Španělská socialistická dělnická strana

Španělská socialistická dělnická strana Partido Socialista Obrero Español
Zkratka	PSOE
Datum založení	2. květen 1879
Předsedkyně	Cristina Narbona (prezidentka strany)
Generální tajemník	Pedro Sánchez
Tiskový mluvčí	Antonio Hernando
Zakladatel	Pablo Iglesias Posse
Sídlo	Calle de Ferraz, 70 28008 Madrid, Španělsko
Ideologie	sociální demokracie federalismus proevropanismus
Politická pozice	středolevice až levice
Mezinárodní org.	Progresivní aliance, Socialistická internacionála
Evropská strana	Strana evropských socialistů
Politická skupina EP	Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů
Mládežnická org.	Juventudes Socialistas de España
Počet členů	187 360 (2017)
Barvy	Rudá
Volební výsledek	28,00 % (parlamentní volby)
Oficiální web	www.psoe.es/
Zisk mandátů ve volbách
Kongres poslanců	121/350
Senát	88/266
Evropský parlament	21/59
Regionální parlamenty	324/1261
Zastupitelstva obcí	20784/60941
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Španělská socialistická dělnická strana (PSOE, Partido Socialista Obrero Español) je jednou z dominantních španělských politických stran, vedle Lidové strany Španělska . V současnosti zaujímá pozice levého středu . Vznikla roku 1879 a je druhou nejstarší stranou v zemi. Oficiální oslovení mezi straníky zní compañero. Udržuje vazby na odborový svaz Unión General de Trabajadores, ačkoliv už nejsou tak těsné jako v minulosti.

Strana je členem Strany evropských socialistů a také Socialistické internacionály a Progresivní aliance.

Ideologie

PSOE vznikla za účelem zastupování pracující třídy zrozené průmyslovou revolucí s deklarovaným cílem dosažení socialismu skrze revoluci. S postupem času se přeměnila z marxisticky revoluční na revizionistickou a reformistickou socialistickou stranou. Dnešní PSOE se popisuje jako strana zastupující demokratický socialismus, sociální demokracii a progresivismus.

Dějiny

Strana byla založena začátkem května 1879 v Madridu. Jejím prvním předsedou byl dělnický aktivista a odborář Pablo Iglesias Posse. Přestože se zpočátku socialistům nedařilo nabýt výraznějšího postavení z důvodů represí státních orgánů, jejich účast na stávkách jim přinesla podporu mezi manuálně pracujícími vrstvami. V roce 1910 byl Pablo Iglesias Posse s podporou prorepublikánských sil zvolen jako první socialista do španělského parlamentu.

Během druhé španělské republiky byla PSOE součástí Lidové fronty (Frente Popular) a její vlády. Během občanské války se strana rozdělila do tří křídel: levicové marxistické prorevoluční křídlo (mělo blízko k marxistům z POUM a anarchistům), centristické křídlo (ve shodě s Komunistickou stranou se stavělo proti spontánnímu zabírání továren a půdy) a pravicové křídlo. Po vítězství generála Francisca Franca byla strana zakázána a její představitelé byli buď uvězněni nebo odešli do exilu. Exilovou PSOE následně provázely vnitřní spory o směřování strany.

Po návratu demokracie do Španělska byla strana opět legalizována (v roce 1977) a jejím dlouholetým generálním tajemníkem se stal pozdější premiér Felipe González. V roce 1978 se s ní spojila malá parlamentní Lidová socialistická strana. Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce 1978 byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku 1982 vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voliči pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech 1986, 1989 a 1993. Hospodářská krize a státní terorismus oslabily popularitu strany, která pak nedokázala po dvě funkční období porazit vládní lidovce (přestože udržela silné pozice v některých regionech). Po prohraných volbách v roce 1996 odešel z čela strany Felipe González.

Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce 2000 byl zvolen José Luis Rodríguez Zapatero jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti válce v Iráku. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. euroústavu a evropskou integraci a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s baskickou odbojovou organizací Euskadi Ta Askatasuna (ETA), která však byla v roce 2006 přerušena. V roce 2008 potvrdila PSOE ve volbách své vedoucí postavení v politickém životě země, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu.

Ve volbách 2011, po sedmi letech vládnutí, naopak strana dosáhla do té doby historicky nejhoršího výsledku od doby přechodu k demokracii. Utrpěla velké ztráty také na komunální a regionální úrovni, vše zejména ve prospěch Španělské lidové strany, ale i menších stran. Zapaterovým nástupcem jako předseda PSOE se v únoru 2012 stal na krátkou dobu Alfredo Pérez Rubalcaba. Od roku 2014 stojí v čele strany Pedro Sánchez Pérez-Castejón.

Ve volbách 2015 se socialisté umístili na druhé příčce s novým historicky nejnižším podílem 22 % hlasů (5 530 779 hlasů) a 90 mandátů. Dne 1. června 2018 byla však dosavadnímu předsedovi španělské vlády a předsedovi Lidové strany Marianu Rajoyovi vyslovena v parlamentu nedůvěra. Následně se stal předseda PSOE Pedro Sánchez novým premiérem, jeho vláda byla ovšem odkázána na podporu jiných stran. Ve volbách 2019 se opět stala nejsilnější stranou se ziskem 28,6 % hlasů (123 mandátů ze 350).

Volební výsledky

Organizace

PSOE zahrnuje i další socialistické strany s autonomním vedením v některých regionech:

• Partit dels Socialistes de Catalunya (Strana socialistů Katalánska), Katalánsko
• Euskadiko Alderdi Sozialista – Euskadiko Ezkerra (Socialistická strana Baskicka – Euskadiko Ezkerra), Baskicko
• Partido dos Socialistas de Galicia (Strana socialistů Galicie), Galicie
• Partit Socialista del País Valencià (Socialistická strana Valencie), Valencie
• Partit dels Socialistes de les Illes Balears (Strana socialistů Baleárských ostrovů), Baleáry

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Španělská socialistická dělnická strana na Wikimedia Commons
• Oficiální web PSOE