Švédské velvyslanectví v Praze
| Švédské velvyslanectví v Praze | |
|---|---|
Švédské velvyslanectví v Praze | |
| Účel stavby | |
zastupitelský úřad | |
| Základní informace | |
| Další majitelé | JUDr. Josef Růžička (první majitel domu) |
| Poloha | |
| Adresa | Úvoz 13, Praha,  Česko |
| Souřadnice | 50°5′15,11″ s. š., 14°23′27,54″ v. d. |
  Švédské velvyslanectví v Praze | |
| Další informace | |
| Web | www.swedenabroad.com/Prague |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Švédské velvyslanectví v Česku se nachází na Hradčanech v Praze, v ulici Úvoz, číslo 13. Nachází se poblíž Strahovského kláštera. Z velvyslanectví je výhled na zbytek Prahy, protože budova, která se jmenuje „Na krásné vyhlídce“, se nachází na kopci. Od velvyslanectví až k Petřínu vede pěší stezka pojmenovaná po švédském diplomatu Raoulu Wallenbergovi, který zachránil tisíce Židů před holocaustem. Na velyslanectví pracují čtyři úředníci ze Švédska a pět místních zaměstnanců.[1] Úkolem je poskytovat služby švédským občanům v Česku a podpora švédské kultury a obchodu v hostitelské zemi.
Vedoucí mise
| Jméno | Období | Titul | Akreditace |
|---|---|---|---|
| Gerhard Löwen | 1921–1932 | Vyslanec | |
| Knut Richard Thyberg | 1931–1933 | Chargé d’affaires (jednající) | |
| Joen Lagerberg | 1932–1935 | Chargé d’affaires | |
| Joen Lagerberg | 1935–1937 | Vyslanec | |
| Folke Malmar | 1937–1939 | Vyslanec | |
| Torsten Hammarström | 1945–1947 | Vyslanec | |
| Wilhelm Winther | 1947–1950 | Vyslanec | |
| Sven Allard | 1951–1954 | Vyslanec | Také akreditován pro Budapešť. |
| Carl Olof Gisle | 1954–1959 | Vyslanec | |
| Karl Fredrik Almqvist | 1959–1962 | Velvyslanec | |
| Harry Bagge | 1963–1969 | Velvyslanec | Také akreditován pro Budapešť 1963–1964. |
| Agda Rössel | 1969–1953 | Velvyslanec | |
| Carl-George Crafoord | 1973–1976 | Velvyslanec | |
| Marc Giron | 1976–1977 | Velvyslanec | |
| Sigge Lilliehöök | 1978–1979 | Velvyslanec | |
| Bengt Rösiö | 1979–1981 | Velvyslanec | |
| Olof Skoglund | 1981–1985 | Velvyslanec | |
| Karl-Vilhelm Wöhler | 1985–1988 | Velvyslanec | |
| Lars-Åke Nilsson | 1988–1991 | Velvyslanec | |
| Lennart Watz | 1992–1996 | Velvyslanec | Také akreditován pro Bratislavu 1993–1996. |
| Ingmar Karlsson | 1996-2001 | Velvyslanec | Také akreditován pro Bratislavu. |
| Harald Fälth | ????–2006 | Velvyslanec | |
| Catherine von Heidenstam | 2006-2010 | Velvyslanec | |
| Annika Jagander | 2011–2016 | Velvyslanec | |
| Viktoria Li | 2016–2020 | Velvyslanec | |
| Fredrik Jörgensen | 2020–dosud | Velvyslanec |
Historie budovy
Palácovou vilu si nechal postavit český právník a diplomat JUDr. Josef Růžička (1889–1942)[2][3] v roce 1928 pro sebe a svoji rodinu. Do 20. let 20. století na tomto místě stával hostinec „Na krásné vyhlídce“ a nová budova si tento název ponechala.[2][3] Vila byla navržena architektem Tomášem Šaškem. Dalším obyvatelem domu „Na krásné vyhlídce“ byl zeť Josefa Růžičky – spisovatel a ornitolog Veleslav Wahl. V domě v podkroví našla (v letech 1928 až 1994) svůj domov i automobilová závodnice Eliška Junková. V roce 1945 si švédská ambasáda pronajala od Anny, vdovy po zavražděném JUDr. Josefu Růžičkovi, část budovy a Annu v ní nechala bydlet. V roce 1948 byla budova znárodněna a ohroženou Annu dál chránila švédská ambasáda.[4][5] Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 byla budova vrácena zpět rodině původních majitelů. Tatiana, dcera Anny Růžičkové, svoji polovinu domu darovala švédské ambasádě jako poděkování za to, jak se starala o její matku. Druhou polovinu nemovitosti odkoupila švédská ambasáda od jiného vlastníka, takže od roku 1993 patří už celý objekt ambasádě .[5]
JUDr. Josef Růžička
JUDr. Josef Růžička (13. července 1889 – 23. května 1942)[6] byl český právník a diplomat. Před druhou světovou válkou byl majitelem brusírny diamantů v Turnově a vlastníkem několika nemovitostí.[7] Od roku 1932 působil také jako honorární konzul republiky Panama s právem vydávat víza.[2][3][7] Za protektorátu se zapojil do protiněmecké činnosti (vydával panamská víza československým židům k vycestování z protektorátu a tím jim umožnil zachránit si život před nacistickou perzekucí).[2][3] (Vydával také víza Židům ze Slovenského štátu, Rakouska a Polska.[7] Pomohl odejít do bezpečí exilu minimálně osmdesáti německým antifašistům pronásledovaným z politických důvodů.[7])
