Šimsovo sanatorium

Šimsovo sanatorium
hlavní budova bývalého Šimsova sanatoria
Základní informace
Sloh	secese
Architekt	Bohuslav Černý
Výstavba	1893
Přestavba	1910, 1920
Stavebník	Emil Pavlikovský
Další majitelé	Jan Šimsa
Poloha
Adresa	Sulická 120/61, Praha 4 - Krč, Česko Česko
Ulice	Sulická
Souřadnice	50°1′53,31″ s. š., 14°26′43,23″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	40274/1-1345 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šimsovo sanatorium (Sanatorium Dra. Šimsy) jsou bývalé lázně a sanatorium v Praze 4-Krči v ulici Sulická, postavené na jižním svahu nad údolím Kunratického potoka. Od roku 1920 zde sídlí kojenecký ústav, nyní Dětské centrum při Thomayerově nemocnici v Krči.^[1] Areál je kulturní památkou České republiky.^[2]

Roku 1893 dal Emil Pavlikovský pro své lázně postavit na kraji lesa v Dolní Krči dva objekty „Radost“ a „Rozkoš“, následně pak další budovy „Orient“ a „Inka“. Roku 1901 odkoupil MUDr. Jan Šimsa areál i s přilehlými pozemky a zřídil zde nervové sanatorium. Centrální budovu „Vita Nova“ navrhl a roku 1909 postavil architekt Bohuslav Černý.^{[pozn. 1]}

Roku 1916 byl komplex uzavřen a po skončení 1. světové války poskytnut k prodeji. Roku 1920 jej získal spolek Československé ochrany matek a dětí pro zřízení kojeneckého ústavu a pro tento účel slouží areál stále.^[3]

Areál tvoří vilové objekty rozmístěné v rozsáhlém parku. Hlavní budova - VITA NOVA - má náročně pojaté fasády a interiéry v secesním stylu.

Mezi chráněné stavby patří objekt hlavní budovy Vita Nova a vily Rozkoš, Inka, Radost, Orient a Naďa, dále vrátnice a park s altánky.^[2][4][5]

Dr. Jan Šimsa (1865–1945) byl psychiatr, který se zabýval mimo jiné fyzikální terapií, hypnózou a bojem proti alkoholismu.^[6] Od 20. let 20. století byl členem „Psychické společnosti“. Přednášel zde a roku 1930 se stal jejím předsedou. Spoluzakladatelem společnosti byl výtvarník a spisovatel Josef Váchal, se kterým jej pojilo přátelství. Podle Váchalových kreseb z cyklu „Kolo zla“ vydal dr. Šimsa propagační pohlednice s protialkoholní tematikou pro účely Československého abstinentního svazu a Váchal se inspiroval sanatoriem „VITA NOVA“ („Nový život“) a samotným dr. Šimsou ve svém „Krvavém románu“, který situoval do sanatoria „MORS VETERA“ („Stará smrt“) vedeného šíleným psychiatrem Dr. Řimsou. Dr. Šimsa podporoval vznik a provoz nedalekého Lesního divadla.

Secesní nemocniční budova je rovněž oblíbená mezi filmaři: Ve filmu Saturnin například představuje nemocnici, kde má být hlavnímu hrdinovi Jiřímu Oulickému v podání Ondřeje Havelky ošetřen vymknutý kotník. Budova také představovala nemocnici ve filmu Františka Vláčila Dým bramborové natě nebo v díle Případ lichého střevíce kriminálního seriálu Hříšní lidé města pražského.^[7]

• SVOBODA, Jan E.; LUKEŠ, Zdeněk. Praha 1891-1918: kapitoly o architektuře velkoměsta. Praha: Libri, 1997. 303 s. ISBN 80-85983-20-6. S. 257. 
• VLČEK, Pavel, ed. et al. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 125. 
• POPOV, Petr. MUDr. Jan Šimsa – průkopník léčby závislostí a psychoterapie v Čechách. In: Adiktologie, 2017, 17(2), s. 168–172. Dostupné online.

• Seznam lázní v Praze

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šimsovo sanatorium na Wikimedia Commons
• Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.67. Městská knihovna v Praze.
• Česká televize. Z metropole. 20.12.2008. iVysílání. (v 19:21 minutě)