Šestá vláda Benjamina Netanjahua

Šestá vláda Benjamina Netanjahua
(c) Avi Ohayon / Government Press Office of Israel, CC BY-SA 3.0 Členové vlády s prezidentem Jicchakem Herzogem
Pořadí	37.
Předseda	Benjamin Netanjahu
Politické subjekty	Likud Šas Náboženský sionismus Sjednocený judaismus Tóry Ocma jehudit No'am
Jmenována	Jicchakem Herzogem
Datum jmenování	29. prosince 2022
Opozice	Ješ atid Státní tábor Jisra'el bejtenu Sjednocená arabská kandidátka Chadaš–Ta'al Strana práce
Posloupnost vlád
< Bennett
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Kobi Gideon / Government Press Office of Israel, CC BY-SA 3.0

(c) Kobi Gideon / Government Press Office of Israel, CC BY-SA 3.0

Šestá vláda Benjamina Netanjahua je úřadující vláda Státu Izrael vedená Benjaminem Netanjahuem, kterou prezident republiky Jicchak Herzog jmenoval 29. prosince 2022 po listopadových volbách do Knesetu.^[1][2] Tvoří ji šest stran: Likud, Sjednocený judaismus Tóry, Šas, Náboženský sionismus, Ocma jehudit a No'am. V pořadí se jedná o 37. vládu.

Pozadí

Pravicový blok stran vedený Benjaminem Netanjahuem, v Izraeli známý jako národní tábor, získal ve volbách do Knesetu 64 ze 120 křesel, zatímco koalice vedená bývalým premiérem Ja'irem Lapidem 51 křesel.^[3] Národní tábor byl různě označován za nejpravicovější^[4] a také nejvíce náboženskou vládu v dějinách Izraele.^[5][6]

Krátce po volbách Lapid Netanjahuovi ustoupil,^[7] poblahopřál mu^[8] a popřál mu štěstí „v zájmu izraelského lidu“.^[9] Dne 15. listopadu se během zahajovacího zasedání konala slavnostní přísaha nově zvolených členů 25. Knesetu. Hlasování o jmenování nového předsedy Knesetu, které se obvykle provádí na zahajovacím zasedání, a přísaha členů vlády byly odloženy, protože probíhající koaliční jednání zatím nevedla k dohodě o těchto pozicích.^[10][11][12]

Vytvoření vlády

Dne 3. listopadu 2022, po sečtení 97 % hlasů, Netanjahu řekl svému poradci Jarivu Levinovi, aby zahájil neformální koaliční rozhovory se spřátelenými stranami.^[13] Předseda strany Šas Arje Deri se 4. listopadu setkal s Jicchakem Goldknopfem, předsedou strany Sjednocený judaismus Tóry a její frakce Agudat Jisra'el. Obě strany se dohodly na spolupráci v rámci příští vlády.^[14][15] Degel ha-Tora, frakce Sjednoceného judaismu Tóry, 5. listopadu prohlásila, že bude trvat na svém ideologickém postoji neusilovat o žádné ministerské posty, jak jí to nařídil její duchovní vůdce, rabín Geršon Edelstein, ale bude usilovat o jiné posty, jako jsou předsedové výborů Knesetu a náměstci ministrů.^[16]

