Šumavské pláně
| Šumavské pláně | |
|---|---|
 Plochý povrch Šumavských plání: Jezerní slať, v pozadí Antýgl | |
| Nejvyšší bod | 1376 m n. m. (Blatný vrch) |
| Rozloha | 670 km² |
| Nadřazená jednotka | Šumava |
| Podřazené jednotky | Kochánovské pláně, Kvildské pláně, Javornická hornatina, Svojšská hornatina, Knížecí pláně |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko Německo |
| Horniny | rula, granodiorit, žula |
| Povodí | Vltava, Dunaj |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IB-1A |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šumavské pláně jsou geomorfologický podcelek ve střední části Šumavy. Rozprostírají se na ploše 670 km² (jsou tak nejrozsáhlejším geomorfologickým podcelkem Šumavy a zabírají 40 % její celkové rozlohy) a mají průměrnou nadmořskou výšku 980 m.[1] Na západě sousedí s Železnorudskou hornatinou, na severu se Svatoborskou a Vimperskou vrchovinou, na východě s Boubínskou hornatinou, Vltavickou brázdou a Trojmezenskou hornatinou. Mají charakter ploché hornatiny – zarovnaný povrch zabírající plochu asi 450 km²[2] se zde zachoval díky tomu, že sem dosud nepostoupila eroze vodních toků. Do neobvyklé výškové polohy (nad 1000 m n. m.) byl vysunut vrásno-zlomovými pohyby. Nad popsaný peneplén vyčnívají do výše přes 1200 m oblé vrcholky – suky, odlehlíky. Údolí jsou zde většinou mělká a otevřená, často vyplněná rašeliništi. Více rozčleněn je pouze severní okraj plání – především Svojšská hornatina, kterou rozčleňují kaňony Vydry a Křemelné.
Geologická stavba
Šumavské pláně jsou tvořeny z injikovaných rul moldanubika s proniky granodioritů a žul moldanubického plutonu.
Geomorfologické okrsky
Pláně se člení na pět geomorfologických okrsků:
- Kochánovské pláně
- Kvildské pláně
- Javornická hornatina
- Svojšská hornatina
- Knížecí pláně
Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:
| Geomorfologické členění Šumavy | ||
|---|---|---|
| ČESKÁ VYSOČINA • Šumavská subprovincie • Šumavská hornatina | ||
| ŠUMAVSKÉ PLÁNĚ | Kochánovské pláně | |
| Kvildské pláně | Prášilské pláně (Poledník, 1315 m) Modravské pláně (Tetřev, 1258 m) Roklanské pláně (Blatný vrch, 1376 m) | |
| Javornická hornatina | nečlení se (Javorník, 1067 m) | |
| Svojšská hornatina | nečlení se (Huťská hora, 1188 m) | |
| Knížecí pláně | Lipecké pláně (Výška, 1118 m) Novosvětské pláně (Obrovec, 1164 m) Stráženské pláně (Žlíbský vrch, 1133 m) | |
| ŽELEZNORUDSKÁ HORNATINA | Debrnická hornatina | nečlení se (Plesná, 1338 m) |
| Královský hvozd | nečlení se (Jezerní hora, 1344 m) | |
| Pancířský hřbet | Můstecký hřbet (Můstek 1235 m) Prenetský hřbet (Prenet, 1071 m) Hojsovostrážská hornatina (Můstek Z I, 1006 m) | |
| TROJMEZENSKÁ HORNATINA | Stožecká hornatina | Radvanovická vrchovina (Žlebský kopec, 1080 m) Stráženská kotlina (850 m) Stožecká kotlina (850 m) |
| Plešská hornatina | ||
| Novopecká kotlina | nečlení se (Šešovec, 899 m) | |
| Vítkovokamenská hornatina | Výtoňská hornatina (Vítkův kámen, 1035 m) Pasečenská kotlina (830 m) Hraničenská vrchovina (Mezileský vrch, 884 m) | |
| Lučská hornatina | Lipenská vrchovina (Kaliště, 993 m) Loučovická hornatina (Hvězdná, 1012 m) | |
| BOUBÍNSKÁ HORNATINA | Boubínský hřbet | nečlení se (Boubín, 1362 m) |
| Včelenská hornatina | nečlení se (Kupa, 1044 m) | |
| ŽELNAVSKÁ HORNATINA | Knížecí hornatina | |
| Křišťanovská vrchovina | Skalinská hornatina (1040 m) Arnoštovká pahorkatina (920 m) | |
| VLTAVICKÁ BRÁZDA | Hornovltavická brázda | nečlení se (846 m) |
| Dolnovltavická brázda | nečlení se (790 m) | |
| PROVINCIE • Subprovincie • Oblast / Celek / PODCELEK • Okrsek • Podokrsek • (vrchol) | ||
Nejvyšší vrcholy
Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 83 tisícovek, nejvíce ze všech v Česku[4]. Nejvyššími vrcholy jednotlivých okrsků jsou:
- Blatný vrch (1376 m)
- Huťská hora (1188 m)
- Obrovec (1146 m)
- Javorná (1090 m)
- Javorník (1067 m)
Dalšími výraznými horami Šumavských plání jsou Křemelná, Poledník, Antýgl nebo Stráž.
Vodstvo
Šumavské pláně odvodňují zdrojnice Otavy – Vydra a Křemelná, horní Volyňka a horní Vltava. Malou pohraniční část území odvodňují přítoky Řezné (Regen) do Dunaje.
Související články
- Národní park Šumava
- CHKO Šumava
- Geomorfologické členění Šumavy
- Šumavské slatě
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šumavské pláně na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Šumava. [s.l.]: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. (česky)
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
- ↑ FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.]: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. (česky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: User:Aktron, Licence: CC BY-SA 3.0
Šumava, Czech republic, Jezerní slať near Horská Kvilda - Šumava, Jezerní slať nedaleko Horské Kvildy