Šen Ce-min

Šen Ce-min
Narození23. června 1900
Ťia-sing
Úmrtí20. listopadu 1933 (ve věku 33 let)
Alma materSunjatsenova univerzita pracujících Číny
Povolánípolitik
ZaměstnavatelŠanghajská univerzita
Politická stranaKomunistická strana Číny
ChoťZhang Qinqiu (1925–1933)
RodičeShen Yongxi
PříbuzníMao Tun (sourozenec)
Funkcevedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Šen Ce-min je čínské jméno, v němž Šen je příjmení.

Šen Ce-min (čínsky pchin-jinem Shěn Zémín, znaky zjednodušené 沈泽民, tradiční 沈澤民; 23. června 190020. listopadu 1933) byl čínský komunistický revolucionář, spisovatel a překladatel, začátkem 30. let jeden z předních představitelů Komunistické strany Číny. Během studií v Moskvě ve druhé polovině 20. let patřil k osmadvaceti bolševikům, po návratu do Číny byl přijat mezi kandidáty jejího ústředního výboru (v lednu 1931), krátce vedl oddělení propagandy ústředního výboru (leden–duben 1931). Poté řídil stranickou organizaci v sovětské oblasti E-Jü-Wan na pomezí provincií Chu-pej, Che-nan a An-chuej.

Život

Šen Ce-min se narodil roku 1900 v okresu Tchung-siang v provincii Če-ťiang v rodině advokáta.[1] V roce 1912 byl přijat na provinční střední školu v Chu-čou. V letech 1916–1919 studoval na inženýrské škole v Nankingu. Během studií v Nankingu se pod vlivem ruské Říjnové revoluce a hnutí 4. května začal zajímat o politiku a literaturu, na škole se spřátelil s Čang Wen-tchienem, se kterým sdílel literární zájmy. Studium v Nankingu nedokončil, protože roku 1919 odešel za starším bratrem Mao Tunem do Šanghaje. V Šanghaji roku 1920 vstoupil do právě vzniklého Socialistického svazu mládeže Číny.[1] Na podzim 1920 odjel s Čang Wen-tchien do Japonska k dalšímu studiu, po půl roce se vrátil do Číny. Roku 1921 vstoupil do Komunistické strany Číny.[1][2] Začátkem roku 1922 byl zvolen do ústředního výboru Socialistického svazu mládeže Číny.[2]

V následujících letech se věnoval literární teorii a kritice, překládal z angličtiny (a později ruštiny) do čínštiny díla evropských autorů (Oscar Wilde, Romain Rolland, Petr Kropotkin a další).[1] Překládal nikoliv do klasické, ale do hovorové čínštiny, paj-chua, jako jeden z průkopníků prosazujících používání paj-chua jako jazyka literatury. Od roku 1924 působil jako docent na Šanghajské univerzitě. Oženil se se svou studentkou Čang Čching-čchiou.[1]

Na přelomu let 1925 a 1926 odcestovali Šen a Čang do Sovětského svazu, kde studovali na Sunjatsenově univerzitě, během studia se zařadilezi ortodoxní stoupence stalinské politiky, po jednom z hlasování o sporných otázkách přezdívaných osmadvacet bolševiků.[1] V Moskvě se Šenovi a Čang narodila dcera, kterou pojmenovali Ma. Zanechali ji v Moskvě, když se v roce 1930 vrátili do Číny.[1] Šen Ce-min cestoval přes Francii, do Číny se vrátil koncem léta 1930. Čang na podzim 1930 jela přes Sibiř.[3]

V lednu 1931 se jako host zúčastnil zasedání ústředního výboru, na kterém byl přibrán mezi kandidáty ústředního výboru KS Číny, současně od ledna do dubna 1931 řídil oddělení propagandy ústředního výboru. V dubnu 1931 byl vyslán do sovětské oblasti E-Jü-Wan na pomezí provincií Chu-pej, Che-nan a An-chuej, společně s Čang Kuo-tchaem a Čchen Čchang-chaem.[4] Trojice převzala vedení oblasti, přičemž Čang měl celkové vedení, Šen Ce-min řídil organizaci strany a zázemí a Čcheng Čchang-chao převzal vojenské záležitosti, když se od listopadu 1931 stal komisařem vojenských jednotek oblasti (4. frontu). Když v srpnu 1932 pod tlakem kuomintangských armád většina komunistických vojsk odešla z oblasti na západ, oddíly ponechané na místě (25. sbor), aby pokračovaly v partyzánském boji v regionu, vedl Šen Ce-min jako představitel strany a Sü Chaj-tung jako vojenský velitel.[1]

Šen Ce-min zemřel 20. listopadu 1933 na plicní chorobu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Шэнь Цзэминь na ruské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Biographical Dictionary of Republican China. Vol. 3: Mao-Wu. Příprava vydání Howard L. Boorman, Richard C. Howard. New York, NY: Columbia University Press, 1970. S. 103–104. (anglicky) 
  2. a b KAMPEN, Thomas. Mao Zedong, Zhou Enlai and the Evolution of the Chinese Communist Leadership. Copenhagen, Denmark: NIAS Press, 2000. ISBN 8787062763. S. 20–21. (anglicky) [Dále jen Kampen (2000)]. 
  3. Kampen (2000), s. 27–29.
  4. Kampen (2000), s. 30.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Shen Zemin.jpg
Shen Zemin (1900-1933)