Šlomo Šamir
| Šlomo Šamir | |
|---|---|
 Šlomo Šamir na fotografii z 1. července 1949 | |
| Narození | 1915  Ruské impérium |
| Úmrtí | 19. května 2009 (94 let)  Izrael |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | generálmajor (aluf) |
| Doba služby | 1929–1951 |
| Sloužil | Izraelské obranné síly |
| Složka | Izraelské vojenské letectvo Izraelské vojenské námořnictvo |
| Války | druhá světová válka válka za nezávislost |
 multimediální obsah na Commons | |
Šlomo Šamir (hebrejsky: שלמה שמיר, rodným jménem Šlomo Rabinovič; 1915 – 19. května 2009) byl izraelský generál. V letech 1949 až 1950 působil jako v pořadí třetí velitel Izraelského vojenského námořnictva, který zároveň na této pozici jako první dosáhl hodnosti generálmajora (aluf). V letech 1950 až 1951 zastával jako v pořadí třetí funkci velitele Izraelského vojenského letectva.
Biografie
Narodil se jako Šlomo Rabinovič v Ruském impériu a aliju do britské mandátní Palestiny podnikl společně se svou rodinou jako desetiletý v roce 1925.[1] O čtyři roky později vstoupil do Hagany a později sehrál klíčovou roli při pašování zbraní a ilegálních židovských imigrantů v období britského mandátu a MacDonaldovy bílé knihy z roku 1939. V roce 1940 získal pilotní licenci a ve stejný rok vstoupil do britského Královského letectva (RAF). Jeho cílem bylo bojovat proti nacistům a získat bojové zkušenosti. V roce 1946 byl propuštěn z britské armády s hodností majora.
V roce 1948 obdržel rozkaz od premiéra Davida Ben Guriona vést 7. obrněnou brigádu a bojovat o dobytí Latrunu. Sehrál taktéž významnou roli při zbudování Barmské cesty.[2] Na konci izraelské války za nezávislost mu byla nabídnuta funkce náčelníka Generálního štábu, kterou ale odmítl.[1] Namísto toho sloužil v řadě jiných funkcí a nakonec se v květnu 1949 stal třetím velitelem izraelského námořnictva. Pomohl vybudovat malé izraelské námořnictvo zakoupením nové korvety a pokročilých torpédových člunů. V roce 1950 byl ve funkci nahrazen Mordechajem Limonem a stal se velitelem izraelského letectva. Pod jeho vedením byla vytvořena izraelská protivzdušná obrana a došlo k postavení letecké základny Chacor. V srpnu 1951 předal svou funkci Chajimu Laskovovi a odešel z Izraelských obranných sil.[3]
V civilním životě se stal úspěšným obchodníkem a vytvořil řadu společností, které existují dodnes. Vystudoval sociologii na Telavivské univerzitě, kde získal titul magistra a stejný titul získal po studiu administrativy na Harvard University.
Zemřel 19. května 2009 a zanechal po sobě dceru Jael, dvě vnoučata a jedno pravnouče.[4] Je pohřbený na Trumpeldorově hřbitově v Tel Avivu.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shlomo Shamir na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Mort du dernier général israélien de la guerre de 1948 [online]. Cyberpresse.ca, 2009-05-19 [cit. 2010-08-08]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Shlomo Shamir [online]. In Our Own Hands [cit. 2010-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-18. (anglicky)
- ↑ Former chief of IAF, Shlomo Shamir, dies at 94 [online]. Ynetnews [cit. 2010-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ קורות חייו של אלוף (מיל') שלמה שמיר [online]. Izraelské obranné síly [cit. 2010-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-13. (hebrejsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šlomo Šamir na Wikimedia Commons - (hebrejsky) Izraelské vojenské letectvo – Zemřel Šlomo Šamir
- (hebrejsky) Inn.co.il – כבוד אחרון לאלוף שלמה שמיר ז"ל
Média použitá na této stránce
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Naval ensign of Israel
ALUF SHLOMO SHAMIR, OFFICER IN COMMAND OF THE ISRAELI NAVY.