Švédské výboje v době třicetileté války

Znak Švédského impéria

Švédské výboje na evropském kontinentu v době před, během a po skončení třicetileté války, probíhaly přibližně v letech 1520-1721. V té době jednotky armády Švédského impéria, považované za nejsilnější armádou v tehdejší Evropě, operovaly na rozsáhlých územích.

Většina těchto výbojů probíhala za vlády krále Gustava II. Adolfa, jeho dcery Kristiny I., dále Karla X. Gustava, Karla XI., Karla XI.

Události

Předchozí události

V roce 1520 povstalo Švédsko proti Dánské nadvládě a pod vedením budoucího krále Gustava Vasy získalo nezávislost a v roce 1582 si podrobili Estonsko, později získali i část Finska a Laponska.

Do roku 1629 Švédové porazili Dánsko, Rusko a Polsko-Litvu. V roce 1631 ve spojenectví se Saskem porazilo u Breitenfeldu nedaleko Lipska císařskou armádu a vojska Katolické ligy. O rok později obsadila švédská armáda Mnichov a postupovala na Vídeň, hlavní město císaře Ferdinanda II. V bitvě u Lützenu sice císařská armáda ustoupila, ale švédský král Gustav II. Adolf padl.

Švédské výboje byly často spojeny s vražděním civilního obyvatelstva, ničením a pálením měst a loupením cenných historických a kulturních statků. Mezi nejvýznamnější události v tomto směru patří švédská loupež uměleckých děl kunstkomory ze sbírek císaře Rudolfa II. roku 1648 v Praze a na dalších místech. Mezi uloupenými předměty byl například Codex gigas ze 13. století, největší středověký manuskript, známý jako Ďáblova bible.[1] (Většina uloupených předmětů je v současné době uložena v Královské knihovně ve Stockholmu a přes opakované snahy se nepodařilo získat je zpět. Od září 2007 do března 2008 byl Codex gigas zapůjčen na výstavu v pražském Klementinu).

Koncem roku 1674 vstoupilo švédské vojsko pod vedením maršála Karla Gustava Wrangela do Braniborska, aby v červnu následujícího roku Švédové utrpěli krutou porážku v bitvě u Fehrbellinu ve švédsko-braniborské válce a museli se stáhnout zpět. Zatímco Braniborští v bitvě ztratili asi 500 mužů, Wrangelovy oddíly ztratily o něco více, přesný počet však není znám.[2] Švédská pěchota ztratila 300–400 mužů, přičemž 200 dalších ztrát je připisováno jezdectvu. Celkově Švédové měli asi 500–600 zabitých, zraněných a zajatých. [3] Wrangel ovšem ztratil mnohem více mužů v nadcházejících dnech, kdy během ústupu byli Švédové pronásledování braniborskými jednotkami a místními rolníky, z nichž někteří ještě pamatoval na zvěrstva Švédů za třicetileté války.[4] Z celkového počtu 1200 gardistů uniklo jen asi 20.[4] Jen u Wittstocku bylo nájezdy rolníků zabito asi 300 Švédů a jejich důstojníků.[4] Přepadové skupiny, dezerce a hladovění způsobily, že do 2. července byli všichni Švédové zabiti, zajat nebo ustoupili. Výsledek této bitvy následně otřásl pověstí Švédů, coby tehdejší nejsilnější vojenské velmoci.

V letech 1697-1708 mělo Švédsko na svém kontě několik vítězství v Evropě, v roce 1709 se Švédové odvážili zaútočit na území dnešní Ukrajiny, ale Rusové je porazili. V roce 1721 bylo Švédsko na ústupu a ztratilo všechna území, která získalo jižně od Baltského moře a Ruska.

Dne 10. září 1721 podepsán Nystadský mír, který znamenal ztrátu švédských pozic v pobaltských státech a v části Karélie a jeho ústup z postavení velmoci, v níž ho definitivně nahradilo Rusko, které získalo přístup k Baltu. Švédsko po této válce zcela změnilo svou zahraniční politiku a začalo těžit ze svého geografického postavení, které mu umožňovalo vyhnout se přímé účasti v evropských konfliktech.

Reference

  1. BÁRTL, Stanislav; KOSTELECKÝ, Jiří. Ďáblova bible : tajemství největší knihy světa = The Devil's Bible : the mystery of the largest book in the world = Die Teufelsbibel : das Geheimnis des grössten Buches der Welt. České Budějovice: Herbia, 2007. ISBN 978-80-239-9935-8. S. 91; 8 a 25; 25; 8–9; 26–28; 50. 
  2. David T. Zabecki Ph.D. Germany at War: 400 Years of Military History. ABC-CLIO, 2014. p. 412
  3. Ericson P. 215–222.
  4. a b c Clark, Christopher Ph.D. Iron Kingdom: The Rise and Downfall of Prussia, 1600-1947. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 2006, p. 45–47.

Související články

Média použitá na této stránce