Štítina (zámek)

Štítina
Základní informace
Slohrenesanční architektura
Poloha
AdresaŠtítina, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°55′0,47″ s. š., 18°0′37,29″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Štítina byl zámek (původně hrad či tvrz) v obci Štítina v okrese Opava.

Historie

Štítina se poprvé zmiňuje v predikátu Beneše ze Štítiny v listině z roku 1282. Tuto zmínku však nelze chápat jako spolehlivou informaci o tom, že už tehdy stával ve Štítině kamenný hrad.[1] Nejstarším jistým pramenem o existenci hradu je totiž až dílčí listina z 18. dubna 1377, kdy patřil Janovi z Bítova. Někdy mezi léty 1381–1383 donutil opavský kníže Přemek Jana z Bítova k prodeji Štítiny jeho bratru Aleši Zlámanci. Dále vlastnili Štítinu Mikuláš, farář v Plšti, bratři Oneš Kyjovec a Jan z Lukavce, Hartel Tunkel, Čeněk z Tvorkova, Zbyněk Hřivnáč z Heraltic. Jeho vdova Kateřina z Tvorkova přenechala Štítinu Tasovi z Bítova.[2] V letech 1447–1452 držel hrad i ves Štítinu opavský kníže Vilém a po něm jeho bratr Arnošt. Arnošt roku 1461 postoupil tvrz Štítinu Jaroslavu Stošovi z Posutic, po němž jí držela vdova spolu se svými syny.[3] Dalším vlastníkem tvrze se stal roku 1513 Matyáš Bystřický ze Studnic po něm Jindřich Šíp z Bránice. Od roku 1569 se stal majitelem Štítiny Fridrich st. Cetrys z Kynšperka. Jeho synové prodali tvrz i se statkem v roce 1576 Mikuláši Tvorkovskému z Kravař.[4]

„Zámek pod šindelem, okolo vodním valem zapuštěný, vjezd po zdvihacím mostě do brány, která vrchem sklepena, spodem říčným kamenem dlážděna jest. Uvnitř plac čtyřhranný. Hned po pravé ruce jest síň, u ní dvéře železným plechem pobité, z té síně světnice sklepená o třech oknech zamřížených, pak komora, odtud dvéře do velké světnice o 4 oknech, odtud jedny dvéře do sklepa, druhé na plac. V levo od brány jest maštal pro 11 koní, vedle komora, pak sklep, v němž truhla se spisy, které se týčou statku štítinského, pak knihovna (velmi hojná, samé německé a latinské věci). Pak kuchyně, pekárna, čeledník, podle něho zeď, v které 4 okna prolomena a dvoje dveře, jedny vrchem, druhé spodem. Do vrchního štoku dvoje schody, jedny murované, druhé dřevěné na pavlač, kteráž pavlač dřevěná po třech stranách placu dřevěnými točenými palisádami obehnána a spodem vyřezávanými dubovými sloupy podepřena jest. Z pavlače od konce po levé ruce dveře do spižírny, úřed spižírnou komora, odtud do světnice první, druhé, třetí, pak do tafelštuby o 3 oknech, dvéře na pavlač. Vedle tafelštuby zas světnice, v ní oltář v muře postavený, kde se mše sv. konávala, nad ním obraz umučení P. Krista, kterýž oltář se dvéřemi zavírá. Odtud do síně, z které se může jíti na pavlač aneb na plac. – Pod zámkem pivnic šest sklepených, sedmá s povalem kladeným. Též vězení pro chlapy jménem Kabát. Vyjdouc ze zámku hned po mostě jest kolna vozová, podle ní pivovar, v němž sladovna. Dále u strouhy nová, dobře vybudovaná gořalna s jednou jizbou.“
— Popis zámku z roku 1691[5]

V roce 1806 získali zámek Čejkové z Badenfeldu, od kterých jej v roce 1837 koupil Řád německých rytířů. Po první světové válce v březnu 1919 uvalilo ministerstvo zemědělství v Praze na statek Štítina vnucenou správu.[6] Řád vlastnil statek s zámkem až do roku 1925, kdy se v rámci první pozemkové reformy stal tzv. zbytkovým statkem, který získal president Slezské zemědělské rady a Ústřední hospodářské společnosti i Centrálního skladiště v Opavě František J. Zíka.[7]

Po roce 1945 se stal majitelem zámku československý stát. Část objektu využíval MNV Štítina jako kanceláře a nacházelo se zde i pohostinství. V dalších letech neudržovaný zámek postupně chátral. V roce 1988 byl zpustlý a vyrabovaný objekt bez provedení památkového průzkumu a navzdory nesouhlasu památkářů zbourán.[8][9]

Reference

  1. ↑ KOUŘIL, Pavel; PRIX, Dalibor; WIHODA, Martin. Hrady českého Slezska. Brno: Archeologický ústav AV ČR, 2000. 645 s. ISBN 80-86023-22-2. S. 345. Dále jen Hrady českého Slezska. 
  2. ↑ Hrady českého Slezska, s. 346.
  3. ↑ Hrady českého Slezska, s. 347.
  4. ↑ ZUKAL, Josef. Paměti opavské : črty kulturní a místopisné. Opava: Matice opavská, 1912. 410 s. S. 340–345. Dále jen Paměti Opavské. 
  5. ↑ Paměti Opavské, s. 363.
  6. ↑ Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 22.03.1919, 14(70). s. 10.
  7. ↑ Opava (Severomoravský kraj, Czechoslovakia). Slezské Muzeum: 150 let Slezskeho muzea, Krajské nakl., 1964, s. 33.
  8. ↑ MUSIL, František; PLAČEK, Miroslav. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Moravy a Slezska. Praha: Libri, 2003. 243 s. ISBN 80-7277-154-X. S. 181–182. Dále jen Zaniklé hrady, zámky a tvrze Moravy a Slezska. 
  9. ↑ VOJTAL, Petr. Tragédie štítinské tvrze. Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy. 1993, roč. 19, s. 28–30. ISSN 1213-3140. 

Literatura

  • KOUŘIL, Pavel; PRIX, Dalibor; WIHODA, Martin. Hrady českého Slezska. Brno: Archeologický ústav AV ČR, 2000. 645 s. ISBN 80-86023-22-2. 
  • MUSIL, František; PLAČEK, Miroslav. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Moravy a Slezska. Praha: Libri, 2003. 243 s. ISBN 80-7277-154-X. 
  • SPURNÝ, František, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2, Severní Morava. Praha: Svoboda, 1983. 357 s. 
  • VOJTAL, Petr. Tragédie štítinské tvrze. Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy. 1993, roč. 19, s. 28–30. ISSN 1213-3140. 
  • ZUKAL, Josef. Paměti opavské : črty kulturní a místopisné. Opava: Matice opavská, 1912. 410 s. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Štítina zámek.jpg
Štítina, původní podoba zámku