Štěpán Zavřel

Štěpán Zavřel
Štěpán Zavřel
Štěpán Zavřel
Narození25. prosince 1932
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí25. února 1999 (ve věku 66 let)
Rugolo
ItálieItálie Itálie
Národnostčeská
VzděláníGymnázium Jana Nerudy v Praze; Accademia di Belle Arti di Roma (Akademie krásných umění v Římě) - téma diplomové práce „Vývoj renesanční architektury v Čechách a její vztahy k renesanční architektuře italské“ – obhajoba 1962
Povoláníakademický malíř, grafik, ilustrátor, freskař
Významná dílailustrace dětské Bible - Mit Gott unterwegs, Die Bibel für Kinder und Erwachsene neu erzählt (Bohem Press, 1996)
OvlivněnýJiřím Trnkou
Vliv nazaložil mezinárodní ilustrátorskou školu v Sarmede - Scuola Internazionale d'Illustrazione di Sàrmede
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěpán Zavřel (25. prosince 1932 Praha25. února 1999 Rugolo) byl český ilustrátor, animátor, grafik, malířspisovatel.

Život

Mládí

Narodil se v rodině krejčího a švadleny, jako nejstarší ze tří sourozenců a jediný syn. Rodiče vlastnili krejčovství v Praze-Nuslích, oba však pocházeli z Vysočiny, maminka Marie (rozená Havlová) z Hlinska v Čechách, tatínek Václav ze Studnic, obce ležící cca 3 km jižně od Hlinska.

Štěpán byl vychováván v křesťanské víře, která výrazně ovlivnila celé jeho umělecké směřování. Již od dětství projevoval zálibu v kreslení, kterou dále rozvinul profesor výtvarné výchovy Jaroslav Divíšek, Zavřelův vzor a jeden ze zdrojů počátečního nadšení. Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy v roce 1952 se pokoušel dostat na různé vysoké školy uměleckého zaměření. Z důvodů neproletářského původu a katolické příslušnosti však na žádnou ze škol přijat nebyl. Externě přesto navštěvoval přednášky a knihovny na AVU, VŠUPUK, zároveň se dost věnoval sportu a často chodil do divadel, muzeí a na výstavy. Od roku 1952 byl zaměstnán nejprve jako konturista a kolorista a později jako fázař a pomocný animátor ve filmovém studiu Bratři v triku vedeném Jiřím Trnkou.

Mezi lety 1953 až 1955 následovala vojenská služba, po které se přestěhoval do ateliéru v Nerudově ulici na Malé Straně a opět se vrátil do studia, kde pracoval až do roku 1959. V tomto období značně cestoval a navštívil velkou část východní Evropy, kam bylo dovoleno vyjet. Současně také experimentoval s nejrůznějšími výtvarnými technikami, včetně xylografie, která ho pak provázela po zbytek života.

Útěk na Západ

Štěpánu Zavřelovi se již delší dobu kvůli tehdejší politické a kulturní nesvobodě v hlavě rodila idea útěku z vlasti. Ta nabyla podoby v červnu roku 1959. Přemluvil kamaráda Milana Klikara, společně koupili kameru Paillard 16 cm a přihlásili se na 14denní zájezd do Albánie s oddílem horolezců. V plánu měli utéct do Řecka, ovšem po přezkoumání situace na pečlivě střežených hranicích byli nuceni plány změnit. Další možnost útěku se však naskytla při zpáteční cestě. Letadlo muselo nečekaně přistát v Bělehradě a všichni cestující byli odvedeni do odbavovací haly. Zde se cesta Štěpána Zavřela s Milanem Klikarem rozešla. Zavřel totiž využil nastalé příležitosti a při čekání na opravu letadla unikl s kamerou z hlídané budovy. Jugoslávská policie ho chytila až po odletu letadla a následně deportovala do vězeňského tábora. Zde přebýval po dobu necelých dvou měsíců, po nichž uprchl. Následně po strastiplné cestě s traumatickými zážitky, kdy stěží utekl jugoslávským pohraničníkům, překročil italsko-jugoslávskou hranici nedaleko města Terst.

Po dalším putování se přes Veronu a Benátky dostal do Říma, kde se ho ujal Monsignore Planner, který velmi obětavě pomáhal českým emigrantům s vyřizováním úředních záležitostí a v neposlední řadě je i materiálně podporoval v jejich začátcích. Po přihlášení na italské policii byl Štěpán Zavřel převezen do internačního tábora do Terstu a později do Neapole. V táborech velice intenzivně studoval italštinu a angličtinu. Po několika měsících získal platné doklady a mohl se přihlásit ke studiu na umělecké akademii, kterou absolvoval v r. 1962.

V dalších letech žil v několika různých zemích, studoval v Mnichově režii kresleného filmu, pracoval i vystavoval např. v Norsku, Německu, Anglii, Švýcarsku. Koncem 60. let zakoupil starou hospodářskou usedlost v obci Rugolo di Sarmede, v okrese Treviso, ve které bydlel a tvořil.

Odkaz

V roce 1999 bylo v obci Sarmede otevřeno první Muzeum Štěpána Zavřela.

V prosinci 2006 bylo v obci Rugolo di Sarmede přejmenováno místní náměstí na Piazza Štěpán Zavřel.

V září 2011 bylo panem Corrado Pirzio-Biroli na jeho zámku Brazza u Udine v severní Itálii otevřeno rozsáhlé Museo Artistico ‘Štěpán Zavřel’[1] věnované životu a dílu Štěpána Zavřela.