Sám Netanjahu zahájil rozhovory 6. listopadu. Nejprve se setkal s Moše Gafnim, předsedou Degel ha-Tora, a poté s Goldknopfem. Mezitím se předseda Náboženského sionismu Becal'el Smotrič a předseda její frakce Ocma jehudit Itamar Ben Gvir zavázali, že bez druhé frakce do koalice nevstoupí. Gafni se později se Smotričem sešel ke koaličním rozhovorům.^[15] Smotrič se se poté setkal s Netanjahuem. Dne 7. listopadu se Netanjahu setkal s Ben Gvirem, který požadoval ministerstvo vnitřní bezpečnosti s rozšířenými pravomocemi pro sebe a ministerstvo školství nebo dopravy a bezpečnosti silničního provozu pro Jicchaka Wasserlaufa.^[17] Hlavním požadavkem všech Netanjahuových spojenců bylo, aby Kneset mohl ignorovat rozhodnutí Nejvyššího soudu.^[18] Netanjahu se 8. listopadu sešel s předsedou frakce No'am a jejím jediným poslancem Knesetu Avi Ma'ozem poté, co pohrozil bojkotem koalice. Požadoval úplnou kontrolu Západní zdi charedim rabinátem a odstranění podle něj antisionistického a protižidovského obsahu ve školních učebnicích.^[19] Izraelský prezident Jicchak Herzog zahájil 9. listopadu po potvrzení výsledků voleb konzultace s předsedy všech politických stran.^[20] Během konzultací vyjádřil své výhrady k tomu, aby se Ben Gvir stal členem příští vlády.^[21] Šas se 10. listopadu sešel s Likudem ke koaličním rozhovorům.^[22] Do 11. listopadu si Netanjahu zajistil doporučení 64 poslanců Knesetu, což představovalo většinu.^[21] Mandát k sestavení třicáté sedmé vlády mu 13. listopadu udělil prezident Herzog.^[23] Ocma jehudit a No'am se podle předvolební dohody 20. listopadu oficiálně oddělily od Náboženského sionismu.^[24]

Ocma jehudit a Likud 25. listopadu podepsaly koaliční dohodu, podle níž Ben Gvir převezme nově vytvořenou funkci ministra národní bezpečnosti, jehož pravomoci budou rozsáhlejší než pravomoci ministra vnitřní bezpečnosti, včetně dohledu nad izraelskou policií a izraelskou hraniční policií na Západním břehu Jordánu, a také pravomocí střílet zloděje, kteří kradou na vojenských základnách. Jicchak Wasserlauf dostal ministerstvo pro rozvoj Negevu a Galileje s rozšířenými pravomocemi v oblasti regulace nových osad na Západním břehu Jordánu, přičemž bylo odděleno od portfolia „periferie“, které připadne Šasu. Součástí dohody je také svěření ministerstva pro kulturní dědictví Amichaji Elijahuovi a jeho oddělení od portfolia „záležitosti Jeruzaléma“, předání předsednictví Výboru pro veřejnou bezpečnost Knesetu Cvikovi Fogelovi a předsednictví Zvláštního výboru pro Izraelský občanský fond Limor Son Har-Melech, post náměstka ministra ekonomiky a průmyslu Almogu Kohenovi, zřízení národní gardy a rozšíření mobilizace záložníků v hraniční policii.^[25][26][27]

Netanjahu a Ma'oz podepsali 27. listopadu koaliční dohodu, podle níž se Ma'oz stane náměstkem ministra, povede agenturu pro židovskou identitu při úřadu předsedy vlády a bude také řídit organizaci Liškat ha-kešer, která se zabývá alijou z bývalého Sovětského svazu.^[28] Agentura pro židovskou identitu by vedle odboru ministerstva školství dohlížejícího na externí výuku a partnerství měla pravomoc nad vzdělávacím obsahem vyučovaným mimo běžné osnovy ve školách, čímž by pod ni spadaly i neoficiální organizace, které mají povolení vyučovat a přednášet na školách.^[29]

Likud podepsal 1. prosince koaliční dohodu s Náboženským sionismem. Podle dohody by měl Smotrič zastávat funkci ministra financí střídavě s Arje Derim. Součástí dohody je také přidělení postu ministra absorpce imigrantů Ofiru Soferovi, nově vytvořeného postu ministra pro národní mise Orit Strook a předsednictví Výboru pro ústavu, právo a spravedlnost Knesetu Simchu Rothmanovi.^[30][31]

Likud a Sjednocený judaismus Tóry podepsaly 6. prosince koaliční dohodu, aby mohly požádat o prodloužení lhůty. Podle ní by strana získala ministerstvo výstavby a bydlení, předsednictví Finančního výboru Knesetu, které připadne Moše Gafnimu, ministerstvo Jeruzaléma a tradice (které by nahradilo ministerstvo pro záležitosti Jeruzaléma a pro kulturní dědictví), kromě toho několik postů náměstků ministrů a předsednictví výborů Knesetu.^[32][33]

Likud také podepsal dohodu se Šasem, čímž si zajistil prozatímní koaliční dohody se všemi svými spojenci. Podle této dohody bude Deri nejprve zastávat funkci ministra vnitra a zdravotnictví a po dvou letech se vystřídá se Smotričem. Strana také získá ministerstva náboženských služeb a sociální péče a posty náměstků na ministerstvech školství a vnitra.^[34]

