Šimon Leitgeb

Šimon Leitgeb
Šimon Leitgeb
Narození	1996 (27–28 let) České Budějovice
Povolání	básník a organizátor
Národnost	česká
Stát	Česko
Témata	poezie
Ocenění	Cena Jiřího Ortena
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šimon Leitgeb (* 17. června 1996 České Budějovice) je český básník, člen české sekce PEN klubu a organizátor kulturních událostí. Pozornost veřejnosti si získal svou básnickou sbírkou Betonová pláž, za kterou obdržel v roce 2021 Cenu Jiřího Ortena.

Šimon Leitgeb se narodil roku 1996 v Českých Budějovicích. Vyrůstal na vesnici Malonty v Novohradských horách. V Budějovicích studoval na Česko-anglickém gymnáziu, kde ho do světa literatury uvedl na svých seminářích tvůrčího psaní lektor a spisovatel David Jan Žák.^[1] Díky Žákovi potom již ve čtrnácti letech četl jako předskokan na vystoupení spisovatele Michala Hvoreckého nebo Petra Šabacha.

Na republikové literární scéně se Leitgeb jako autor poprvé objevil v roce 2012, kdy se jeho povídka na téma Myšlenka se tvoří v ústech dostala mezi 50 nejlepších povídek 8. ročníku Ceny Waltera Sernera.

V roce 2013 vyhrál literární soutěž vyhlášenou Českým rozhlasem České Budějovice se svou povídkou s názvem Cesta do budoucnosti.^[2]

Leitgebova báseň v soutěži „Mít své místo. Židé a Romové - naši spolužáci před holocaustem a dnes.“ byla začátkem roku 2014 vybrána Institutem Terezínské iniciativy jako jedna z vítězných prací^[3] a následně byla zveřejněna během pietní akce Jom ha-šo'a v Praze na místech veřejného čtení jmen obětí Holokaustu. V tom samém roce Leitgeb obdržel se svým souborem básní čestné uznání v literární soutěži Ortenova Kutná Hora^[4] a také obsadil 2. místo v kategorii A (15-18 let) v Literární ceně Vladimíra Vokolka.^[5]

Pod vlivem mnohých setkáních s mladými autory Leitgeb založil v roce 2015 v Českých Budějovicích literárně-hudební pořad s názvem Mezi náma.^[6] Doposud se ho zúčastnili autoři z Česka i ze zahraničí a spoustu hudebních interpretů (např. Jiří Dědeček, kapela Květy nebo Houpací koně etc.). Od jara roku 2022 pořad probíhá i v Českém Krumlově. V roce 2016 Leitgebovy verše uveřejnilo nakladatelství Host v antologii Nejlepší české básně^[7][8][9] a následující rok sklidil čtenářský ohlas za svou debutovou sbírku pojmenovanou Mezi náma.^[10]

Druhou sbírku s názvem Betonová pláž^[11] publikoval v roce 2020 a ilustraci na obálku mu připravil renomovaný výtvarník Jaromír Švejdík. V roce 2021 pak za Betonovou pláž obdržel prestižní Cenu Jiřího Ortena.^{[12][13][14][15][16]}

Od roku 2020 je také jedním z hlavních organizátorů budějovického festivalu Literatura žije.^[17]

Leitgeb publikoval ve většině českých časopisů (např. Reportér^[18], Tvar^[19], Host, Lidové noviny etc.) a na spoustě literárních webech (např. nedelnichvilkapoezie.cz^[20][21][22], Artikl^[23], Britské listy^[24] etc.).

Jeho básně byly přeloženy do češtiny, němčiny, angličtiny, francouzštiny, ukrajinštiny, rumunštiny, srbochorvatštiny a japonštiny. Mimo Česko působil i na Slovensku, v Rakousku, na Ukrajině, v Rumunsku, ve Spojeném království a na Islandu.

Na konci roku 2021 začal Leitgeb skládat písňové texty s uznávaným bosenským hudebníkem Asmirem Spahićem.^[25]

Žije střídavě v zahraničí a v Českých Budějovicích, kde vede soukromé kurzy tvůrčího psaní.

V roce 2017 přeložil Leitgebovy básně z jeho debutové sbírky Mezi náma do ukrajinštiny básník Petro Miďanka, laureát Státní ceny Tarase Ševčenka. Překlady vyšly na webu Zbruč^[26] a časopise Porohy. V tomtéž roce Leitgeb vystupoval v ukrajinském Ivano-Frankivsku na čtení organizovaném Českým centrem v Kyjevě.

