Šternberk (Ledce)

Šternberk
Bývalá lázeňská budova Bellevue
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Ledce
Okres	Kladno
Kraj	Středočeský kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°11′53″ s. š., 14°0′48″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Ledce (5,51 km²)
PSČ	273 05
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Šternberk
Další údaje
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šternberk je východní část vesnice Ledce u Slaného. Svůj název získal od hraběte z Martinic po jeho manželce, která pocházela z rodu Šternberků,^[zdroj?] avšak lze se setkat i s mnohem staršími názvy, jako jsou Aujezdec, Újezd, Bílý Újezdec či Bílý Újezd. Významným se stal díky dřívějším lázním.

Protéká zde Šternberský potok. Kolem rybníka Šternberk a v jeho blízké lokalitě se nachází veliký počet státem chráněných lipových alejí, které se táhnou směrem na Smečno.

Historie

Dlouhá staletí byl Bílý Újezdec – pojmenovaný prý po opukové, bělavé půdě polí ve vyšších polohách – jen nevýznamnou osadou, stávala zde pouze tvrz, poplužní dvůr a mlýn. Před rokem 1475 ji získal šlechtický rod z Donína, v jejichž vlastnictví zůstala až do roku 1611, kdy ji koupil Jaroslav Bořita z Martinic a připojil celý statek ke Smečnu. Poté byla tvrz neudržována.

Roku 1789 byla ves přejmenována na Šternberk a už roku 1801 v těchto místech Clam-Martinicové, kteří vlastnili města a panství v okolí (Smečno a Slaný), nechali zřídit lázně Šternberk s výstavnou kolonádou.^[1] Lázně bývaly oblíbenými lázněmi Pražanů. Léčilo se zde i velké množství významných osobností, např. Karel Havlíček Borovský^[1] těsně po čtyřletém vyhnanství v jihotyrolském Brixenu, a to na doporučení doktora Podlipského (odsud se již těžce nemocen přesunul do Prahy, kde 29. července 1856 zemřel). Dále to byl filolog Josef Jungmann,^[1] který zde napsal své Zápisky (stěžuje si v nich na hanebnou češtinu tehdejších měšťanů), historik František Palacký,^[1] který si zde prohlédl Martinicův archiv ve věži na smečenském zámku, zakladatel Sokola Miroslav Tyrš, který sem vedl v 2. polovině 19. století jeden z pěších výletů pražského Sokola,^[2] nebo spisovatelka Karolina Světlá. Kromě pití a koupelí v železité vodě se léčilo dietou, pitím mléka a čokolády, tichem a odpočinkem, které působilo na zažívací systém i nervovou soustavu.^[3] Šternberk byl i díky pěknému okolí významným výletním místem – dnes je tato oblast součástí přírodního parku Džbán.

Na konci 19. století však místo začalo postupně ztrácet na atraktivitě, počet hostů se rok od roku snižoval, až byly lázně před první světovou válkou zrušeny. Tvrdí se, ze část jejich popularity tehdy převzaly Poděbrady. V roce 1928 našly chátrající budovy nové využití – byla zde zřízena „Vychovatelna pro mravně vadnou mládež“. Těsně po druhé světové válce zde byl krátce domov důchodců, poté ústav sociální péče a zvláštní internátní škola. Prameny minerálních vod nadále chátraly, stejně jako bývalé lázeňské vily, divadlo v přírodě, bažantnice, lipová alej a zámecký park. V současnosti historické budovy bývalých lázní slouží jako dětský domov^[2] a budovy i okolí jsou předmětem oprav.

Prameny

Ve šternberské lokalitě se nacházejí následující prameny železité vody:

• Masarykův pramen
• pramen dr. Tůmy
• Jindřichův pramen
• pramen dr. Prokeše, též zvaný „rybička“ mezi místními obyvateli

Dále je zde ještě jeden pramen, avšak z něj už v současnosti voda vytéká jen mezi keři. Dříve byl i tento pramen upravován a zastřešen jako ostatní, ale časem toto zařízení zchátralo a dále se nerekonstruovalo. Proto se nyní tento pramen uvádí jako Zarostlý.

Fotogalerie

• 

  Pohled na Šternberk od Smečna

• 

  Pamětní deska K. H. Borovského

• 

  Deska zblízka

• 

  Masarykův pramen

• 

  Pramen dr. Fr. Prokeše

• 

  Pramen dr. A. Tůmy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šternberk na Wikimedia Commons
• Tvrz Bílý Újezdec na Hrady.cz
• Spolek propagující bývalé lázně
• Obec Ledce