Šest ran do klobouku

Šest ran do klobouku
Žánrysoutěžní pořad
filmová komedie
ScénářPavel Lukeš
Jindřich Švehla
Jan Pixa
RežieMiroslav Sobota
ModerátorPavel Lukeš
Úvodní znělka„Vždy s úsměvem“
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Počet dílů41
Obvyklá délka42 min
Premiérové vysílání
StaniceI. program
Šest ran do klobouku na ČSFD
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šest ran do klobouku je československá televizní soutěž, živě vysílaná v letech 1981–1984[1] na I. programu Československé televize.[2][3] Moderátorem pořadu a zároveň autorem jeho otázek byl Pavel Lukeš.[4][5]

Soutěže na stejném principu vysílaly rovněž TV Prima pod názvem Bubo bubo v roce 2011[6] a TV Barrandov jako ANO nebo NE v roce 2018.

Průběh hry

Každé epizody pořadu se zúčastnilo osm známých osobností, které byly rozděleny do čtyř soutěžních dvojic. Soutěž se skládala ze tří soutěžních kol a dvou meziher. Uprostřed studia se nacházel stůl ve tvaru klobouku otočeného vzhůru nohama, u kterého soutěžící daného kola seděli. Ve studiu bylo přítomno padesát diváků, kteří byli rozděleni do dvou částí studia podle pohlaví na muže a ženy. Během soutěžení ležel na stole bílý klobouk, na který se podepisovali výherci jednotlivých epizod.

První kolo

První soutěžní kolo se skládalo ze dvou částí, přičemž v každé proti sobě soutěžily dva soutěžní páry. K dispozici byla v každé části sada šesti otázek. Dvojice se střídaly ve vybírání otázek, které vybíraly svým soupeřům. Za každou správně zodpovězenou otázku získala dvojice míček. Pokud pár odpověděl špatně, získali míčky soupeři. Dvojice, která dosáhla jako první tří míčků, postoupila do druhého soutěžního kola.

První mezihra

V mezihře se stali soutěžícími diváci ve studiu. Některá z osobností zazpívala píseň a k ní se následně vztahovala otázka. Diváci hlasovali pomocí slaměných klobouků, které si před hlasováním každý z nich nasadil na hlavu. Ti, kteří otázku zodpověděli nesprávně, museli své klobouky odevzdat a ti, co odpověděli správně, postoupili do druhé mezihry.

Druhé kolo

Soutěž pokračovala druhým soutěžním kolem, v němž se střetly vítězné soutěžní páry z obou částí prvního kola. Dvojice již však byly rozděleny, a tak soutěžil každý sám za sebe. Účastníci soutěže vybírali z deseti otázek, které mohli položit kterémukoli ze soupeřů. Za správně zodpovězenou otázku získala tázaná osobnost míček, za špatně zodpovězenou otázku získal míček tazatel. První dva účastníci druhého kola, kteří získali jako první celkem šest míčků (tři z prvního a tři ze druhého kola), postoupili do finálového kola.

Druhá mezihra

Ve druhé mezihře byla opět některou z osobností zazpívána píseň, ke které následně Pavel Lukeš položil otázku. Diváci, kteří zodpověděli pomocí slamáků správně i druhou mezihru, měli šanci vyhrát symbol pořadu – keramického panáčka v buřince.

Třetí kolo (finále)

Ve třetím a zároveň finálovém kole se střetli dva vítězové druhého kola. Každý finalista reprezentoval jednu část diváckého publika podle svého pohlaví (pokud se do finále dostaly dvě osobnosti stejného pohlaví, musely se dohodnout, kdo bude reprezentovat ženy a kdo muže). Následovalo šest ran do klobouku pomocí míčků, které finalisté během prvních dvou kol získali. Stůl ve tvaru klobouku byl rozdělen na dvě poloviny, přičemž soutěžící měli za úkol strefovat se míčky do poloviny pro ně vzdálenější. Osobnosti se v hodech střídaly. Pokud se soutěžící strefili do bližší poloviny, která patřila soupeři, míček byl připsán právě soupeři.

Ten finalista, který měl po všech dvanácti hodech ve své části klobouku míčků nejvíce, se stal vítězem epizody a zároveň měl možnost podepsat se na bílý klobouk.[5] Nastala-li remíza, házeli účastníci finále do klobouku další míčky, dokud některý z nich nezvítězil.

Vítěz zároveň zajistil té části publika, kterou reprezentoval, výhru keramického panáčka.

Odkazy

Reference

  1. Šest ran do klobouku (41)
  2. Kořeny vědomostních televizních souteží spadají do konce 30. let. ČT24 [online]. [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. 
  3. Svaz mládeže vábí pankáče, vrchní komunista dostal studentskou medaili. iDNES.cz [online]. 2009-11-16 [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. 
  4. Televizní soutěže socialismu: Pamatujete si na zábavné pořady, na kterých vyrůstali naši rodiče?. Extra.cz [online]. [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. 
  5. a b Životní cesta Pavla Lukeše vedla z Nýřan, přes Plzeň do Prahy. Plzeň [online]. 2019-07-31 [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. 
  6. POTŮČEK, Jan. Prima navazuje na Hádej, kdo jsem? soutěží Bubo bubo. Půjde proti Ordinaci. Lupa.cz [online]. [cit. 2022-04-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“