Šléglov

Šléglov
Kaple Božského Srdce Páně
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Hanušovice
Obec s rozšířenou působností	Šumperk (správní obvod)
Okres	Šumperk
Kraj	Olomoucký
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°9′11″ s. š., 16°58′57″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	41 (2023)[1]
Rozloha	7,17 km²[2]
Katastrální území	Šléglov
Nadmořská výška	661 m n. m.
PSČ	788 25
Počet domů	18 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Šléglov 1 788 25 Branná sleglov@seznam.cz
Starostka	Dita Pešková
Oficiální web: www.sleglov.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Šléglov
Další údaje
Kód obce	570117
Kód části obce	181803
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Šléglov (německy Schlögelsdorf)^[4] se nachází v okrese Šumperk v Olomouckém kraji. Žije zde 41^[1] obyvatel.

Název

České Šléglov (doložené od 15. století) je úprava německého Schlegelsdorf (od 19. století Schlögelsdorf), v jehož první části je obsaženo Schlegel - "buchar, kladivo". Jméno bylo odvozeno od toho, že ve vesnici žili lidé roztloukající vytěženou rudu.^[5]

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1325 (Slegesdorph), kdy pán Kolštejna vesnici daroval cisterciáckému klášteru v Kamenci. V 15. století vesnice zpustla a obnovena byla kolštejnskou vrchností v 16. století.^[6][7] V kraji se dolovaly drahé kovy, a nejinak tomu bylo i zde. Měla se zde roztloukat ruda a těžit zlato. Potvrzením zaměstnání zdejších obyvatel má být i jak německý název Šléglova – Schlögelsdrof, tak také na severu se zvedající Kutný vrch (798 metrů).^[6][8]

V roce 1564 je ve Šléglově změněna robota za peněžní odvody. V roce 1650, kdy byli na Moravě Švédi a kdy byli i v Šumperku, jich bylo údajně několik pohřbeno také ve Šléglově, za čp. 15. Roku 1710 byly císařským patentem pro Šléglov stanoveny robotní povinnosti – peníze, půl týdne těžké práce navíc a ustaveny byly také tělesné tresty za různé prohřešky. V roce 1749 žilo ve Šléglově šestnáct sedláků – dvanáct celých a čtyři poloviční, šest domkařů a tři na vrchnostenské půdě a šest bez přístřeší. V roce 1791 bylo ve Šléglově 33 domů a 204 obyvatel.^[7]

Nový rozkvět těžby v lokalitě nastal s těžbou grafitových slojí kolem roku 1800. Ložiska grafitu se rozprostírala i mezi Šléglovem a nedalekými obcemi Staré Město a Branná. U obce Branná se grafit těžil na ložisku Badenberg – ve Šléglovské kře, od roku 1869. Ještě na přelomu 19. a 20. století byla šachta na dolování grafitu také mezi Šléglovem a Kronfelzovem. Část obyvatel obce Šléglov tak našlo obživu i při těžbě zdejšího grafitu, a to až do 70. let 20. století.^{[6][8][9][10][11]}

Škola byla v obci zřízena roku 1820. A po roce 1848 byl Šléglov připojen ke staroměstskému soudnímu okresu v šumperském hejtmanství. Obživu obyvatelům zajišťovala také, na úrodu chudá, horská pole.^[6][7][8] V roce 1836 měl Šléglov 36 domů a 250 obyvatel a Kronfelsov 10 čísel a 40 obyvatel. Roku 1850 má Šléglov první vlastní zastupitelstvo a předsedou se stal Kunz Franz.^[7]

Po roce 1850 se součástí Šléglova stala nedaleká osada Kronfelzov. Jediná sjízdná přístupová cesta mezi oběma vesnicemi vede přes obec Branná. Lesní cesty vedou přes Kutný vrch a podél Řeznické kaple.^[8]

K Řeznické kapli nad Šléglovem, se pojí legenda o dvou řeznických tovaryších. Měli se zamilovat do stejné dívky, na místě dnešní kaple se v hádce poprat a smrtelně zranit. Podle legendy zde měla být vystavěna k uctění jejich památky.^[8] Šléglovská kronika uvádí, že na jejím místě měly stávat kdysi kaple tři a poskytovat poutníkům, zejména v zimě, útočiště před nepřízní počasí. Kronika dokládá mnoho zachráněných životů.^[8] I proto se v roce 1886 mělo podařit dojednat, že bude v Kronfelzově zřízena pobočka šléglovské školy. A ušetřena tak dětem, jejich životy mnohdy ohrožující, cesta z Kronfelzova, odkud děti do Šléglova docházely od zřízení školy v roce 1820.^[8]

V roce 1901 započala sbírka na šléglovský kostel, byli najati sběrači a přispěli i místní sedláci – F. Kunz tisíc zlatých a Lichtenstein 1 300 zlatých. Lichtenštejnové byli někdejšími majiteli kolštejnského panství. Kostel byl vysvěcen byl 30. června 1905 a zasvěcen Božskému Srdci Páně.^[7][12] Roku 1925 bylo rozhodnuto, že obec zřídí vlastní hřbitov a 11. května byl položen základní kámen. Hřbitov měl 300 míst a stál tehdy 15 000 korun. Vysvětil jej děkan Franz Breuer z Branné, který se později stal čestným občanem Šléglova.^[7] Na politický život zemědělské obce Šléglov měli rozhodující vliv němečtí agrárníci, a to již před rokem 1938.^[6][8]

Na svazích Kutného vrchu se ve třicátých let 20. století plánovala výstavba dělostřelecké tvrze Kronfelzov, bylo to v rámci linie pohraničního opevnění. Z plánů většího rozsahu nakonec sešlo a pozůstatky nakonec vystavěného opevnění jsou zde dochované dodnes.^[8]

Téměř veškeré původní obyvatelstvo zdejšího kraje bylo po roce 1945 odsunuto.^[8] Dnes je ve východní části Šléglova vybudován malý rybník a u Řeznické kaple rostou dvě památné lípy. Severovýchodně je pak také sjezdová trať s lyžařským vlekem. Severním okrajem obce prochází modrá turistická značka a přímo Šléglovem pak vede značená cyklostezka.^[13]

Pamětihodnosti

• Tzv. Řeznická kaple na cestě z Branné do Starého Města^[14][15]
• Sousoší Kalvárie^[16]

Osobnosti

• Marie Zachovalová (1981–2008), fotografka

Galerie

• 

  Sousoší Kalvárie

• 

  Křížek u kaple

• 

  Obecní úřad

• 

  Vjezd do vesnice

Odkazy

Reference

Literatura

• BORKOVCOVÁ, Lucie. Probleme der unterbrochenen Kontinuität wirtschaftlicher und kultureller Entwicklung der Region Mährisch Altstadt – am Beispiel der Geschichte der Gemeinde Schlögelsdorf und deren Einwohner. Brno, 2014-04-15. Bakalářská práce. Vedoucí práce Brigitte Sorger. Dostupné online. (německy)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šléglov na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Šléglov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Schlögelsdorf (Schlölow) [online]. oldmapsonline.org: Kaiserpflichtexemplar der Landkarten des stabilen Katasters, 1834 [cit. 2021-11-30]. M3028-1-004. Dostupné online. (německy)