Štikovna
Štikovna | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Zánik | 1902 |
Poloha | |
Adresa | původní č.p. 34, Praha 2 - Vinohrady, ![]() |
Souřadnice | 50°4′36,22″ s. š., 14°26′14,11″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Štikovna (Škopkovská, Vyšínka, Lipová) je zaniklá viniční usedlost v Praze 2-Vinohradech, která stála v místech mezi ulicí Vinohradská a Náměstím Míru.[1][2]
Historie
Na původním poli patřícímu kostelu svatého Jindřicha na Novém Městě byl z příkazu Karla IV. založen vinohrad. V letech 1666–1682 jej držel řezník Matěj Půlpán ze Starého Města, po něm novoměstský měšťan Jan Ludák. Koncem 17. století koupil vinici Václav Rudolf Vyšín z Klarenburka a připojil k ní sousední vinici Rottenberskou.
Název Štikovna dostala po staroměstském nákladnickém pivovaru U Štiků majitelů Jiřího a Alžběty Urbanových, kteří vlastnili usedlost od roku 1759. Urban rozšířil pozemky o sousední vinice a další majitel, zemský advokát doktor Jan František Lippa, přikoupil kus sousedního pole a pozemek obehnal zdí. Lippa dal také při hlavní silnici postavit přízemní budovu pro kovářskou a zámečnickou činnost. Roku 1833 koupil usedlost lékárník Jan Zeno Hubatka; k dvoru v té době náležela vinice a ovocná zahrada.
Po roce 1850 vlastnil Štikovnu Julius Eischman a od jeho dědiců ji roku 1902 získala Vinohradská záložna. Pozemky byly brzy rozparcelovány a zastavěny.
Odkazy
Reference
- ↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice). CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. IV. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
- ↑ Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online.
Literatura
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 296-297
Související články
Externí odkazy
- Královské Vinohrady Archivní mapy na webu ČÚZK
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“