Hlasování o výměně současného předsedy Knesetu Mickeyho Levyho bylo naplánováno na 13. prosince poté, co Likud a jeho spojenci získali potřebný počet podpisů.^[35] Jariv Levin z Likudu byl zvolen prozatímním předsedou 64 hlasy, zatímco jeho protikandidátka Mejrav Ben-Ari z Ješ atid získala 45 hlasů a protikandidát Ajman Ode z Chadaš získal 5 hlasů.^[36]

Netanjahu po dohodě se Šasem požádal Herzoga o čtrnáctidenní prodloužení mandátů.^[37] Herzog 9. prosince prodloužil mandát do 21. prosince.^[38] V tento den Netanjahu Herzoga informoval, že se mu podařilo sestavit koalici a nová vláda by měla složit přísahu 2. ledna 2023.^[1]

Seznam členů vlády

Ministři

Současní ministři vlády:^[39]

Úřad	Člen vlády		Subjekt	Nástup do úřadu	Odchod z úřadu
Předseda vlády	Benjamin Netanjahu	(c) Avi Ohayon / Government Press Office of Israel, CC BY-SA 3.0	Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr financí	Becal'el Smotrič	(c) איתן פולד, CC BY-SA 3.0	Náboženský sionismus	29. prosince 2022	úřadující
Ministr při ministerstvu obrany
Ministr energetiky	Jisra'el Kac		Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr obrany	Jo'av Galant		Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr národní bezpečnosti	Itamar Ben Gvir		Ocma jehudit	29. prosince 2022	úřadující
Ministr pro posílení a rozvoj komunity				9. ledna 2023	úřadující
Ministr výstavby a bydlení	Jicchak Goldknopf		Sjednocený judaismus Tóry	29. prosince 2022	úřadující
Ministr při úřadu předsedy vlády
Ministr zdravotnictví	Arje Deri		Šas	29. prosince 2022	24. ledna 2023
	Jo'av Ben Cur		Šas	24. ledna 2023	úřadující
Ministryně ochrany životního prostředí	Idit Silman	(c) Baruch Greenberg (ברוך גרינברג), CC BY-SA 3.0	Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministryně bez portfeje při úřadu předsedy vlády	Galit Distel-Atbari'an		Likud	29. prosince 2022	16. ledna 2023
Ministryně informací				16. ledna 2023	úřadující
Ministr pro inovace, vědu a technologie	Ofir Akunis		Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr zahraničních věcí	Eli Kohen	(c) Ofir Abe (אופיר אייבי), CC BY-SA 4.0	Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr školství	Jo'av Kiš		Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr regionální spolupráce
Ministr při ministerstvu školství	Chajim Biton		Šas	29. prosince 2022	úřadující
Ministr zemědělství a rozvoje venkova	Avi Dichter		Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr pro Jeruzalém a židovské tradice	Me'ir Poruš	(c) Zaher abu Elnaser, CC BY-SA 4.0	Sjednocený judaismus Tóry	22. ledna 2023	úřadující
Ministr ekonomiky a průmyslu	Nir Barkat		Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr(yně) zpravodajských služeb	Jariv Levin		Likud	29. prosince 2022	2. ledna 2023
	Gila Gamli'el		Likud	2. ledna 2023	úřadující
Ministr Jeruzaléma a kulturního dědictví	Amichaj Elijahu		Ocma jehudit	29. prosince 2022	22. ledna 2023
Ministr kulturního dědictví				22. ledna 2023	úřadující
Ministr spravedlnosti	Jariv Levin		Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministryně osídlení	Orit Strook	(c) Kobi Gideon / Government Press Office of Israel, CC BY-SA 3.0	Náboženský sionismus	29. prosince 2022	úřadující
Ministr bez portfeje při ministerstvu sociální péče a sociálního zabezpečení	Jo'av Ben Cur		Šas	29. prosince 2022	30. ledna 2023
Ministr práce				30. ledna 2023	úřadující
Ministr imigrace a integrace	Ofir Sofer		Náboženský sionismus	29. prosince 2022	úřadující
Ministr rozvoje Negevu a Galileje a národní odolnosti	Jicchak Wasserlauf		Ocma jehudit	29. prosince 2022	úřadující
Ministr sociální péče a sociálního zabezpečení	Ja'akov Margi		Šas	29. prosince 2022	úřadující
Ministr vnitra	Arje Deri		Šas	29. prosince 2022	24. ledna 2023
	Micha'el Malchi'eli	(c) Yakov Cohen (יעקב כהן), CC BY-SA 3.0	Šas	24. ledna 2023	úřadující
Ministr náboženských služeb				29. prosince 2022	úřadující
Ministr pro sociální rovnost	Amichaj Šikli		Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr diaspory
Ministryně dopravy a bezpečnosti silničního provozu	Miri Regev		Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr turismu	Chajim Kac		Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr komunikací	Šlomo Kar'i		Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr kultury a sportu	Miki Zohar		Likud	29. prosince 2022	úřadující
Ministr pro strategické záležitosti	Ron Dermer	(c) IDF Spokesperson's Unit, CC BY-SA 3.0	nestraník	20. února 2023	úřadující
Ministr bez portfeje				29. prosince 2022	20. února 2023
Ministryně bez portfeje	Ma'i Golan		Likud	16. ledna 2023	úřadující

Náměstci

Úřad	Člen vlády		Subjekt	Nástup do úřadu	Odchod z úřadu
Náměstek ministra při úřadu předsedy vlády	Avi Ma'oz	(c) אלדד, CC BY-SA 3.0	No'am	4. ledna 2023	úřadující
Náměstek ministryně dopravy a bezpečnosti silničního provozu	Uri Maklev		Sjednocený judaismus Tóry	4. ledna 2023	úřadující
Náměstkyně ministra financí	Michal Waldiger	(c) Baruch Greenberg (ברוך גרינברג), CC BY-SA 3.0	Náboženský sionismus	4. ledna 2023	úřadující
Náměstek ministra zdravotnictví Náměstek ministra vnitra	Moše Arbel		Šas	4. ledna 2023	úřadující
Náměstek ministra zemědělství a rozvoje venkova	Moše Abutbul		Šas	4. ledna 2023	úřadující
Náměstek ministra kultury a sportu	Ja'akov Tesler	(c) ישכר זלמנוביץ, CC BY-SA 3.0	Sjednocený judaismus Tóry	4. ledna 2023	úřadující

Zásady a priority

Podle dohod podepsaných mezi Likudem a jednotlivými koaličními partnery a podle zveřejněných hlavních zásad nastupující vlády jsou jejími deklarovanými prioritami boj s rostoucími životními náklady, další centralizace ortodoxní kontroly nad státními židovskými službami, přijetí soudních reforem, které zahrnují zákony omezující soudní kontrolu výkonné a zákonodárné moci, rozšiřování osad na Západním břehu Jordánu a zvážení politiky anexe Západního břehu Jordánu.^[40][41]

Před hlasováním o důvěře nové vládě v Knesetu Netanjahu představil tři hlavní priority nové vlády; konkrétně vnitřní bezpečnost a správu země, zastavení íránského jaderného programu a rozvoj infrastruktury se zaměřením na další propojení centra země s tzv. periferií.^[40]

Plán nuceného vysídlení palestinského obyvatelstva Gazy

V říjnu 2023 zpravodajských služeb ministerstvo vypracovalo dokument doporučující nucené vysídlení Palestinců z Pásma Gazy, kterých zda žije asi 2,3 milionu, do Egypta, na Sinajský poloostrov. Dokument upozorňuje na předpokládané obtíže mezinárodního schválení, ale vyhnání ospravedlňuje jako řešení problému uprchlíků hledajících úkryt před válkou. Informaci přinesl server The Times of Israel. Palestinci plán odmítají, stejně jako Egypt. Izraelská vláda význam dokumentu snižuje, premiér Benjamin Netanjahu tvrdí, že materiál představuje „počáteční úvahy“ týkající se této otázky, kterými se teď úřady nezabývají.^[42]

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Thirty-seventh government of Israel na anglické Wikipedii a ממשלת ישראל השלושים ושבע‎ na hebrejské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šestá vláda Benjamina Netanjahua na Wikimedia Commons

• Šestá vláda Benjamina Netanjahua na stránkách Knesetu