Štefan Osuský

JUDr. Štefan Osuský
Štefan Osuský v roce 1939
Štefan Osuský v roce 1939
státní ministr exilové vlády v Londýně
Ve funkci:
21. července 1940 – 31. března 1942
PrezidentEdvard Beneš
Předseda vládyJan Šrámek

Narození31. března 1899
Brezová pod Bradlom
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. září 1973 (ve věku 74 let)
Herndon
USAUSA USA
Místo pohřbeníOak Hill Cemetery
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 1. třídy in memoriam (1992)
Řád bílého dvojkříže caz II. třídy (2001)
CommonsŠtefan Osuský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štefan Osuský (31. března 1889, Brezová pod Bradlom27. září 1973, Herndon u Washingtonu, USA) byl československý politik a diplomat slovenského původu.

Životopis

Narodil se v rolnické rodině, která se později zabývala rovněž koželužstvím a obchodem kůžemi. Od roku 1906 žil v USA, kam se provdala jeho sestra za chicagského továrníka slovenského původu Svadíka. V USA studoval teologii ve Springfieldu a na universitě v Chicagu sociální a přírodní vědy a později práva, z nichž získal doktorát v roce 1915. Po ukončení studia se rozhodoval mezi geologií a právem. Zvítězil zájem o politiku a právo a po složení advokátských zkoušek pracoval v advokátní kanceláři v Chicagu. Působil také jako funkcionář slovenských krajanských spolků a po roce 1915, se zapojil do československého zahraničního odboje. V květnu 1916 byl vyslán jako zástupce Slovenské ligy v Americe za Masarykem do Londýna a z jeho pověření pak do Paříže, kde navázal spolupráci s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem. Osobně podpořil vznik Československé národní rady v roce 1916 a v letech 19171918 měl na starosti propagační činnost rady jako ředitel pobočky nově vzniklé agentury Československé tiskové kanceláře v Ženevě. Od 8. do 10. dubna 1918 zastupoval v Římě spolu s Milanem Rastislavem Štefánikem slovenský národ na Kongresu utlačovaných národů a v Itálii měl poté na starosti rekrutování dobrovolníků do československých legií v Itálii. Koncem října 1918 se zúčastnil jednání zástupců domácího i zahraničního odboje v Ženevě o budoucí podobě státu.[1] Spolu Benešem a dalšími tam podepsal prohlášení souhlasu s dosavadním průběhem Masarykovy zahraniční akce. [2] Od ledna 1919 byl pověřen rovněž funkcí generálního tajemníka československé delegace na Pařížské mírové konferenci a za Československo též podepsal v červnu 1920 Trianonskou smlouvu, která řešila poválečné hranice Maďarska.

Tomáš Garrigue Masaryk při návštěvě Paříže v roce 1923 v doprovodu Edvarda Beneše, velvyslance Štefana Osuského a paní Osuské

Spolu s Edvardem Benešem zastupoval v letech 19211932 Československo v nově vzniklé Společnosti národů, v letech 1919 a 1920 pracoval zároveň jako československý vyslanec ve Spojeném království a od roku 1920 do konce 30. let jako velvyslanec Československa v Paříži.

Po Mnichovské dohodě nesouhlasil s postupem Edvarda Beneše a po rozbití Československa v březnu 1939 odmítl vydat pařížský úřad velvyslanectví a začal organizovat československý zahraniční odboj. V říjnu téhož roku podepsal s francouzským premiérem Édouardem Daladierem smlouvu o obnovení československé armády ve Francii a v listopadu se stal členem Československého národního výboru založeného v Londýně Benešem. V červenci 1940 byl sice jmenován ministrem exilové vlády, ale jeho vztahy s Benešem se nadále zhoršovaly. Spory, které se týkaly zejména otázek zahraniční politiky, vedení odboje a poválečného uspořádání republiky vedly k tomu, že byl v březnu 1942 odvolán ze svých funkcí a stáhl se z politického života.

Přednášel dějiny diplomacie a mezinárodních vztahů v Oxfordu a na jaře 1945 odešel do USA, kde se na Colgate University v Hamiltonu stal řádným profesorem. Po únoru 1948 se angažoval v Radě svobodného Československa a vydal řadu studií a knih o československé politice a mezinárodních vztazích.

V roce 1919 se oženil s pěvkyní Národního divadla v Praze Pavlou Vachkovou (1891–1978).

V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka a v roce 2001 slovenský Řád bílého dvojkříže II. třídy. V roce 1995 o jeho životě natočila Slovenská televize dokument Vzpomínka nikdy nezklame.

Reference

  1. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 106–108. 
  2. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 134–135

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Osuský 2.jpg
Tomáš Garyk Masaryk při návštěvě Paříže v roce 1923 v doprovodu velvyslance Štefana Osuského a paní Osuské,
CZE Rad T-G-Masaryka 1tr (1994) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka I třídy – Česká republika (od roku 1994).
Stefan Osusky (1939).jpg
Autor: Willem van de Poll, Licence: CC0
Ambassadeur Štefan Osuský en zijn gezin. Štefan Osuský, Tsjecho-Slowaaks politicus en diplomaat, 1889-1973. Deze fotoserie is gemaakt in en om de Tsjechische ambassade in Parijs
  • 1939
SVK Rad Bieleho Dvojkriza 2 triedy BAR.svg
Stužka: Rad Bieleho dvojkríža II. triedy – Slovenská republika.