Štěpán Plaček

Štěpán Plaček
Narození30. srpna 1909
Brno
Úmrtí25. února 1992 (ve věku 82 let)
Praha
Povoláníprávník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěpán Plaček (30. srpna 1909 Brno[1][2] – 25. února 1992 Praha[3]) byl český právník a představitel Státní bezpečnosti.

Mládí a studia

Pocházel z židovské rodiny.[1] Po německé obecné škole a gymnáziu v Brně vystudoval v letech 1927–33 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.[1]

Komunistická činnost

Od roku 1928 byl členem KSČ.[1] Během krize ve straně v roce 1929 podporoval Klementa Gottwalda a jeho skupinu, která na V. sjezdu stranu ovládla. Ve 30. letech kromě advokátní praxe pracoval také pro sovětskou obchodní misi a redakci Rudého práva. Byl aktivním členem KSČ a získal funkci stranického instruktora.[4] V roce 1936 byl stranicky vyšetřován pro styky s trockisty a v následujícím roce měl být kvůli trockistickým názorům ze strany údajně vyloučen.[4] V roce 1939 se oženil s jugoslávskou komunistkou Zorou Gavričovou.[5]

Období protektorátu

Během německé okupace pracoval jako učitel jazyků a noční hlídač. Protože žil ve smíšeném manželství, nehrozil mu zpočátku transport do vyhlazovacího tábora. Jeho manželka byla v letech 1940–43 vězněna pro účast v komunistickém odboji. Od ledna 1945, kdy měl nastoupit k transportu do Terezína, se až do konce války ukrýval.[5]

Kariéra v bezpečnostním aparátu

„Plaček byl prostě nevyzpytatelný. Byl oddaný pracovník, měl mnohé zásluhy na našich zpravodajských úspěších, ale nikdy jsme nevěděli, zda v nejbližší minutě něco nežádoucího neprovede. Svému zpravodajskému fanatismu podléhal do té míry, že (jak mně sám říkal) byly doby, kdy nevěřil pomalu ani sám sobě a kdy o každém koho na ulici potkával, uvažoval, koho by asi mohl být agentem.“

— Jindřich Veselý[6]

V květnu 1945 se přihlásil u generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského s žádostí o práci a na jeho doporučení nastoupil jako vyšetřovatel do bezpečnostního aparátu.[7] Plaček sám byl vyšetřován pro podezření ze spolupráce s gestapem či SD, ale nic mu prokázáno nebylo.[7] Po vzniku Zemského odboru bezpečnosti (ZOB) se stal vedoucím 2. odboru (ZOB II) v Praze. Byl pověřen vedením politického zpravodajství. Po sloučení ZOB se Státní bezpečností svou pozici dále upevnil.[8]

Řídil hlavní operace komunisty kontrolovaných bezpečnostních složek proti politickým odpůrcům, např. odstranění Josefa Bartíka z funkce velitele zpravodajského odboru ministerstva vnitra.[8] Podílel se na pokusu zdiskreditovat Vladimíra Krajinu před volbami 1946 a sledování politiků nekomunistických stran Národní fronty. Využíval také bývalé agenty SD.[8] Aktivně se účastnil komunistického převratu v únoru 1948, kdy koordinoval postup Bezpečnosti a zpravodajství.[9]

Plaček odsouhlasil fyzickou likvidaci Petra Konečného, který byl zatčen v souvislosti s případem Augustina Schramma. Konečného zastřelil Miroslav Pich-Tůma počátkem června 1948 poblíž Banské Bystrice.[10] V září 1948 nechal Plaček zastřelit příslušníka StB Františka Novotného, zatčeného na základě informace, že jistý Novotný je cizím agentem v StB. Vyšetřování podezření nepotvrdilo, ale Novotný byl na rozkaz Plačka pro výstrahu ostatním příslušníkům StB zlikvidován při fingovaném pokusu o útěk.[10]

Byl v pravidelném kontaktu s příslušníky sovětských zpravodajských služeb v Československu a dodával jim informace. Navázal také styky se zpravodajci z Jugoslávie, Polska, Maďarska, Rumunska a Bulharska.[8] Přes svou manželku měl velmi dobré a časté kontakty s Jugoslávci.[11] Při návštěvě maršála Tita v Československu v roce 1946 organizoval velmi přísná bezpečnostní opatření[11] a jménem ministerstva vnitra vítal Tita na hranicích.[12]

