v Burse. Zemřela tady v roce 1592 a je zde i pochována.
- Šehzade Mehmed se narodil v roce 1547 v Amasyi a zemřel 10. prosince 1553 v Burse.
- Şah Sultan se narodila v roce 1542 v Amasyi a provdala se za zdejšího guvernéra. Zemřela v roce 1597 na tomtéž místě.
Literatura a populární kultura
V roce 1561, devět let po Mustafově smrti, francouzský spisovatel Gabriel Bounin napsal tragédii La Soltane o Hürrem Sultan a o Mustafově smrti. Díky této tragédii byli Francouzi poprvé detailněji obeznámeni s Osmanskou dynastií.
V televizním seriálu Velkolepé století (2011 - 2014) byl Mustafa ztvárněn tureckým hercem Mehmetem Günsürem.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Şehzade Mustafa na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Şehzade Mustafa na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Uploadalt, Licence: CC BY-SA 3.0
La_Soltane_Gabriel_Bounin_1561
Every sultan of the Ottoman Empire had his own monogram, called the tughra, which served as a royal symbol. A coat of arms in the European heraldic sense was created in the late 19th century. Hampton Court requested from the Ottoman Empire a coat of arms to be included in their collection. As the coat of arms had not been previously used in the Ottoman Empire, it was designed after this request, and the final design was adopted by Sultan Abdul Hamid II on 17 April 1882.
European depiction of the execution of Prince Mustafa b. Suleiman. Engraving by Cl. Duflos after a design by N. Hallé.
Изображение шейхзаде Мустафы из книги французского путешественника «Les vrais pourtraits et vies des hommes illustres...» (1584)