Štěpán Vilém Kinský

Štěpán Vilém Kinský
1. kníže Kinský
Ve funkci: 1746/1747 – 1749
Předchůdce	Titul vznikl
Nástupce	František Josef Kinský
Nejvyšší dvorský hofmistr Českého království
Ve funkci: 19. dubna 1743 – 12. března 1749
Panovník	Marie Terezie
Nástupce	František Josef Kinský
Nejvyšší zemský hofmistr Českého království
Ve funkci: 18. prosince 1740 – 22. prosince 1746
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Antonín Jan Nostitz-Rieneck ?
Nástupce	Filip Josef Gallas
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci: 17. října 1733 – 1740
Panovník	Karel VI.
Předchůdce	Jan Josef z Valdštejna ?
Nástupce	František Jindřich Šlik
Císařský vyslanec ve Francii (Versailles)
Ve funkci: 1729 – 1732
Panovník	Karel VI.
Předchůdce	Christian von Pentenriedter
Nástupce	Ignaz Johann von Wasner
Císařský vyslanec v Rusku (Petrohradě)
Ve funkci: 1721 – 1722
Panovník	Karel VI.
Nástupce	Nicolaus von Hochholzer
Císařský tajný rada
Císařský komoří
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	1719 plukovník
Bitvy/války	Válka o španělské dědictví
Narození	26. prosince 1679 nebo 2. prosince 1679
Úmrtí	12. března 1749 (ve věku 69 let)
Místo pohřbení	kostel Nejsvětějšího Salvátora v Praze
Titul	1746 český knížecí a 1747 říšský knížecí stav
Choť	(1712) Marie Josefa z Dietrichsteinu (1694–1758)
Rodiče	Václav Norbert Oktavián Kinský (1642–1719) a Anna Marie z Martinic (1652–1694)
Děti	Evžen František (1719–1726) Marie Terezie, provd. Wallisová (1721–1751) František Josef (1726–1752)
Příbuzní	bratr: František Ferdinand Kinský (1678–1741) nevlastní bratr: Filip Josef Kinský (1700–1749) švagr: Jiří Olivier Wallis (1686–1744)
Zaměstnání	diplomat, politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Štěpán Vilém kníže Kinský (Štěpán Vilém říšský kníže Kinský z Vchynic a Tetova, německy Stephan Wilhelm Reichsfürst Kinsky von Wchinitz und Tettau; 26. prosince 1679 – 12. března 1749) byl český šlechtic a politik, rakouský diplomat a důstojník z významného rodu Kinských. Zastával vlivné posty v diplomacii a ve správě Českého království, mimo jiné byl rytířem Řádu Zlatého rouna^[1][2] a pro svůj rod získal titul říšských knížat.

Pocházel z početné rodiny hraběte Václava Norberta Kinského (1642–1719) a jeho první manželky Anny Marie z Martinic. Měl čtrnáct vlastních a nevlastních sourozenců, jeho starší bratr František Ferdinand (1678–1741) byl nejvyšším kancléřem Českého království, sestry svými sňatky do rodin Batthyány, Chotků nebo Colloredů podpořily vzestup Kinských na přelomu 17. a 18. století.

Štěpánův otec Václav Norbert četnými nákupy zajistil početné potomstvo a Štěpán Vilém tak v roce 1719 zdědil rozsáhlé majetky ve východních Čechách (Choceň, Rychmburk, Rosice). Zámek v Chocni prošel přestavbou ještě za Václava Norberta, Štěpán Vilém v roce 1728 podnikl barokní přestavbu zámku v Rosicích. Největším pozemkovým celkem bylo panství s hradem Rychmburk zahrnující přes sedmdesát vesnic, na rychmburském hradě se ale Kinští v této době zdržovali jen výjimečně.

Štěpán Vilém Kinský původně sloužil v armádě a zúčastnil se války o španělské dědictví, později dosáhl hodnosti plukovníka (1719). Po sňatku s hraběnkou Marií Josefou z Ditrichštejna (1694–1758) byl v roce 1714 jmenován členem sboru místodržících Českého království. Poté zastával vlivné posty v diplomacii, byl vyslancem u carského dvora v Petrohradě (1721–1722). V roce 1723 v Praze při korunovaci Karla VI. českým králem zastupoval svého nepřítomného švagra Hieronyma Colloreda, nejvyššího dědičného stolníka. Později byl císařským vyslancem ve Francii (1729–1732).

Po návratu z Francie se trvale usadil v Čechách a dlouhodobě zastával důležité úřady v zemské správě, byl nejvyšším maršálkem (1733–1740) a nejvyšším hofmistrem (1740–1746). Vlivné posty ve správě Českého království měly částečně kompenzovat finanční ztráty spojené s náročnou reprezentací v předchozí diplomatické službě. Mimoto získal čestné hodnosti c. k. tajného rady a komořího, byl také nositelem Řádu Zlatého rouna.

V pobělohorském období zastávala řada členů rodu Kinských významné funkce a jejich ambice v první polovině 18. století směřovaly k získání knížecího titulu. Na počátku vlády Marie Terezie měli Kinští velmi dobrou pozici u císařského dvora a z této doby pochází zajímavá rodinná dohoda z roku 1745 mezi Štěpánem Vilémem a jeho mladším bratrem Filipem Josefem, který byl tehdy českým nejvyšším kancléřem. Filip Josef se v této smlouvě ve prospěch Štěpánova potomstva vzdával případného knížecího titulu. Štěpán Vilém byl 22. prosince 1746 povýšen do stavu knížat Českého království a 1. ledna 1747 získal také titul říšského knížete, ačkoli ve vlastní říši neměl žádný majetek. Zároveň byl pro něho zřízen majorátní fideikomis z panství Choceň-Rosice.

Z manželství Štěpána Viléma Kinského a Marie Josefy Dietrichsteinové se narodilo pět dětí, žádné z nich se ale nedožilo více než třiceti let. Syn Evžen František (1719–1726) zemřel v dětství, v mládí a bez mužského potomstva zemřel i dědic knížecího titulu František Josef Kinský (1726–1752). Ze tří dcer se dospělosti dožila Marie Terezie (1721–1751), provdaná za výrazně staršího generála hraběte Jiřího Oliviera Wallise (1686–1744). Po smrti Evžena Františka (1752) přešel knížecí titul na potomstvo Štěpánova bratra Filipa Josefa.

Štěpán Vilém Kinský je spolu s dalšími členy rodu pohřben v kostele Nejsvětějšího Salvátora v areálu pražského Klementina.

• ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl - Východní Čechy, 1989
• BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední, Ostrava 2015, ISBN 978-80-7464-461-0
• Ottův slovník naučný, díl XIV., 1899 (reprint 1998), ISBN 80-7185-200-7
• RICHTER, Karel: Sága rodu Kinských, 2008
• VÁCHA, Štěpán: Karel VI. a Alžběta Kristýna, Praha 2009, ISBN 978-80-7432-002-6

• Rodokmen Kinských na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Rodokmen s erby na www.roskildehistorie.dk