Plaček byl neskrývaně ambiciózní, vůči sobě značně nekritický a zpravodajství považoval za svou výlučnou sféru.[13] Proto se často dostával do konfliktů s ostatními veliteli bezpečnostních orgánů, jako byli Emil Hršel, Zdeněk Toman, Jindřich Veselý a Karel Šváb, i s Bedřichem Reicinem a Karlem Vašem z vojenského Obranného zpravodajství.[13] Karel Kaplan označil Plačka za „zpravodajce tělem i duší“ a jednu z nejtypičtějších postav československé poválečné Bezpečnosti.[14]

Odvolání z funkce a uvěznění

V listopadu 1948 byl Plaček náhle odvolán z funkce. Jako důvody byly uváděny spory s Veselým a Švábem, nekontrolovatelnost, dobrodružnost a neskrývané ambice.[15] Dalších deset měsíců nebyl zařazen do žádné funkce, ale stále pobíral plat od ministerstva vnitra. V létě 1949 bylo rozhodnuto o jeho zařazení jako vedoucího učebního oddělení ministerstva spravedlnosti, kromě toho přednášel na právnické škole pracujících teorii a dějiny dělnického hnutí.[16]

Po zatčení 22. listopadu 1949 byl držen ve vazbě až do procesu v lednu 1954. Zpočátku se ho vyšetřovatelé snažili přinutit k přiznání, že je jugoslávským agentem, u soudu byl obžalován z nezákonných služebních metod.[16] Za trestné činy vraždy (případy Konečného a Novotného) a zneužití služební moci byl odsouzen na 15 let.[17]

Život po propuštění z vězení

Z vězení byl propuštěn v dubnu 1957. V letech 1958 až 1964 pracoval jako odborný knihovník ve Státní technické knihovně,[10] poté až do odchodu do důchodu v roce 1970 jako vědecký pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii při ministerstvu zahraničních věcí. V 60. letech byl plně soudně i stranicky rehabilitován. Zemřel v Praze 25. února 1992.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Kalous (2006), s. 117.
  2. ↑ Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, inv. č. 125, sn. 229 [online]. NA [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Kalous (2006), s. 145.
  4. ↑ a b Kalous (2006), s. 118.
  5. ↑ a b Kalous (2006), s. 120.
  6. ↑ Kalous (2008), s. 60.
  7. ↑ a b Kalous (2006), s. 121.
  8. ↑ a b c d Kalous (2008), s. 54.
  9. ↑ Kalous (2006), s. 127.
  10. ↑ a b c Kalous (2008), s. 55.
  11. ↑ a b Kalous (2011), s. 11.
  12. ↑ Kalous (2006), s. 129.
  13. ↑ a b Kalous (2006), s. 126.
  14. ↑ Kalous (2006), s. 147.
  15. ↑ Kalous (2006), s. 134.
  16. ↑ a b Kalous (2006), s. 135–136.
  17. ↑ Kalous (2006), s. 141.

Literatura

  • KAPLAN, Karel. Mocní a bezmocní. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1989. 469 s. ISBN 0-88781-209-0. Kapitola Zpravodajec tělem i duší, s. 387–402. 
  • KALOUS, Jan. Štěpán Plaček. In: Sborník Archivu Ministerstva vnitra 4/2006. Praha: Odbor archivní a spisové služby MV ČR, 2006. Dostupné online. S. 107–148.
  • KALOUS, Jan. Krize uvnitř bezpečnostního aparátu na počátku 50. let. Kdo byl „zrádcem“ podle Štěpána Plačka?. Pamäť národa. Ústav pamäti národa. Roč. 2008, čís. 02, s. 50–60. Dostupné online. 
  • KALOUS, Jan. Štěpán Plaček. Život zpravodajského fanatika ve službách KSČ. Praha: ÚSTR, 2010. 428 s. ISBN 978-80-87211-39-7. 
  • KALOUS, Jan. Nerozlučné přátelství. Návštěva maršála Tita v Československu a spolupráce bezpečnostních aparátů. Paměť a dějiny. ÚSTR. Roč. 2011, čís. 01, s. 3–14. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Štěpán Plaček 1951 02.jpg
Fotografie Štěpána Plačka z jeho vyšetřovacího spisu