Šumavské podhůří
Šumavské podhůří | |
---|---|
Krajina u Loučové mezi Sušicí a Hartmanicemi (podcelek Svatoborská vrchovina) | |
Nejvyšší bod | 1 094 m n. m. (Libín) |
Rozloha | 2407 km² |
Střední výška | 634,4 m n. m. |
Nadřazená jednotka | Šumavská hornatina |
Sousední jednotky | Šumava, Švihovská vrchovina, Blatenská pahorkatina, Českobudějovická pánev, Novohradské podhůří |
Podřazené jednotky | Strážovská vrchovina, Svatoborská vrchovina, Vimperská vrchovina, Prachatická hornatina, Českokrumlovská vrchovina, Bavorovská vrchovina |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Šumavské podhůří na mapě Česka | |
Horniny | rula, svor, granulit |
Povodí | Vltava |
Identifikátory | |
Kód geomorf. jednotky | IB-2 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šumavské podhůří je geomorfologický celek na severovýchodním okraji Šumavské hornatiny. Rozprostírá se na ploše 2407 km² (je tak rozsáhlejší než česká část vlastní Šumavy) a má průměrnou nadmořskou výšku 634 m.[1] Na západě a na jihu sousedí s Šumavou, na severu se Švihovskou vrchovinou a Blatenskou pahorkatinou, na východě s Českobudějovicku pánví a Novohradským podhůřím. Má charakter členité vrchoviny vrásno-zlomového původu s výraznou modelací selektivní eroze a denudace. Na jihovýchodě je tvořena širokými a oblými strukturními hřbety směru severozápad–jihovýchod. Kolmo na ně protékají hlavní toky podhůří Otava, Volyňka, Blanice a Vltava a vytvářejí hluboká až kaňonovitá údolí.
Geologická stavba
Šumavské podhůří je tvořeno z rul, svorů a granulitů moldanubika.
Geomorfologické podcelky
Podhůří se člení na šest geomorfologických podcelků (seřazeno od nejvyššího):
- Prachatická hornatina
- Českokrumlovská vrchovina
- Svatoborská vrchovina
- Vimperská vrchovina
- Strážovská vrchovina
- Bavorovská vrchovina
Nejvyšší vrcholy
Celkem je v tomto geomorfologickém celku 7 tisícovek.[2] Nejvyššími vrcholy jednotlivých podcelků jsou:
- Libín (1094 m n. m.) – Prachatická hornatina
- Plešný (1066 m n. m.) – Českokrumlovská vrchovina
- Kamenáč (990 m n. m.) – Svatoborská vrchovina
- Běleč (925 m n. m.) – Vimperská vrchovina
- Želivský vrch (770 m n. m.) – Strážovská vrchovina
- Stráž (701 m n. m.) – Bavorovská vrchovina
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987.
- ↑ Šumavské podhůří (ŠP) [online]. Tisícovky s.r.o. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Šumavské podhůří na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Ondrej.konicek, Licence: CC BY-SA 3.0
Krajina Šumavského podhůří (podcelek Svatoborská vrchovina) mezi Hartmanicemi a Petrovicemi u osady Loučová.
Poloha geomorfologického celku Šumavské podhůří v rámci České republiky.
- Hercynský systém
- Hercynská pohoří
- I Česká vysočina
-
I1 (I)
-
I1B (IB)
- I1B-2 (IB-2)
-
I1B (IB)
-
I1 (I)
- I Česká vysočina
- Hercynská pohoří