Šestajovická

Šestajovická
Pohled na Šestajovickou od ulice V Chaloupkách severním směrem
Pohled na Šestajovickou od ulice V Chaloupkách severním směrem
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
ObvodPraha 9
Městská částPraha 14
ČtvrťHloubětín
Poloha
Začíná naulice Hloubětínská
Končí naulice Hostavická
Historie
Datum vzniku1930
Pojmenováno poŠestajovice
Starší názvy19401945 německy: Schestajowitzer Straße;
západní úsek
19341968?: Za Školou,
19401945 německy: Schulhofgasse
Další údaje
Počet adres22[1]
PSČ198 00
Kód ulice471119
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šestajovická je ulice v Hloubětíně na Praze 14, která spojuje ulici Hloubětínskou a Hostavickou. Ústí do ní ulice Svépravická, Soustružnická, Vaňkova a protíná ji ulice V Chaloupkách. Ulice má silně zahnutý tvar.

Historie a názvy

Nazvána je podle středočeské obce Šestajovice v okrese Praha-východ. Ulice vznikla a byla pojmenována v roce 1930,[2][3] kopíruje však mnohem starší cestu, která spojovala Starý Hloubětín a oblast Chaloupek. Původně byla ulice kratší, západní úsek mezi ulicemi Hloubětínská a Svépravická nebyl pojmenován, od roku 1934 se nazýval Za Školou podle své polohy u školy čp. 700 (minimálně do roku 1958).[4] Je pravděpodobné, že název ulice Za Školou zanikl v roce 1968, když byly Kyje přičleněny k Praze a v Kyjích je takovýto název ulice platný dodnes.[zdroj?] V době nacistické okupace v letech 1940–1945 se německy nazývala Schestajowitzer Straße.[5] Podle Orientačního plánu hlavního města Prahy od Rudolfa Jiříka z roku 1942 se v době protektorátu západní úsek jmenoval Schulhofgasse.[6]

Zástavba

V západní části jsou historické a školní budovy, zástavbu jižní části tvoří rodinné domy se zahradami. V roce 1921 byl postaven dům čp. 184/21, který byl v Hloubětíně vybudován jako první po vyhlášení Československé republiky.[7]

Budovy a instituce

  • Křižovnický dvůr, Hloubětínská čp. 5/28
  • Škola čp. 78, Hloubětínská 26, kde má své učebny Střední zahradnická škola a Střední odborné učiliště, s. r. o., (se sídlem Veleslavínská 282/45, Praha 6)[8] a Bezpečnostně právní akademie, s.r.o., střední škola.[9]
  • Výšková budova, Šestajovická 488/20, původně vyprojektována jako hotel.
  • Dětské centrum Paprsek, denní stacionář, středisko Hloubětín, Šestajovická 580/19[10]
  • Mateřská škola Šestajovická, Šestajovická 1068/17, odloučené pracoviště Mateřské školy Štolmířská, Štolmířská 602/4.[11]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Územně identifikační registr ČR [online]. SEAL, s.r.o., Informačního systému o území (ISÚ) [cit. 2018-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-09. 
  2. LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 2. díl (O-Ž). Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-25-7. S. 234. 
  3. ČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav; JANÁČEK, Josef; LÍM, Václav. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška: názvy mostů, nábřeží, náměstí, ostrovů, sadů a ulic hlavního města Prahy, jejich změny a výklad. Praha: Orbis, 1958. 538 s. S. 368. 
  4. Ulicemi, s. 455
  5. JÍŠOVÁ, Kateřina; LAŠŤOVKA, Marek; LAŠŤOVKOVÁ, Barbora; TŘIKAČ, Josef. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 3. díl. Dolní Břežany: Scriptorium, 2012. 320 s. ISBN 978-80-87271-50-6. S. 292. 
  6. Orientierungsplan der Hauptstadt Prag [kartografický dokument] gezeichnet und herausgegeben von Rudolf Jiřík [online]. Mapová sbírka Geografického ústavu PřF MU, 1942 [cit. 2019-01-13]. Dostupné online. 
  7. Dějiny Hloubětína. Obvod Praha 9. Praha: Obvodní národní výbor Praha 9, 1977. 133 + obrazová příloha s. S. 78. 
  8. Střední zahradnická škola a Střední odborné učiliště, s. r. o. [online]. [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. 
  9. Bezpečnostně právní akademie, středisko Praha [online]. [cit. 2018-03-03]. Dostupné online. 
  10. Dětské centrum Paprsek [online]. [cit. 2018-06-19]. Dostupné online. 
  11. Mateřská škola Štolmířská [online]. [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. 

Literatura

  • LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 2. díl (O-Ž). Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-25-7. S. 234. 
  • ŠMÍD, Jaroslav, a kol. Praha 14 v zrcadle času. Praha: Městský úřad Městské části Praha 14, 1998. ISBN 80-238-3204-2. S. 196. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Praha tabule tl.svg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.

Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.

Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Levý horní roh uliční tabule.
Praha tabule tr.svg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.

Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.

Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Pravý horní roh uliční tabule.
Praha tabule bl.svg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.

Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.

Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Levý dolní roh uliční tabule.
Praha tabule br.svg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.

Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.

Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Pravý dolní roh uliční tabule.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Šestajovická od ulice V Chaloupkách na jih.jpg
Autor: Václav Štorek, Licence: CC BY-SA 4.0
Šestajovická ulice, Praha 14-Hloubětín, pohled od ulice V Chaloupkách na jih
Šestajovická od ulice V Chaloupkách na sever.jpg
Autor: Václav Štorek, Licence: CC BY-SA 4.0
Šestajovická ulice, Praha 14-Hloubětín, pohled od ulice V Chaloupkách na sever
Šestajovická, stabilní katastr 1841.jpg
Autor: Zolwikcz, Licence: CC BY-SA 4.0
Dnešní Šestajovická ulice na císařském otisku mapy Stabilního katastru z roku 1841, vyznačena žlutě