V únoru 2019, při příležitosti 20. výročí úmrtí Štěpána Zavřela, bylo v Sarmede v severní Itálii, v jehož spádové obci Rugolo di Sarmede žil, tvořil a zemřel a kde je také na místním hřbitově pochován, znovuotevřeno na radnici renovované Muzeum Štěpána Zavřela (původní muzeum zřízené bezprostředně po jeho smrti v roce 1999 sídlilo v nevyhovujících prostorách).

Ilustrace

  • Maria Francesca Gagliardi; Der Zauberfisch (Annette Betz, 1966)
  • Zavřel Štěpán; Sie folgen dem Stern (Patmos, 1967)
  • Zavřel, Štěpán; Salz ist mehr als Gold (Nord-Süd Verlag, 1968)
  • Grimm, Brüder; Sterntaler (Patmos, 1969)
  • Guardini, Romano; Kreuzweg unseres Herrn und Heilandes (Křesťanská akadmie, 1970)
  • Zavřel, Štěpán; Die Geschichte eines Wassermanns (Nord-Süd Verlag, 1970)
  • Wölfel Ursula; Erde, unsere schöner Stern (Patmos, 1971)
  • Zavřel, Štěpán; Die verlorene Sonne (Nord-Süd, 1973)
  • Zavřel, Štěpán; Venedig morgen (Bohem Press, 1974)
  • Zavřel, Štěpán; Peter und Hansi (Gakken, 1975)
  • Zavřel, Štěpán; Der letze Baum (Bohem Press, 1977)
  • Bolliger Max; Die Kinderbrücke (Bohem Press, 1977)
  • Zavřel, Štěpán; The Last Tree (Macdonald and Jane’s, 1978)
  • Bolliger Max; Das Hintenlied (Bohem Press, 1978)
  • Zavřel Štěpán; Der Schmetterling' (Bohem Press, 1980)
  • Bolliger Max; De Bernebrege (Algemiene Fryske Underrjocht Kommisje, 1981)
  • Zavřel, Štěpán; In Betlehem geboren (Patmos, 1981)
  • Zavřel, Štěpán; Mein erstes Weihnachtsbuch (Patmos, 1982)
  • Zavřel, Štěpán; Grossvater Thomas (Bohem Press, 1983)
  • Eiichi Sekine; Fushigina kusa no himitsu (Gakken, 1984)
  • Bolliger, Max; Les nains de la montagne (Bohem Press, 1985)
  • Bolliger Max; Die Riesenbirge (Bohem Press, 1985)
  • Hasler, Evelin; Die Blumenstadt (Bohem Press, 1987)
  • Maury, Brigitte et Paravel, Dominique; Sous la lagune de Venise (Bohem Press, 1987)
  • Zavřel, Štěpán und Naumann, Dieter; Der Garten des Tobias (Peters, 1988)
  • Škutina, Vladimír; Ukradený Ježíšek (Bohem Press, 1988)
  • Bolliger, Max:; Jakob der Gaukler (Bohem Press, 1991)
  • Zavřel, Štěpán; Liétajuci deduško (Bohem Press, 1991)
  • Bolliger Max; Jona (Lehrmittelverlag , 1994)
  • Schindler Regine; Mit Gott unterwegs, Die Bibel für Kinder und Erwachsene neu erzählt (Bohem Press, 1996)

Literární dílo

  • Zavřel, Štěpán; Sie folgen dem Stern (Patmos, 1967)
  • Zavřel, Štěpán; Salz ist mehr als Gold (Nord-Süd Verlag, 1968)
  • Zavřel, Štěpán; Die Geschichte eines Wassermanns (Nord-Süd Verlag, 1970)
  • Zavřel, Štěpán; Die verlorene Sonne (Nord-Süd, 1973)
  • Zavřel, Štěpán; Venedig morgen (Bohem Press, 1974)
  • Zavřel, Štěpán; Peter und Hansi (Gakken, 1975)
  • Zavřel, Štěpán; Der letze Baum (Bohem Press, 1977)
  • Zavřel, Štěpán; The Last Tree (Macdonald and Jane’s, 1978)
  • Zavřel, Štěpán; Der Schmetterling (Bohem Press, 1980)
  • Zavřel, Štěpán; In Betlehem geboren (Patmos, 1981)
  • Zavřel, Štěpán; Mein erstes Weihnachtsbuch (Patmos, 1982)
  • Zavřel, Štěpán; Grossvater Thomas (Bohem Press, 1984)
  • Zavřel, Štěpán und Naumann, Dieter; Der Garten des Tobias (Peters, 1988)
  • Zavřel, Štěpán; Liétajuci deduško (Bohem Press, 1991)[2]

Odkazy

Reference

  1. Museo Artistico ‘Štěpán Zavřel’. fondazionezavrel.it [online]. [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  2. Worldcat.org: Seznam literárních děl Štěpána Zavřela

Literatura

  • MÍKA, Tomáš; TONZIG, Maria, aj. Štěpán Zavřel. Souvislosti. 3. 2009, roč. XX, s. 123–221. [www.souvislosti.cz Dostupné online]. ISSN 0862-6928. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stepan Zavrel 1992-12-26 3.JPG
Autor: Melgar, Licence: CC BY-SA 3.0
Štěpán Zavřel během rodinné oslavy na svátek sv. Štěpána