Šmejkalka

Šmejkalka
Šmejkalka u Senohrab
Základní informace
Délka toku	5,5 km
Plocha povodí	11,04 km²
Průměrný průtok	cca 0,040-0,050 m³/s
Světadíl	Evropa
Hydrologické pořadí	1-09-03-131
Pramen
Ondřejov 49°55′6,41″ s. š., 14°47′9,49″ v. d. 510 m n. m.
Ústí
do Mnichovky u Senohrab 49°53′39,99″ s. š., 14°44′5,24″ v. d. 293 m n. m.
Protéká
Česko Česko
Úmoří, povodí
Severní moře, Labe, Vltava, Sázava
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šmejkalka je vodní tok 5. řádu v povodí Sázavy. Jeho pramenný úsek tvoří nejvýše položený vodní tok v okrese Praha-východ. Patří mezi nejvýznamnější přítoky Mnichovky. Dolní část údolí překlenul nejstarší dálniční most v Česku. V povodí se nalézají obce Třemblat, Ondřejov, Turkovice, Senohraby a Ladovy Hrusice. Povodí se tak stalo scénou obrazů Josefa Lady i dějištěm příběhů kocoura Mikeše.

Jako všechna povodí přítoků Sázavy od Českého Šternberka po Čerčany vznikalo povodí Šmejkalky vymíláním ostrovů metamorfovaných hornin ve středočeském plutonu.^[1] Pramenná oblast se vyvíjela poměrně chaoticky ve složité skladbě Voděradsko-zvánovického ostrova s převahou pískovců a jílovito-písčitých diluviálních sedimentů, později se preferenční vodní cesta ubírala jednoznačně jihozápadním směrem v horninách ostrova čerčanského s převahou křemenců a břidlic.^[2] Začátek tvorby povodí se datuje k období mladších třetihor zhruba před 20 miliony let.

Hranici povodí Šmejkalky tvoří rozvodí pouze s přímými či nepřímými přítoky Sázavy. Kromě samotné Mnichovky na západě jsou to Třemblatský potok na severu, Seradovský potok na severovýchodě, Vejborka na východě a Lensedelský potok na jihovýchodě. Délka toku je 5,51 km^[3], plocha povodí 11,04 km². Tok nemá sledovaný vodočet a průtok lze pomocí odtokového koeficientu oblasti odhadovat mezi 40–50 l/s.^[4]

Pramenná oblast se nachází v ploché části temene vrchu Pecný, zhruba 35 metrů pod jeho vrcholem. Oblast o nadmořské výšce kolem 510 metrů se nachází v areálu Astronomického ústavu Ondřejov. Jako nevýrazná lesní stružka se Šmejkalka vydává k jihozápadu, na prvních 500 metrech při mírném spádu. Později na délce kolem 1000 m voda překonává převýšení přes 80 metrů. Po opětném zmírnění spádu podtéká silnici Ondřejov - Třemblat, po 800 metrech podtéká silnici Ondřejov - Mnichovice, napájí lesní rybníček a krátce po výtoku z něj, opouští trvalé lesní pásmo. Dále ve stejném směru v délce kolem 1650 metrů se dosti strmým během voda ubírá údolím, jehož levý břeh je lesnatý, zatímco břeh pravý je tvořen plochami orebných i lučních ploch zemědělských. Po soutoku se svým největším přítokem, pravostranným Hrusickým potokem, výrazně nabývá na síle a na posledních 1250 metrech nepříliš divoce protéká hlubokým, stinným a lesnatým údolím k Mnichovce, kopírován silnicí Ondřejov - Senohraby. V této části podtéká dálnici D1. Do Mnichovky ústí kamenným korytem na hranici katastrů Hrusice a Senohraby u hotelu Hrušov.

Horní povodí i levá část středního povodí Šmejkalky jsou hustě zalesněné, což značnou měrou přispívá k akumulaci přívalových dešťů. Proti této skutečnosti však působí značná strmost povodí. Vzestup povodní z letních lijáků je náhlý a ohrožuje především chatové osady v dolní části. Šmejkalka je tak zařazena mezi malé vodní toky, u nichž kulminační odtokový koeficient přesahuje 4,4 m³/s/km².^[3] Historicky největší škody v údolí Šmejkalky však nenapáchala voda z jejího povodí, ale rozliv Mnichovky po protržení hráze Hubačovského rybníka v srpnu 1974.

Pramení v obci Třemblaty v nadmořské výšce 445 metrů. Počáteční cestou toku je polní stružka, vedoucí mírně své vody asi 500 metrů západním směrem k polesí, v němž náhle zesílí svůj spád a změní směr na jihozápadní. Mělkým údolím přitéká do Hrusic, kde těsně protéká kolem domku Josefa Lady a dále pak ve stejném směru pokračuje až do soutoku se Šmejkalkou.

Průtok Hrusicemi předurčil povodí Šmejkalky k výtvarné i literární popularitě. Pohledy na obrazy Josefa Lady s hrusickým kostelíkem vedou přes povodí Šmejkalky, Hrusický potok se objevuje na Ladových scénách s potokem. Údolím Hrusického potoka se vydal kocourek Mikeš přes Třemblaty do světa. Potok napájí Jedličkovu louži, rybník, na kterém se učil bruslit malý Josef Lada i kocour Mikeš a do které kocourka Nácíčka zahnal pes Furťák. (Ladovi vodníci však patří do povodí Mnichovky, a to na vrby podél Hubačovského rybníka).  

V místě soutoku je Hrusický potok v rozloze povodí i v délce toku se Šmejkalkou téměř rovnocenný. Opticky navazuje údolí Hrusického potoka lépe na údolí společného toku, vodní cesta z Hrusic do Senohrab je kopírována silnicí. Tomuto svodu podlehly i novelizační aktivity ČÚZK, od nichž se neodůvodněná změna digitální rychlostí rozšířila do navazujících systémů, včetně mapového portálu mapy.cz. (google maps popisují ke dni 21.4.2024 Šmejkalku stále až k ústí do Mnichovky). Oficiální geodetické a hydrologické organizace a navazující odborná literatura^[5] považují za přítok Mnichovky Šmejkalku minimálně od konce 19.století.^[4][6] Ottův slovník naučný dokonce Mnichovce od soutoku se Šmejkalkou přisuzuje samostatný název. „Šmejkalka má prameny své u Hlavačova, béře se na jihozáp. a sesiluje se v pravo potokem od samoty Proskova na jih tekoucím; Hrušecký potok, vznikající stokem Mnichovického potoka a potoka Šmejkalky u Hrušeckého mlýna směřuje přímo k jihu a ústí naproti dvoru Zlenickému.“ ^[7]

Dominantou horního povodí Šmejkalky jsou kupole Ondřejovské hvězdárny, střední části hrusický kostelík a spodní části mohutný jedno obloukový železobetonový most. Práce na něm byly započaty v roce 1939. Je tak nejstarším mostem na dálnici D1 a patří mezi největší mostní konstrukce podle rozpětí hlavního pole v Česku.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šmejkalka na Wikimedia Commons