Štichovice
| Štichovice | |
|---|---|
 Kaplička | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Manětín |
| Obec s rozšířenou působností | Kralovice (správní obvod) |
| Okres | Plzeň-sever |
| Kraj | Plzeňský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°58′40″ s. š., 13°18′10″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 120 (2024)[1] |
| Rozloha | 11,20 km²[2] |
| Nadmořská výška | 458 m n. m. |
| PSČ | 331 41 |
| Počet domů | 51 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Štichovice 36 331 41 Kralovice obecstichovice@volny.cz |
| Starostka | Václava Šalounová |
| Oficiální web: www | |
 (c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de  Štichovice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 578797 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Štichovice jsou obec v severní části okresu Plzeň-sever. V celé obci, do které patří ještě Křečov, žije 120[1] obyvatel. Katastrální území Štichovice měří rozlohu 759,28 hektaru. Štichovice jsou součástí Mikroregionu Dolní Střela.
Historie
Ves původně patřila do majetku pánů z Brda, od poloviny 14. století byla v držení komendy johanitů v Manětíně. Na počátku husitských válek v roce 1420 získal od krále Zikmunda ves Štichovice s dalšími Bohuslav ze Švamberka. V té době bylo ve Štichovicích devatenáct usedlostí. Na konci osmdesátých let 16. století ves koupil Jeroným Hrobčický z Manětína. Za třicetileté války bylo šest usedlostí vypleněno.
Přírodní poměry
Ves leží pět kilometrů jihovýchodně od Manětína v nadmořské výšce 458 metrů, v rovinatém mírně se k východu svažujícím terénu nad pravým břehem řeky Střely.
Štichovice sousedí na severovýchodě za řekou Střelou se Strážištěm, na východě s Křečovem, na západě s Vladměřicemi a Českou Doubravicí a na severu s osadou Kocanda. Vsí prochází jižní hranice přírodního parku Horní Střela.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 178 obyvatel (z toho 83 mužů), z nichž bylo 177 Čechoslováků a jeden Němec. Všichni byli římskými katolíky.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 168 obyvatel: 166 Čechoslováků, jednoho člověka nezjišťované národnosti a jednoho cizince. S výjimkou dvou evangelíků, jednoho člena církve československé a jednoho člověk bez vyznání se ostatní hlásili k římskokatolické církvi.[5]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 231 | 190 | 189 | 182 | 170 | 178 | 168 | 131 | 119 | 109 | 98 | 96 | 95 | 95 | 84 |
| Počet domů | 25 | 25 | 31 | 31 | 31 | 31 | 31 | 30 | 29 | 29 | 28 | 33 | 34 | 28 | 28 |
Obecní správa
V roce 1869 k obci patřil Ondřejov.[8]
Pamětihodnosti
Na rozlehlé návsi s rybníčkem stojí menší zděná kaple z 19. století s velkým sanktusníkem a slunečními hodinami ve štítu nad vchodem. Na protilehlé straně je kamenný pamětní kříž. Drobný potok protékající přes náves je překlenut klenutým kamenným mostíkem. Náves je obklopena řadou malých i velkých usedlostí, ze kterých je zajímavá čp. 12. Ve statku čp. 14 se dochoval patrový roubený špýchar se zděným přízemím, které je z části zapuštěné do svahu. V čp. 18 je dřevěná stodola.
U silnice na Manětín stojí kamenná sloupková boží muka z roku 1721 s trojramenným křížem ve vrcholu. U odbočky ze silnice II/201 do vsi stojí v polích malá zděná čtyřboká kaplička. Při silnici do Křečova kamenný pamětní kříž.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 286.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 164.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 397. Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Štichovice na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Štichovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Zdeňka Bušková, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Vlajka obce Štichovice, okres Plzeň-sever