Štáblovice (zámek)
| Zámek Štáblovice | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | čp. 1, Štáblovice,  Česko |
| Souřadnice | 49°52′45,77″ s. š., 17°49′4,84″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 21344/8-1492 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Štáblovice je kulturní památka ve stejnojmenné obci, nachází se ve středu obce v blízkosti obecního úřadu a kostela sv. Vavřince a tvoří jednu ze zdejších dominant. Zámek je obklopen parkem a v západní části francouzskou zahradou.
Historie
První písemná zmínka o vsi Štáblovice se objevuje v listině z roku 1312, ve které je jmenován Mikuláš ze Štáblovic. Štáblovice byly majetkem olomoucké biskupa, který je uděloval v léno.
V roce 1460 byly Štáblovice uděleny v léno pánům z Kovalovic a právě s nimi je spjata stavba první tvrze ve Štáblovicích.[1] První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1528.[2] Po pánech z Kovalovic drželi Štáblovice páni ze Žďáru, rod Vlků z Konecchlumí a od roku 1558 Rotmberkové z Ketře. Tvrz stála v místě dnešního zámku a byla obehnána vodním příkopem a hrazením. Pozůstatek tvrze tvoří dodnes část zámku. Renesanční obdélnou tvrz nechal přistavět k původní tvrzi její majitel Kašpark Rotmberk z Ketře (1558 - 1608).[2] Ve východním průčelí zámku se s té doby zachoval renesanční portál, který byl později zazděn. Třicetileté válka tvrz výrazně poznamenala. Následně Štáblovice drželi členové rodů ze Samogy a Žňovských z Korkyně. Opravy se tvrz dočkala až za Lescourantů. Janu Lescourantovi byly Štáblovice uděleny v léno roku 1654 a v držbě jeho potomků zůstaly téměř jedno století. Ve 40. letech 18. století proběhly stavební úpravy zámku, došlo k rozšíření o dvě krátká kolmá křídla směrem k západu, později rozšířená. Během slezských válek změnil zámek svého majitele, vlastníkem se stal v roce 1745 hrabě Karel Otto Salm-Neuburg. Karel Otto dokončil raně barokní úpravy zámku, jenž postupně získal charakter barokní venkovské vily obklopené zahradou. V roce 1759 se Štáblovice staly majetkem svobodných pánů Sobků z Kornic, kteří byli pod jménem Sobek-Skalové z Kornic zdejšími pány až do roku 1945. Během 19. století bylo štáblovické panství vyvázáno z lenního svazku s olomouckým biskupstvím. Zámek samotný prošel už pouze menšími stavebními úpravy spočívajícími v dostavbě chodeb a později také vížek na koncích bočních křídel. Zámecký park byl upraven do podoby anglického parku. V roce 1945 byl zámek poškozen, štáblovický velkostatek byl zkonfiskován a zámek předán obci.[3] Poté byl využíván pro různé účely (např. úpraven jako společenský sál, restaurace, moštárna, klub SSM), později zde byl i muzejní depozitář. Zámek byl v té době vystaven nedostatku jakékoliv větší péče a útokům vandalů. Tento stav trval i v 90. letech 20. století. Od roku 2001 byl zámek postupně opravován do dnešní podoby.[1]
Galerie
Odkazy
Reference
- ↑ a b Zámek [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online.
- ↑ a b ; PLAČEK. HRADY A ZÁMKY NA MORAVĚ A VE SLEZSKU. První. vyd. [s.l.]: Libri s.r.o., Hořejší nábřeží 17, Praha5, 1996. ISBN 80-85983-08-7. S. 439.
- ↑ Detail dokumentu - G0354545. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2023-04-17]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Štáblovice na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
