Šimon Pánek

Šimon Pánek
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 28. června 1990
Stranická příslušnost
ČlenstvíObčanské fórum

Narození27. prosince 1967 (56 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
SídloPraha
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Zaměstnáníředitel humanitární organizace, bývalý politik a studentský vůdce
Oceněnímzz medaile Za zásluhy III. stupeň (2002)
European of the Year (2003)
Ceny paměti národa (2010)
Zlatá medaile MU (2019)
Stříbrná medaile předsedy Senátu (2021)
Medaile ministra zahraničních věcí Za zásluhy o diplomacii RIBBON Medaile ministra zahraničních věcí Za zásluhy o diplomacii (2022)
Řád čestné legie (2023)
CommonsŠimon Pánek
Citát: Mohl bych napsat povídku, jak jsem nebyl ani
den poslancem FS.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šimon Pánek (* 27. prosince 1967 Praha) je spoluzakladatelem a výkonným ředitelem společnosti Člověk v tísni, humanitární organizace se sídlem v České republice. Šimon Pánek byl coby studentský aktivista během sametové revoluce v roce 1989 vůdcem několika stávek proti režimu, následně se krátce pohyboval v politice. Je členem Evropské rady pro zahraniční vztahy a zakládajícím členem Rady evropského partnerství pro demokracii.

Život

Studoval Přírodovědeckou fakultu UK, obor biologie, studium nedokončil.[1][2] V roce 1988 byl Šimon Pánek hlavním organizátorem humanitární pomoci obětem zemětřesení v Arménii, když společně s Jaromírem Štětinou vyhlásili neoficiální materiální sbírku na pomoc postiženým.[3]

O rok později, v roce 1989, se stal jedním ze „studentských vůdců“ Sametové revoluce v tehdejším Československu. Jmenovali jej do Koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol[2] a za studenty[2] byl členem Občanského fóra. Působil jako zahraniční specialista pro oblast Balkánu a lidských práv v prezidentské administrativě Václava Havla. Po listopadové revoluci byl za Občanské fórum kooptován do Federálního shromáždění,[4] což nepřijal.

Ve volbách roku 1990 byl řádně zvolen do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Severomoravský kraj) za Občanské fórum poté, co ho vynesly z 13. místa preferenční hlasy, ale již v červnu 1990 na mandát rezignoval.

21 let po Sametové revoluci - na Národní třídě s hercem Janem Potměšilem

V roce 1992-1997 spoluzakládal soukromou informační agenturu Epicentrum, přinášející zpravodajství z krizových oblastí světa.[5] V tomto roce již působil v Kanceláři prezidenta republiky a současně se věnoval filmové produkci.[6] Prezident Václav Havel jej na Pražském hradě vyznamenal medailí Za zásluhy za angažovanost ve věcech veřejných v roce 2002. V roce 2003 získal cenu Evropan roku.[6]

V roce 1999 byl jedním ze šesti prvních signatářů výzvy Děkujeme, odejděte!, která razantně vystoupila proti tehdejší vládnoucí elitě a následně přerostla v občanskou iniciativu Sdružení „Děkujeme, odejděte!“. Z dalšího politického směřování se však stáhl.

Mezi lety 2004 a 2010 byl Šimon Pánek předsedou české nevládní rozvojové organizace FoRs. Roku 2010 mu občanské sdružení Post Bellum udělilo Cenu Paměti národa.[7] Od roku 2011 do roku 2013 působil také jako předseda dozorčí rady Aliance 2015, evropské sítě nevládních organizací.

V roce 2010 v rozhovoru pro MF Dnes bývalý prezident Václav Havel uvedl, že by si přál, aby Šimon Pánek v budoucnu kandidoval na prezidenta. Kandidaturu však Pánek prozatím před každými volbami vyloučil.

Od roku 2017 je lektorem European Leadership & Academic Institute (ELAI) v Praze. Od téhož roku je Šimon předsedou nové instituce působící v zemích bývalého Sovětského svazu pod názvem Centrum občanské společnosti Praha.

V roce 2021 mu byla předána Stříbrná medaile předsedy Senátu[8] a v roce 2022 udělena Cena Arnošta Lustiga.[9] Roku 2022 obdržel od ministra Lipavského medaili Za zásluhy o diplomacii.[10] V lednu 2023 byl vyznamenán V. třídou (rytíř) francouzského Řádu čestné legie.[11]

19. ledna 2023 francouzský velvyslanec Alexis Dutertre Šimonu Pánkovi v Buquoyském paláci v Praze předal nejvyšší francouzské státní vyznamenání, Řád čestné legie V. třídy (rytíř). Uvedl, že Pánek vyznává stejné hodnoty jako Francie, zasazuje se na ochranu lidských práv, svobody, solidarity a humanitární činnosti. Ocenil jeho osobní nasazení a přínos neziskové organizace v Česku i v zahraničí. [11]

Odkazy

Literatura

  • PÁNEK, Šimon; KLIMEŠ, David. Aby dobro neškodilo. 1.. vyd. Praha: Portál, 2015. 304 s. ISBN 978-80-262-0941-6. 
  • BENDA, Marek; PÁNEK, Šimon; MACDONAGH-PAJEROVÁ, Monika. Studenti psali revoluci. Praha: Univerzum, 1990. ISBN 80-85207-02-8. 

Reference

  1. Šimon Pánek (1967) - Životopis. Paměť národa [online]. [cit. 2015-08-20]. Dostupné online. 
  2. a b c MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 279. 
  3. Jaromír Štětina
  4. ŠIMÁČEK, Milan. Šimon Pánek: „ALESPOŇ O KOUSEK ZMĚNIT SVĚT“. www.rodinaonline.cz [online]. [cit. 2007-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  5. Medailonek v sekci Porota festivalu Jeden svět 2001. www.oneworld.cz [online]. [cit. 2007-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  6. a b KUBIŠTA, Anna. Šimon Pánek : „Náš život je asi těžší než život lidí, kteří nemají skoro nic“. www.czech.cz [online]. [cit. 2007-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-10. 
  7. DVOŘÁKOVÁ, Anna. První Ceny Paměti národa získali chartistka i studentský vůdce [online]. iDnes.cz, 2010-05-08 [cit. 2010-05-10]. Dostupné online. 
  8. Stříbrné medaile předsedy Senátu. www.senat.cz [online]. Senát Parlamentu České republiky, 2012-01-01 [cit. 2022-05-18]. Dostupné online. 
  9. DOLEJŠÍ, Milan. „Stojí za to bojovat o hodnoty.“ Pánek dostal Cenu Arnošta Lustiga. ČT24 [online]. [cit. 2022-05-18]. Dostupné online. 
  10. Ministr Lipavský udělil medaile Za zásluhy o diplomacii. Radio Prague International [online]. 2022-11-17 [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. 
  11. a b Ředitel Člověka v tísni Pánek se stal rytířem francouzského Řádu čestné legie. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-01-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Medaile ministra zahraničních věcí Za zásluhy o diplomacii RIBBON.jpg
Autor: Jan Steinbauer, Licence: CC BY-SA 4.0
stužka Medaile ministra zahraničních věcí Za zásluhy o diplomacii
Šimon Pánek a Jan Potměšil.jpg
Autor: David Sedlecký, Licence: CC BY-SA 3.0
Šimon Pánek, jeden z hlavních studentských aktivistů událostí 17.listopadu 1989 a Jan Potměšil, herec
CZE Medaile Za zasluhy 3st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy III. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Šimon Pánek.jpg
Autor: Milan Votypka, Licence: CC BY-SA 4.0
Šimon Pánek, ředitel Člověka v tísni, vyfotil Milan Votypka.