Šmalkaldská válka

Šmalkaldská válka
konflikt: Reformace a protireformace
Jezdecký portrét Karla V. od italského renesančního umělce Tiziana oslavuje císařovo vítězství v bitvě u Mühlbergu.
Trvání	1546–1547 (šmalkaldská válka) březen–srpen 1552 (druhá šmalkaldská)
Místo	Svatá říše římská: Sasko, Hesensko a okolí
Výsledek	vítězství katolíků: rozpuštění Šmalkaldského spolku nezadržitelný postup reformace saské následnictví přechází na albrechtskou větev Wettinů vítězství protestantů v druhé válce (1552): Pasovský mír z roku 1552 Augsburský mír z roku 1555
Strany
první válka: říše Karla V. Svatá říše římská Habsburské Rakousko Saské vévodství Země Koruny české Španělská říše Habsburské Uhersko[1] podpora: Papežský stát Papežský stát druhá válka: Svatá říše římská Habsburská monarchie první válka: Šmalkaldský spolek Saské kurfiřtství Hesenské lankrabství Falcké kurfiřtství Brémy Lübeck Brunšvicko-lüneburské vévodství Württemberské vévodství Pomořansko-wolgastské vévodství Anhaltsko-köthenské knížectví Braniborsko-kostřínské markrabství drobné německé státy podpora: Anglie druhá válka: protestantské státy Saské kurfiřtství Hesenské lankrabství Pruské vévodství Pruské vévodství Braniborsko-kulmbašsko podpora: Francie
Velitelé
první válka: Karel V. Ferdinand Maxmilián Fernando Álvarez de Toledo Mořic Saský Ottavio Farnese druhá válka: Karel V. první válka: Jan Fridrich Filip Hesenský Fridrich III. Ulrich Württemberský Filip Pomořanský Wolfgang Anhaltsko-köthenský Sebastian Schertlin von Burtenbach druhá válka: Mořic Saský Vilém IV. Hesenský Albrecht Pruský Albrecht Alcibiades
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako šmalkaldská válka (německy Schmalkaldischer Krieg) se obvykle označuje období nepokojů mezi lety 1546 a 1547 na území Svaté říše římské, případně krátký konflikt z roku 1552 bývá někdy označován jako druhá šmalkaldská válka. Tyto nepokoje probíhaly mezi císařem Karlem V. a protestantskými říšskými knížaty. V této válce sice vyhrál císař Karel, ale toto vítězství nedokázalo zvrátit postup reformace a vydání augšpurského míru v roce 1555, který považoval Karel za tak velkou prohru, že odstoupil z politického života.

Válka samotná měla i jistý dopad na země Koruny české, protože český král Ferdinand I. požádal české stavy, aby svolaly zemskou hotovost na pomoc císaři Karlu, jeho bratrovi, ti však odmítli a následně po katolickém vítězství byli za toto rozhodnutí nuceni k určitým mocenským ústupkům, což se dotklo především městského stavu.

V prosinci 1530 utvořilo v Šmalkaldech devět protestantských knížat a jedenáct říšských měst takzvaný Šmalkaldský spolek na obranu proti každému útoku na protestantskou víru a politickou samostatnost ze strany císaře Karla V. a katolických stavů. Za náčelníky byli zvoleni Jan Fridrich, kurfiřt saský, a Filip, lankrabě hesenský. Členové spolku navázali hned styky s Francií a Anglií, odepřeli Karlu V. pomoc proti Turkům a neuznali jeho bratra Ferdinanda I. za římského krále, takže Karel V. byl nucen 23. července 1532 povolit náboženský norimberský mír.

Moc spolku pak neustále vzrůstala, neboť s rozmachem protestantismu přibývalo i spolku nových členů. Ti postupovali společně v náboženských otázkách a pořádali roku 1537 ve Šmalkaldech schůzi, na níž byly podepsány šmalkaldské články a bylo usneseno neobeslat žádný koncil mimo svatou říši. Tím se přiostřil poměr obou náboženských stran, zejména když katoličtí stavové pod vedením Bavorska utvořili 10. června 1538 „norimberský spolek“. Když pak císař ukončil války s Francií a Turky, chystal se definitivně ukončit náboženské spory pomocí tridentského koncilu. Protože členové Šmalkaldského spolku svoji účast odepřeli, rozhodl se císař zlomit jejich odpor válkou. Tajnými smlouvami si zajistil podporu katolických stavů i protestantského vévody Mořice Saského, jehož ustanovil vykonavatelem říšské klatby, která byla vyhlášena roku 1546 v Řezně. Tím začala šmalkaldská válka.

Nesvornost v protestantském táboře dovolovala Karlovi, aby se dobře připravil, nicméně spojenci měli na počátku války značnou přesilu. Polní velitel Sebastian Schertlin von Burtenbach (též Schärtlin) manévroval s vojskem hornoněmeckých měst podél Dunaje, aby zavřel cestu císařskému vojsku táhnoucímu z Itálie. Nesvornost vrchních velitelů ale zmařila plány tohoto výborného vojevůdce, takže Karlovi byla zbytečně poskytnuta příležitost, aby soustředil italské vojsko na Dunaji a přivolal také pomoc z Nizozemska. Po zprávě, že na území kurfiřta Jana Fridricha vpadl Mořic Saský, vrátil se saský kurfiřt na sever následovaný ostatními spojenci. Tím se celé šmalkaldské vojsko rozešlo.

Zatímco spojenci v jižním Německu prosili císaře za mír, Jan Fridrich vypudil Mořice ze svých zemí a opanoval i jeho vlastní území. Severoněmečtí spojenci stáli věrně při něm. V Čechách se pokoušeli přispět mu na pomoc protestantští stavové. Spojení s kurfiřtem navázaly i Francie a Anglie.

Nicméně Karel V. porazil spolkové vojsko u Mühlberka (24. dubna 1547). Jan Fridrich byl zajat, lankrabí Filip se rovněž vzdal a byl pak držen v zajetí. Severoněmečtí členové spolku kromě Magdeburgu a Brém se rovněž vzdali císaři, takže spolek úplně zanikl.

V roce 1552 rozpoutal druhou šmalkaldskou válku proti císaři jeho spojenec Mořic Saský, nyní již jako saský kurfiřt. Zúčastnily se jí tytéž protestantské státy ze zrušeného Šmalkaldského spolku, jako byly Sasko a Hesensko. Nově se do války zapojilo také Prusko, nalézající se mimo Svatou říši římskou. Válka trvala jen krátce od března do srpna a skončila ve prospěch protestantských knížat Pasovským mírem a Augsburským mírem a anexí třech říšských biskupství Francií, která stála na straně protestantských knížat, čímž vzniklo Trojbiskupství.

• Ottův slovník naučný, heslo Šmalkaldská válka.^{[nedostupný zdroj]}
• WARD, A. W; PROTHERO, G. W; LEATHES, Stanley. The Cambridge Modern History Vol. 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1903. Dostupné online. Kapitola Religious War In Germany. (anglicky)  Archivováno 10. 4. 2020 na Wayback Machine.
• PACH, Pál Zsigmond. History of Hungary book-series (10 tome): History of Hungary 1526–1686, First book. Příprava vydání Ágnes Várkonyi R.. Budapest: Akadémia Kiadó, 1985. Dostupné online. ISBN 963-05-0929-6. (anglicky) 

• Stavovský odboj roku 1547

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šmalkaldská válka na Wikimedia Commons
• (německy) Schmalkaldischer Krieg – na historicum.net