Štefan Major

Štefan Major
slovenský pedagog a funkcionář KSČ
slovenský pedagog a funkcionář KSČ
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1932
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození13. prosince 1887
Vráble
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. září 1963
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Profesenovinář a politik
OceněníŘád republiky
Řád Klementa Gottwalda
Řád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štefan Major, též István Major (13. prosince 1887 Vráble[1] – 19. září 1963 Bratislava[2][3]), byl československý politik maďarské národnosti, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa, poválečný funkcionář KSČ.

Biografie

Pocházel z maďarské dělnické rodiny. Absolvoval učitelský ústav, později působil jako učitel a novinář socialisticky orientovaných maďarských novin na Slovensku.[4] V roce 1920 se podílel na organizování generální stávky na jižním Slovensku.[5] Byl zakládajícím členem KSČ.[2] Podle údajů k roku 1930 byl profesí učitelem v Nitře.[6] V letech 1933–1935 absolvoval Mezinárodní leninskou školu v Moskvě.[4]

V parlamentních volbách v roce 1925 získal za Komunistickou stranu Československa poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929.[7] Mandátu byl zbaven roku 1932 rozhodnutím volebního soudu, jeho křeslo zaujal Štefan Bazala.[8] Ve 30. letech 20. století už patřil mezi hlavní funkcionáře KSČ na Slovensku.[9] Za druhé světové války působil v komunistickém exilu v Moskvě,[10] kde působil v aparátu Komunistické internacionály a současně i ve slovenském vysílání moskevského rozhlasu.[4]

V letech 1950–1963 zasedal v Ústředním výboru Komunistické strany Slovenska. IX. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Po válce byl v letech 1945–1951 ředitelem tiskového podniku Pravda v Bratislavě a v letech 1951–1957 československým velvyslancem v Maďarsku, kde prožil maďarské povstání, v jehož průběhu poskytoval na zastupitelském úřadě útočiště některým maďarským komunistickým politikům. Po návratu do vlasti byl penzionován, ale členem bratislavského ÚV KSS zůstal až do své smrti.[4] V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky, roku 1957 Řád práce a Řád Klementa Gottwalda.[11][5] Zemřel v září 1963 po těžké a dlouhé chorobě.[2]

Když byl v roce 1956 propuštěn komunistický funkcionář Laco Novomeský z vězení, kam se dostal v rámci zmanipulovaných soudních procesů v 50. letech, vyjádřil se ke svému osudu s tím, že jeho uvěznění bylo účelovým krokem, aby mohli vyniknout jistí funkcionáři. Mezi nimi zmínil i Štefana Majora. Historik Jan Rychlík se ale domnívá, že v případě Majora se Novomeský mýlil, protože Štefan Major byl v inkriminované době velvyslancem v Budapešti, což nebyl kariérní vzestup, a roku 1957 byl poslán do penze.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1304. 
  2. ↑ a b c Zemřel soudruh Štefan Major. Rudé právo. Září 1963, roč. 43, čís. 260, s. 1. Dostupné online. 
  3. ↑ MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2014-12-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. ↑ a b c d Jindřich Dejmek: Diplomacie Československa -- Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992) ; Nakladatelství Academia, 2013, ISBN 978-80-200-2285-1, str. 480
  5. ↑ a b Osobnosti Požitavia : Štefan Major [online]. zitava.sk [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ 45. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ Štefan Major [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 717. 
  10. ↑ a b Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 414. 
  11. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2013-02-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Štefan Major.png
Štefan Major, též István Major (13. prosince 1887, Vráble – 19. září 1963, Bratislava) – československý politik maďarské národnosti, meziválečný poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa, poválečný funkcionář KSČ.