Šenkenberk

Šenkenberk
Základní informace
Sloh	románský gotika
Výstavba	13. století
Zánik	15. století
Poloha
Adresa	Šumná, Česko Česko
Souřadnice	48°55′50,06″ s. š., 15°54′35,23″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	45853/7-6811 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šenkenberk (též Šimberk či Šimperk) je zřícenina hradu ze 13. století v okrese Znojmo. Pozůstatky hradu jsou od 3. května 1958 chráněny jako kulturní památka.^[1]

Historie

Založení hradu je přisuzováno rodu Pincernů, pocházejícího z Rakouska, který se na Znojemsku usadil ke konci 1. čtvrtiny 13. století. První držitel Šenkenberka se zřejmě nazýval Wolfram, jenž používal predikát „de Schenkenberg“. Zároveň mu bylo připisováno založení hradu.^[2] Snad první zpráva o Šenkenberku se vztahuje k roku 1247.^[3] Později je Šenkenberk zmíněn k roku 1325, když český král Jan Lucemburský svolil Hrutovi z Rukštejna k prodání obce Chlupice u Hostěradic Jindřichovi ze Šenkenberka.^[4] Jindřich ze Šenkenberka, pocházející z rodu z Jíkve, je dále zaznamenán na dalších listinách z let 1337–1343 jako svědek.^[5] Kastelolog Miroslav Plaček se domnívá, že Jindřich hrad patrně vyženil.^[3] Naposledy je připomínán k roku 1349, když přenechal majetek své manželce Anně z Pavlic. Po Jindřichovi se správy hradu ujali jeho synové Markvart a Protiva ze Šenkenberka. V roce 1353 Markvart a Protiva prodali své podíly hradu Jindřichovi Přibíkovi z Jíkve.^[5] Nástupce Jindřicha Přibíka, Proček ze Šenkenberka, prodal polovinu hradu Jimramovi z Jakubova, Oldřichovi ze Želetavy a Raškovi z Borů za 510 hřiven. Druhá polovina hradu náležela bratrům Pročka, Markvartovi a Bočkovi, jenž se o svou část od roku 1361 dělil s Oldřichem ze Želetavy. Následně se podařilo Oldřichovi ze Želetavy získat i Markvartův díl hradu.^[4] Někdy poté se Šenkenberk dostal do vlastnictví moravského markraběte, jelikož ho v roce 1406 prodal Jošt Lucemburský společně s dalšími vsi Přechovi z Kojetic. Přech pak Šenkenberk předal své ženě Kateřině jako věno. Dalším majitelem hradu se stal Osvald z Eitzingu, jenž si kvůli údajnému protiprávnímu držení znepřátelil příbuzného Přecha z Kojetic, Štědroně z Kojetic. Roku 1436 ovšem Zikmund Lucemburský schválil jeho držení jako zástavy. Roku 1517 prodal Šenkenberk Michal z Eitzingu Adamovi z Bačkovic, tehdy byl již ale zchátralý.^[5] Zdeněk Měřínský a Miroslav Plaček na základě archeologického zkoumání soudili, že hrad mohl zaniknout buď v průběhu husitských válek, anebo během feudálních svárů před polovinou 15. století.^[6]

Popis

Šenkenberk se rozkládá na ostrožně nad pravým břehem Plenkovického potoka. Jednalo se o dvojdílný hrad skládající se z jádra hradu lichoběžníkového tvaru a předhradí rovněž ve tvaru lichoběžníku. Za ním leží šíjový příkop, jenž v šířce činí 9 m a hloubku 1,5 m. Čelo jádra hradu měří 32 m, jižní strana 29,5 m a západní průčelí na opyši 18,5 m. Spojovací hradba vedoucí šikmo činí délku 31 m. Nejlépe se z hradu zachovalo severní nároží, u něhož je hradba vysoká až 3,6 m.^[1][7]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šenkenberk na Wikimedia Commons

Literatura

• HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: 1. Jižní Morava. Praha: Svoboda, 1981. 364 s. Heslo „Šenkenberk (Šimberk, Šimperk) – hrad“, s. 222. 
• MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk; PLAČEK, Miroslav. Hrad Šenkenberk a jeho úloha v kolonizaci Znojemska. Archæologia historica. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1993, roč. 18, čís. 1, s. 211–223.