Šmolka

© Raimond Spekking / CC BY-SA 4.0 (via Wikimedia Commons)
Šmolka – druh Viktorie

Šmolka (z německého Schmalte[1]) je modrá, minerální, ve vodě rozpustná barva vyráběná z kobaltových rud. Z pohledu chemiků je šmolka křemičitan kobaltnato-draselný.[2] K dalším jejím názvům patří kobaltová modř a modřidlo.[3]

Evropská historie

Do konce 18. století byl Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří světovým výrobcem a exportérem pigmentu známém jako kobaltová modř.[4] Také v 19. století byla saská důlní oblast Schneeberg nejvýznamnějším místem, kde se kobaltové rudy nacházely a těžily.[5]

Kobaltová modř – sklo

Stručný postup výroby šmolky je popsán v článku Černá (přítok Cvikovské Muldy). Tam se sklo, vyrobené například ve sklářských hutích v Horní Blatné z rudy v Potůčkách, rovněž mlelo.

Užití

Práškový pigment šmolka měl a má mnohostranné použití, např.:

  • ke zdobení porcelánu,[4] keramiky,[2] skla, omítek,[6] pigment používají umělci a nejen oni. Tímto pigmentem se maluje cibulák.
  • V minulosti se šmolka často používala k dosažení sněhobílé barvy u zažlouté textilie. Vyprané prádlo (např. háčkované záclony) se při závěrečném ručním máchání opatrně modřilo ve vodním roztoku šmolky.[3] Nejedná se o chemický proces bělení. V menší míře se šmolka na praní užívá i v 21. století.

21. století

Schindlersches Blaufarbenwerk

V hornickém regionu Erzgebirge/Krušnohoří, který byl zapsán 6. července 2019 na Seznam světového dědictví UNESCO, je uvedena jako hmotná památka i Schindlerova továrna na výrobu modrých barviv a pigmentů. Jedná se pravděpodobně o nejstarší továrnu na světě.[7][8] Továrna má dlouhou tradicí spojenou s výrobou modrých kobaltových barev a pigmentů – v novější době svou produkci rozšířila i o barvy jiné. Továrna je v soukromém vlastnictví a stále vyrábí i modrou šmolku na praní.

Reference

  1. ↑ PECH, Vilém. Velký slovník cizích slov, rčení a zkratek v psané i mluvené češtině ze všech oborů lidského vědění a konání. První. vyd. Praha: Kvasnička a Hampl, 1948. 810 s. S. 725. 
  2. ↑ a b Akademický slovník cizích slov. 1. (dotisk). vyd. Praha: Academia, 2001. 834 s. ISBN 80-200-0982-5. S. 734. 
  3. ↑ a b KAFKA, Josef. Domácí vševěd: Ilustrovaný slovník vědomostí ze všech oborů domácího hospodářství, rodinného a společenského života. [online]. Praha II.: Šolc a Šimáček, s. r. o., 1926 [cit. 2022-10-17]. Kapitola Modření prádla a Modřidlo. Dostupné online. 
  4. ↑ a b URBAN, Michal. Informační listy o památce světového dědictví UNESCO [online]. Freiberg: Institut für Industriearchäologie, Wissenschafts- und Technikgeschichte (IWTG), 2020 [cit. 2022-02-14]. S. 21–22. Dostupné online. 
  5. ↑ Od rudy ke kobaltové barvě. bergstadt.eu [online]. [cit. 2022-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-02. (německy) 
  6. ↑ HOŠEK, Radek. Sanace povrchových úprav kostela sv. Josefa v Úhercích [online]. ČVUT Katedra technologie staveb, 2016 [cit. 2022-02-14]. S. 19. Dostupné online. 
  7. ↑ Blaufarbenwerk, Schindlersches – HOV | ISGV. hov.isgv.de [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ Deutsche Stiftung Denkmalschutz - Blaufarbenwerk "Schindlerswerk" - Zschorlau. Deutsche Stiftung Denkmalschutz [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Schindlersches Blaufarbenwerk 05.jpg
Autor: Dor Jörsch, Licence: CC BY-SA 4.0
Schindlersches Blaufarbenwerk (2018)
Museum Uranbergbau - Wäscheblau-9681.jpg
© Raimond Spekking / CC BY-SA 4.0 (via Wikimedia Commons)
Museum Uranbergbau - Wäscheblau