Štefan Harabin

JUDr. Štefan Harabin
Narození	4. května 1957 (66 let) Ľubica
Bydliště	Košice Bratislava
Alma mater	Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košicích
Povolání	soudce, politik a právník
Politická strana	Ľudová strana – Hnutie za demokratické Slovensko Komunistická strana Československa Vlasť
Funkce	ministr spravedlnosti (Slovensko; 2006–2009)
Web	www.harabin.sk
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štefan Harabin (* 4. května 1957 Ľubica, Československo) je slovenský právník, soudce a politik. Do roku 2014 působil ve funkci předsedy Nejvyššího soudu Slovenské republiky. V první vládě Roberta Fica zastával v letech 2006–2009 funkci místopředsedy vlády a ministra spravedlnosti Slovenska. V roce 2019 neúspěšně kandidoval na prezidenta, opět kandiduje v roce 2024.

Život

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. Soudcovskou praxi začínal v roce 1980 jako justiční čekatel Krajského soudu v Košicích. Do roku 1989 byl členem Komunistické strany Československa. Do funkce soudce byl zvolen 1. ledna 1983. Po sametové revoluci působil od roku 1990 na Krajském soudě v Košicích, v roce 1991 byl zvolen za soudce Nejvyššího soudu SR.

V letech 1998–2003 byl předsedou Nejvyššího soudu. Od 4. července 2006 do 23. června 2009 působil jako ministr spravedlnosti Slovenska v první vládě Roberta Fica. Na tento post ho nominovala strana ĽS-HZDS. 22. června 2009 byl Soudní radou SR, jejímž byl také předsedou, opětovně zvolen na post předsedy Nejvyššího soudu. Volbu doprovázel protest zhruba padesáti lidí, kteří k tomuto rozhodnutí vyjádřili negativní postoj. V této funkci setrval do června 2014.

Je podruhé ženatý. S prvního ženou Annou má dvě děti – Branislava a Kamilu^[1] a s Gabrielou Tamaru a Katarínu z manželství druhého. Nadále komentuje politické dění, k čemuž využívá platformu YouTube.^[2]

V roce 2019 neúspěšně kandidoval na prezidenta, kde se umístil třetím místě^[3] za Zuzanou Čaputovou a Marošem Šefčovičem. V době jeho kandidatury se k jeho chování nelichotivě vyjádřila jeho exmanželka Anna.^[4]

V roce 2019 oznámil, že v roce 2020 povede jako lídr do voleb krajně pravicovou stranu Vlast.^[5] V parlamentních volbách však strana nezískala ani 3 % hlasů voličů a do parlamentu Národní rady se tak nedostal žádný její zástupce.^[6] V únoru 2023 oznámil, že se bude opět ucházet o prezidentský úřad.^[7] Volební průzkumy mu v únoru 2024 přisuzovaly zisk asi 10 % hlasů.^[8]

Názory

Harabin je euroskeptik a kritik vztahu Evropské unie a Slovenska. Zejména brojí proti migračním kvótám. Nesouhlasí s bombardováním Jugoslávie vojsky NATO v roce 1999 a tehdejšího premiéra Mikuláše Dzurindu obviňuje za schválení bombardování z velezrady. V domácí politice je odpůrcem „starého establishmentu“, jmenovitě prezidenta Andreje Kisky, bývalého premiéra Roberta Fica a ministra zahraničí Miroslava Lajčáka.^[9]

Kvůli podpoře ruské invaze na Ukrajinu byl v květnu 2022 zadržen a obviněn.^[10] Počátkem června 2023 byl obžalován pro podezření ze spáchání trestných činů hanobení národa, rasy a přesvědčení, jakož i schvalování trestného činu.^[11][12]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Štefan Harabin na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Štefan Harabin na Wikimedia Commons
• Štefan Harabin na stránkách Nejvyššího soudu SR Archivováno 3. 12. 2010 na Wayback Machine.
• Život Štefana Harabina, v deníku SME