Špitálka (usedlost)

Špitálka
Usedlost Špitálka
Usedlost Špitálka
Základní informace
SlohBaroko
Výstavba16. století
Přestavba18. století
Další majiteléarcibiskup Antonín Brus z Mohelnice, křižovnický klášter a špitál svatého Františka
Poloha
AdresaNa Špitálce 17/12, Praha 6 - Dejvice, ČeskoČesko Česko
UliceNa Špitálce
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky40484/1-1483 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Špitálka je usedlost v Praze-Dejvicích na Hanspaulce. Usedlost se nalézá na adrese Na Špitálce 12/17.

První zmínky o vinici pochází z první poloviny 16. století, viničný lis zde stál od roku 1539. Vinice byla známá také pod názvem Arcibiskupská vinice. Původní vinice patřila křižovnickému klášteru neboli špitálu sv. Františka, podle něhož má jméno. Byla silně poškozena během válek 1742. Současná budova pochází z konce 18. století a dnes slouží k bydlení. Usedlost je památkově chráněná od roku 1958.[1][2] Podle usedlosti je pojmenována autobusová zastávka Špitálka.

Historie

Jako většina dejvických vinic, vznikla i Špitálka spojením původních, menších vinic. Na spojené vinice postavil již roku 1539 Jiřík Koník viničný lis. V roce 1568 měla vinice rozlohu 14 strychů. V roce 1573 byla vinice prodána Janu Komedkovi z Rovin, hofmistrovi na arcibiskupově dvoře. Toho samého roku koupil vinici pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice. Antonín Brus byl zároveň velmistr řádu křížovníků s červenou hvězdou. Vinice se podle majitele nazývala v té době Arcibiskupská a vrchnostenské právo k ní mělo v té době proboštství. Ovšem, podle pražského kláštera křížovníků, též nazývaného Špitál svatého Františka, se začalo vinic brzy přezdívat Špitálka. V době, kdy vinici vlastnil Antonín Brus a poté jeho následník Zbyněk Berka z Dubé, došlo ke zdvojnásobení pozemků vinice, k přestavbě a zvětšení viničního lisu a ke vzniku obytné části - vlastní usedlosti Špitálka.[3][4][5]

V roce 1619 odebraly zemské stavy vinici křižovnickému velmistru a v roce 1620 ji poté prodali Václavu Litoměřickému z Jizbice zároveň došlo k jejímu vyjmutí z vrchnostenského vlastnictví a stala se nakrátko svobodnou nemovitostí. Po Bitvě na Bílé hoře bylo ovšem stav vrácen před rok 1619. Během válek o rakouské dědictví byly v roce 1742 vinice i usedlost zničeny francouzskými vojáky.

Křižovníci však vinici i usedlost brzy zase obnovili.[6] Podle Josefínského katastru patřilo ke Špitálce 5 jiter vinice a 2 jitra zahrad a pastvin, pole zde nebyla, zatímco podle Stabilního katastru (před polovinou 19. století) to bylo pouze 100 sáhů vinice a 7,5 jitra polí (celkem 7 jiter a 1410 sáhů).[3]

Koncem 18. století došlo k přestavbě usedlosti a od té doby sloužila křižovníkům jako letní sídlo, od počátku 19. století byly bývalé vinice pronajímány.[6]

Současnost

Budova se čtvercovým základem, která se dnes na místě bývalé usedlosti Špitálka nalézá, vznikla na konci 18. století. Hlavní budova má valbovou střechu a má podkroví. Kromě toho se k budově z východní strany přimyká bývalé hospodářské stavení s podkrovím a sedlovou střechou. Budova slouží jako obytný dům a je v soukromém vlastnictví.[7]

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-10-21]. Identifikátor záznamu 152554 : Venkovská usedlost - předměstská, Špitálka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Usedlosti na území hlavního města Prahy - informace a fotografie z knihy Pražské usedlosti (URM). Webové stránky Praha - odbor Památkové péče [online]. Dostupné online. 
  3. a b VACEK, F. Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy. Svazek II.. [s.l.]: [s.n.], 1911. Kapitola Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. 
  4. LAŠŤOVKOVÁ, Barbora. Pražské usedlosti. [s.l.]: Libri, 2001, 2007. Kapitola Úvod, s. 7–22. 
  5. STAŇKOVÁ, Jaroslava. Pražské zámky, zámečky a usedlosti. Praha: [s.n.], 2008. 
  6. a b HOLEC, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedících. IV. díl. Praha: [s.n.], 1996. 261 s. 
  7. ŠVÁBÍK, Jakub. Dejvické usedlosti [online]. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2009 [cit. 2015-01-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 293 - 295

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Usedlost Špitálka.jpg
Autor: Jirka Dl, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: