Šumavské pláně

Šumavské pláně
Plochý povrch Šumavských plání: Jezerní slať, v pozadí Antýgl
Plochý povrch Šumavských plání: Jezerní slať, v pozadí Antýgl

Nejvyšší bod1376 m n. m. (Blatný vrch)
Rozloha670 km²

Nadřazená jednotkaŠumava
Podřazené
jednotky
Kochánovské pláně, Kvildské pláně, Javornická hornatina, Svojšská hornatina, Knížecí pláně

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
NěmeckoNěmecko Německo
Horninyrula, granodiorit, žula
PovodíVltava, Dunaj
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIB-1A
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šumavské pláně jsou geomorfologický podcelek ve střední části Šumavy. Rozprostírají se na ploše 670 km² (jsou tak nejrozsáhlejším geomorfologickým podcelkem Šumavy a zabírají 40 % její celkové rozlohy) a mají průměrnou nadmořskou výšku 980 m.[1] Na západě sousedí s Železnorudskou hornatinou, na severu se Svatoborskou a Vimperskou vrchovinou, na východě s Boubínskou hornatinou, Vltavickou brázdou a Trojmezenskou hornatinou. Mají charakter ploché hornatiny – zarovnaný povrch zabírající plochu asi 450 km²[2] se zde zachoval díky tomu, že sem dosud nepostoupila eroze vodních toků. Do neobvyklé výškové polohy (nad 1000 m n. m.) byl vysunut vrásno-zlomovými pohyby. Nad popsaný peneplén vyčnívají do výše přes 1200 m oblé vrcholky – suky, odlehlíky. Údolí jsou zde většinou mělká a otevřená, často vyplněná rašeliništi. Více rozčleněn je pouze severní okraj plání – především Svojšská hornatina, kterou rozčleňují kaňony Vydry a Křemelné.

Geologická stavba

Šumavské pláně jsou tvořeny z injikovaných rul moldanubika s proniky granodioritů a žul moldanubického plutonu.

Geomorfologické okrsky

Pláně se člení na pět geomorfologických okrsků:

  • Kochánovské pláně
  • Kvildské pláně
  • Javornická hornatina
  • Svojšská hornatina
  • Knížecí pláně

Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:

Nejvyšší vrcholy

Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 83 tisícovek, nejvíce ze všech v Česku[4]. Nejvyššími vrcholy jednotlivých okrsků jsou:

Dalšími výraznými horami Šumavských plání jsou Křemelná, Poledník, Antýgl nebo Stráž.

Vodstvo

Šumavské pláně odvodňují zdrojnice Otavy – Vydra a Křemelná, horní Volyňka a horní Vltava. Malou pohraniční část území odvodňují přítoky Řezné (Regen) do Dunaje.

Související články

Externí odkazy

Reference

  1. DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 
  2. KOLEKTIV AUTORŮ. Šumava. [s.l.]: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. (česky) 
  3. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
  4. FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.]: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. (česky) 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Horská Kvilda, Jezerní slať.JPG
Autor: User:Aktron, Licence: CC BY-SA 3.0
Šumava, Czech republic, Jezerní slať near Horská Kvilda - Šumava, Jezerní slať nedaleko Horské Kvildy