Štěpán Vlašín

PhDr. Štěpán Vlašín, DrSc.
Narození	23. prosince 1923 Náměšť nad Oslavou
Úmrtí	19. ledna 2012 (ve věku 88 let) Brno
Místo pohřbení	Hřbitov Brno-Jehnice, skup. 2, řada: ur, hrob č. 60
Povolání	historik, spisovatel, editor, divadelní kritik a literární historik
Stát	Česko Česko
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa
Manžel(ka)	Vlasta Vlašínová Drahomíra Vlašínová
Děti	Dalibor Vlašín Mojmír Vlašín
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Štěpán Vlašín (23. prosince 1923 Náměšť nad Oslavou^[1] – 19. ledna 2012 Brno^[2]) byl český a moravský literární kritik a historik.

Život

V roce 1942 maturoval na reálném gymnáziu v Brně. Za protektorátu byl nuceně nasazený v Královopolské strojírně v Brně. Po válce studoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (1945–1948). Poté se z něj stal učitel na gymnáziu, na průmyslových školách, nějaký čas také přednášel na Vojenské akademii v Brně. Od roku 1954 učil na Vysokém učení technickém v Brně marxistickou filozofii a vedl Ústav české literatury ČSAV (1961–1989 vedoucí brněnské odbočky, 1967–1968 a 1970–1972 zástupce ředitele ústavu, 1975–1980 vedoucí pražského oddělení teorie literatury).^[1] V roce 1961 získal titul CSc., v roce 1983 pak hodnost doktora věd.^[3] Kromě akademického života byl Vlašín jako člen KSČ činný i v politice. Byl poslancem Národního výboru města Brna a předsedal jeho kulturní komisi. Pracoval také v Socialistické akademii. Do důchodu odešel po roce 1990.

Literatura jej obklopovala po celý život. Četl produkci celonárodní, ale i regionální díla méně známých autorů, mezi nimiž hledal talenty. Psal nejen odborné literárněvědné práce, ale i tisíce recenzí a kritik současné literatury. Dokonce i jeho ženy měly co do činění s knihami. První žena Vlasta Vlašínová, roz. Tomanová (21. května1925 Kremnica – 29. května 1977 Brno) se věnovala ruské literatuře, druhou byla Drahomíra Vlašínová (narozena 19. dubna 1944), která je literární historička. S první ženou měl dva syny – Dalibora a Mojmíra. Syn Mojmír Vlašín je zoologem, ekologem a politikem.

Přispíval do mnoha deníků a časopisů. Byly mezi nimi Host do domu, Rovnost, Nová mysl, Rudé právo, Estetika, Impuls, Česká literatura, Kulturní tvorba, Literární archiv, Kmen, Universitas, Věda a život, Brněnský večerník, Nové knihy, Lidová demokracie a další odborná i regionální periodika. Připravoval i programy a pásma pro Český rozhlas. Věnoval se primárně pracím Jiřího Wolkera, Jiřího Mahena a Bedřicha Václavka.^[1] Z prorežimních pozic například kritizoval dikci revue Svědectví (Pavla Tigrida a Petra Příhody) a její „nenávistný vztah k pokrokovým tradicím“ apod.^[4] Na druhé straně údajně zaštiťoval jako vedoucí pracovník ČSAV v zaměstnání řadu odborníků nepohodlných tehdejšímu režimu. Od října 1974 byl evidován StB nejprve jako "prověřovaná osoba", od listopadu 1974 pak jako "důvěrník" této tajné policie pod krycím jménem Prosazovatel.^[5]

V Brně bydlel v Masarykově čtvrti, později v Ořešíně.^[6] Na konci života trpěl Alzheimerovou chorobou, na procházce poblíž Ořešína v roce 2012 zkolaboval a o několik dní později zemřel v bohunické nemocnici.^[7]

Publikace

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Štěpán Vlašín
• Jiří Mahen – studie s ukázkami z díla, 1972
• Slovník literární teorie, 1977
• Slovník literárních směrů a skupin, 1977
• Jiří Wolker – Studie s ukázkami z díla, 1980
• Literatur der ČSSR – 1945 bis 1980 – Einzeldarstellungen, 1985

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Štěpán Vlašín v Encyklopedii dějin města Brna
• Štěpán Vlašín v dokumentu Pod maskou soukromníka (1979). Dostupné online (čas 9:00–13:32).
• Hrob Štěpána Vlašína na portále BillionGraves.com