Leitgebovy básně byly v roce 2018 přeloženy také do rumunštiny překladatelem Mirceou Danem Dutou^[27] a následně byly publikovány v časopise Urmuz.^[28] Podruhé pak vystupoval v zahraničí v rumunském městě Costinesti na festivalu organizovaném kulturním sdružením Direcția 9.^[29]

V tom samém roce se Leitgeb ještě zúčastnil delegace jihočeských autorů na rakouském festivalu Theaterzeit^[30] ve Freistadtu.

Na konci roku 2018 pak přeložila výběr Leitgebových básní z tehdy připravované sbírky Betonová pláž spisovatelka Bianca Bellová a díky jejím překladům se zúčastnil čtení v anglickém městě Chelmsford^[31], kde vystoupil v místním divadle. Během čtení jeho tvorba zaujala londýnského básníka Deana Attu^[32], který ho potom pozval na další čtení do Londýna. V Londýně Leitgeb vystupoval v rámci open mic jako předskokan před básníkem Timem Wellsem.^[33]

V roce 2021 Leitgeb četl v islandském Reykjavíku v rámci Měsíce autorského čtení^[34], kde vystupoval společně se spisovateli Michalem Hvoreckým, Dorou Kaprálovou, Janou Beňovou a Silvesterem Lavrikem. Večer hudebně doprovodila Markéta Irglová.

Leitgebovy básně v roce 2022 přeložila do japonštiny překladatelka Mebae Fujii a pak byly zveřejněny v Českém centru v Tokiu v rámci projektu Robot Poet.^[35]

Mezi náma (Nakladatelství Petr Štengl, 2017)

Betonová pláž (JT's nakladatelství, 2020)

Debutová básnická sbírka mladého českobudějovického autora je kompaktní a disponuje rozhodností tvůrčího gesta. V nestrojených, silně prozaizovaných promluvách se Šimon Leitgeb vrací do doby vlastního dětství a raného dospívání. Jako zúčastněný pozorovatel přibližuje prostřednictvím řady mikroportrétů tragikomických figurek ze své blízkosti svět předměstské banality i osudovosti. Třebaže autorův výraz

působí dost syrově, jeho spodním tónem zaznívají bolestná nostalgie a soucit.^[10]

To, co tematicky v předchozí sbírce Mezi náma působilo nejistě, drží v Betonové pláži autor pevně v rukou a se čtenářem si "hraje". Čtení veršů může připomínat malý test lidskosti. Tíživé situace jsou líčeny s nadhledem a dětskou přirozeností. S lyrickým subjektem čtenář prožívá dětství ve vyloučené lokalitě. Okraj města v civilní a autentické rovině. Nedochází k moralizování či vysvětlování. Vše je čtenáři naservírováno přímo.

Sbírka je rozdělena do tří oddílů: Měsíc ve dne, Pyramida, Životabudiče. Všemi prochází zlomkovitý příběh naivního dětského hrdiny (lyrický mluvčí), který pozoruje svět okolo sebe, osahává ho a projasňuje. Nezapomíná se však ani na básnění, kdy autor upozaďuje epičnost veršů a využívá lyričnost: „… jezdíme spolu po zemi / a umíme zapálit nebe“ (s. 10) nebo „… každý den tady / zrnko písku“ (s. 20). Pravidelně se tu opakují motivy (město, čas, karavan…) i postavy (strejda, matka, adam – vždy psáno malými písmeny), ty jsou navíc nositeli dalších náhledů na svět. Ale jen pohled lyrického subjektu prochází určitým vývojem – či spíše dospíváním. Dětský drobnohled (klimbající karavan během soulože jeho obyvatel viděný jako zemětřesení) postupně vystřídají pubertální emocionální výlevy spojené s neuznáváním autorit (báseň Imedžin).

Sbírka sama o sobě tematizuje jak dětství v jeho nejčistší podobě, tak i veškerý „dospělácký hnus", který je okolo, ale do dětského světa nepronikne (šikana, sociální vyloučení i domácí český rasismus). I když se subjekty a motivy nevyvíjejí, stále zůstávají dynamické. Vidíme jen mžitky, ostatní si musíme domyslet. Tomu napomáhá i poetika sbírky (i když se tu hodí spíše výraz feeling). Čtenář se subjektem sdílí vše. Mění se pouze obsah, struktura zůstává stejná.

Sbírka představuje protiváhu ke komunikaci typické v dnešní době, kdy se mediálním prostorem šíří hyperbolizované kauzy, jejichž primárním cílem je šokovat. Oproti tomu v Betonové pláži sledujeme opravdu tíživé situace. Dětský lyrický subjekt je pro čtenáře vděčný, neustále ukazuje dramatické situace.

^[36]