Štěpán Zichy

Štěpán hrabě Zichy
Erb rodu Zichyů
Rakouský vyslanec v Rusku
Ve funkci: 1827 – 1828
Panovník	František I.
Předchůdce	Heinrich Bombelles
Nástupce	Karl Ludwig Ficquelmont
Rakouský vyslanec v Prusku
Ve funkci: 1811 – 1827
Panovník	František I.
Předchůdce	Johann Wessenberg-Ampringen
Nástupce	Josef Trauttmansdorff
Rakouský vyslanec v Sasku
Ve funkci: 1805 – 1809
Panovník	František II./I.
Předchůdce	Klemens Metternich
Nástupce	Pavel III. Antonín Esterházy z Galanty
C. k. tajný rada
Císařský komoří
Narození	13. dubna 1780 Vídeň
Úmrtí	8. června 1853 (ve věku 73 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Titul	hrabě
Choť	(1803) Františka Anna ze Starhembergu (1787–1864)
Rodiče	Štěpán Zichy (1755–1841) a Marie Terezie Pálffyová (1760–1833)
Děti	1. Eduard Josef (1808–1839) 2. Vilém (1810–?) 3. Anna (1811–1838) 4. Marie Terezie (1813–1868) 5. Marie Anna (1824–1902)
Příbuzní	tchán: Ludvík ze Starhembergu (1762–1833) zeť: Jana z Waldstein-Wartenbergu (1809–1876) zeť: Antonín Kinský z Vchynic a Tetova (1817–1846)
Profese	aristokrat
Ocenění	Řád červené orlice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěpán hrabě Zichy (Stephan Graf Zichy von Zich und Vászonykeö / István gróf Zichy de Zich et Vászonykeö; 13. dubna 1780 – 8. června 1853 Vídeň) byl uherský šlechtic a rakouský diplomat, zastával také čestný úřad strážce uherské koruny. Od mládí působil v diplomatických službách, vynikl jako dlouholetý rakouský vyslanec v Prusku (1811–1827). Jeho dcery se provdaly do českých rodin Valdštejnů a Kinských. Valdštejnové jako dědictví převzali panství Číčov na Slovensku.

Pocházel z uherského šlechtického rodu Zichyů,^[1] byl jediným synem c. k. komořího hraběte Štěpána Zichyho (1755–1841), po matce Marii Terezii, rozené Pálffyové (1760–1833), měl také příbuzenské vazby na rodiny Esterházyů nebo Batthyányů.^[2] Po studiích vstoupil do diplomatických služeb, na nižších postech začínal v Berlíně a Londýně, kde se oženil s hraběnkou Františkou Starhembergovou, dcerou rakouského vyslance ve Velké Británii knížete Ludvíka Starhemberga. Starhemberg byl po nějakou dobu Zichyho mentorem v diplomacii. V letech 1805–1809 byl Štěpán Zichy vyslancem v Sasku.

V letech 1811–1827 zastával funkci rakouského vyslance v Prusku, kde během dlouholetého pobytu získal řadu cenných kontaktů, mimo jiné byl i oblíbencem krále Fridricha Viléma III. Po napoleonských válkách byl delegátem na několika mezinárodních kongresech (Opava, Lublaň, Verona). Při odchodu z Pruska obdržel Řád červené orlice. V letech 1827–1828 byl rakouským velvyslancem v Rusku, ale protože jeho rodině nevyhovovaly zdejší klimatické podmínky, po necelých dvou letech na funkci rezignoval. Poté žil v soukromí ve Vídni. Byl též c. k. tajným radou a komořím. V Uhrách vlastnil panství Číčov u Komárna, které pak sňatkem přešlo na spřízněný rod Valdštejnů.

V roce 1803 se v anglickém městě Twickenham oženil s hraběnkou Františkou Annou Starhembergovou (1787–1864), dcerou diplomata knížete Ludvíka Starhemberga. Měli spolu pět dětí, oba synové zemřeli v mládí. Dcera Marie Terezie (1813–1868) se provdala za hraběte Jana Nepomuka z Valdštejna (1809–1876), který následně zdědil velkostatek Číčov. Další dcera Marie Anna (1824–1902) byla manželkou předčasně zemřelého hraběte Antonína Kinského (1817–1846).

• Štěpán Zichy in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)