Šternberský palác (Hradčany)

Šternberský palác na Hradčanském náměstí
Pohled na Šternberský palác od severozápadu
Účel stavby
Knihovna národní galerie
Základní informace
Sloh	baroko
Architekti	Giovanni Battista Alliprandi? (možná též Jan Baptista Mathey, Domenico Martinelli, C. Fontana, Kryštof Dientzenhofer, Johann Bernhard Fischer z Erlachu či Jan Blažej Santini-Aichel)
Výstavba	1698
Materiály	kámen, cihla
Další majitelé	Fürstenbergové Schwarzenbergové Šternberkové
Současný majitel	Český stát (Národní galerie)
Poloha
Adresa	Hradčanské náměstí 57/15 Praha 1, Hradčany 118 00  Praha 011, Česko Česko
Ulice	Hradčanské náměstí
Souřadnice	50°5′24,95″ s. š., 14°23′47,65″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	39621/1-924 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šternberský palác na Hradčanském náměstí 15, čp. 57 v Praze 1 patří mezi nejvýznamnější díla světské architektury nastupujícího vrcholného baroka v Čechách. Od roku 1964 je kulturní památkou.^[1]

Šternberský palác leží poněkud stranou Hradčanského náměstí, až na samém okraji Jeleního příkopu. Prochází se k němu levým křídlem Arcibiskupského paláce.

Na místě dnešního paláce stával renesanční palác Lobkoviců. Bydlel zde např. i nejvyšší hofmistr císaře Rudolfa II. Kryštof starší Popel z Lobkovic. Později patřil rodu Fürstenbergů, poté Schwarzenbergů a v roce 1690 se stal vlastnictvím Šternberků. Hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka přikoupil v roce 1697 sousední Sasko-lauenburský palác a rozhodl se vystavět v těchto místech palác nový. Stavba byla zahájena v roce 1698.

Stavba se protáhla do roku 1707, a i když z původní plány nebyly zcela uskutečněny, stala se jednou z nejvýznamnějších staveb světské architektury nastupujícího vrcholného baroka v Česku.

V roce 1811 palác zakoupila Společnost vlasteneckých přátel umění, která v letech 1835–1842 provedla dostavbu jižního křídla ve stylu pozdního klasicismu podle projektu Jana Novotného. Při této přestavbě vzniklo nové barokní průčelí. V této době (1821 až 1847) byly v paláci umístěny i sbírky Národního muzea. Zde pracovali zakladatelé české vědy (Pavel Josef Šafařík, Karel Bořivoj Presl). Archivář Václav Hanka (považovaný za možného spolutvůrce rukopisů Královédvorského a Zelenohorského) a malíř Antonín Mánes zde v té době i bydleli.

V roce 1871 objekt získal Spolek paní a dívek sv. Anny, který zde zřídil útulek pro mentálně postižené – první svého druhu v Rakousku-Uhersku, podle mecenášky Ernestiny, kněžny z Auerspergu nazvaný Ernestinum. Pod tímto jménem bývá také v literatuře někdy palác uváděn.

V letech 1918–1947 palác užívala Československá armáda. V paláci byla umístěna intendantní vojenská škola, sídlilo zde protektorátní vládní vojsko a po roce 1945 Hradní stráž. Až v roce 1947 se stal majetkem Národní galerie.

V současné době zde sídlí stálá expozice evropského malířství Národní galerie.

Totožnost architekta je dodnes nejasná. Za nejpravděpodobnější je přijímána osoba Giovanniho Battisty Alliprandiho, ale není vyloučena spoluúčast Jana B. Matheye, autora šternberského zámku v Troji. Uvádějí se však jména i dalších možných stavitelů: Domenico Martinelli, C. Fontana, Kryštof Dientzenhofer, Johann Bernhard Fischer z Erlachu či Jan Blažej Santini-Aichel.

Výzdoba interiéru odpovídá významu stavby. Štuky jsou dílem Giuseppe Donata Frisoniho, na malířské výzdobě se podíleli významní umělci té doby: Michael Václav Halwax, Matěj Nettel, Jan Rudolf Bys, Jan Václav Kratochvíl.

• Ravik, Slavomír: Velká kniha o Praze, Regia, Praha, 2000, ISBN 80-86367-05-3
• Kubíček, Alois: Pražské paláce, Poláček, Praha, 1946
• Poche, Emanuel; Preiss, Pavel: Pražské paláce, Odeon, Praha, 1977

• Ernestinum

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šternberský palác na Wikimedia Commons
• Šternberský palác – turistické informace a historie objektu
• Sternbergové, Modrá krev, Česká televize
• https://web.archive.org/web/20070208133011/http://pragensia.tiscali.cz/art.asp?id=519 [nefunkční]