V roce 1996 byla náhodně nalezena (vesměs jím) ručně psaná evidenční „Kniha vystěhovaleckých víz do Panamy od roku 1929 do roku 1939“.[6] Ze zápisů byla na první pohled patrná nesrovnalost: V letech 1929 až 1937 bylo vydáno jen 9 víz, zatímco od roku 1938 do roku 1939 už to bylo asi 1500 víz vydaných převážně osobám s židovskými jmény a s různými národnostmi (jednalo se o české, polské, rakouské a německé Židy).[6]
JUDr. Josef Růžička byl ale udán příslušníkem gestapa, který bydlel nejspíše v sousedství jeho domu.[2][3] Dne 4. října 1941[6] byl Růžička ve svém domě zatčen gestapem[6] a deportován nejprve na 3 měsíce[7] do věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně[6][7] a poté byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen.[2][3] Intervence protektorátního prezidenta Emila Háchy nebyla nic platná.[7] Druhou světovou válku Josef Růžička nepřežil, dne 23. května 1942 byl v KT Mauthausen zavražděn (ubit dozorcem[7] na schodech do kamenolomu[7]).[2][3] Jeho osud připomíná kámen zmizelých instalovaný v dlažbě před budovou švédského velvyslanectví.[2][3]
Veleslav Wahl
Spisovatel a ornitolog Veleslav Wahl byl zetěm JUDr. Josefa Růžičky, neboť pojal za manželku jeho dceru Taťánu Růžičkovou. Veleslav Wahl během druhé světové války působil v domácím odboji (založil mládežnickou zpravodajskou skupinu, která se v roce 1943 spojila se skautskou odbojovou skupinou a v květnu 1945 již Veleslav Wahl velel celé Zpravodajské brigádě v síle 3 praporů, tj. velel skupině čítající asi 2000 odbojářů) a za svoji protiněmeckou činnost dostal po skončení druhé světové války Československý válečný kříž 39 a další dvě vyznamenání. Ke konci druhé světové války se Wahl seznámil s československý vojákem, příslušníkem britského paravýsadku Platinum-Pewter, kapitánem Jaromírem Nechanským, který byl v pražském květnovém povstání 1945 vojenským pověřencem České národní rady. V době květnového povstání 1945 (a bezprostředně po skončení druhé světové války) byl Veleslav Wahl nejmladším členem České národní rady. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se Veleslav Wahl zapojil do činnosti odbojové skupiny majora Jaromíra Nechanského a pomáhal organizovat domácí 3. odboj. Nechanský se pokusil vytvořit zpravodajskou skupinu Holub–Slavík (H–S). Jak Nechanský tak i Wahl se ale stali oběťmi provokace náčelníka kontrarozvědky. V srpnu 1949 StB zatkla jednoho z příslušníků skupiny H-S. Dne 30. srpna 1949 byl Jaromír Nechanský odeslán na dovolenou a 4. září 1949 byl zatčen a obviněn z velezrady, vyzvědačství a spolčení proti republice, za což byl dne 14. června 1950 odsouzen k trestu smrti, ztrátě hodnosti a vyznamenání. Veleslav Wahl byl zatčen počátkem září 1949 a dne 22. dubna 1950 byl odsouzen k trestu smrti. Nechanský i Wahl byli popraveni v pankrácké věznici dne 16. června 1950 v ranních hodinách. Na fasádě domu „Na krásné vyhlídce“ připomíná Veleslava Wahla pamětní deska z projektu Poslední adresa. [p 1]
Eliška Junková
Po smrti svého manžela finančníka, bankéře a československého automobilového závodníka Čeňka Junka se v roce 1928 přestěhovala Eliška Junková do bytu v podkroví domu „Na krásné vyhlídce“ (na adrese: Úvoz 156/13, Praha 1-Hradčany),[8] kde žila až do své smrti (do roku 1994). V roce 2000 byla odhalena na budově pamětní deska, na níž je ovšem chybně uveden rok, kdy začala v domě bydlet (1930 místo správného 1928).[9]
Fotogalerie
JUDr. Josef Růžička: kámen zmizelých s textem: Zde žil / JUDr. Josef / Růžička / nar. 1889 / zavražděn 1942 / v Mauthausenu
Pamětní deska Veleslava Wahla s textem: Zde žil / Veleslav Wahl / student a ornitolog / narodil se 15. 5. 1922 / zatčen 7. 9. 1949 / popraven 16. 6. 1950
Veleslav Wahl s manželkou Taťánou Wahlovou–Růžičkovou (před rokem 1946)
Budova švédského velvyslanectví v Praze, v níž dříve bydlela i Eliška Junková
Pamětní deska na domě, ve kterém Eliška Junková bydlela
Česká automobilová závodnice Eliška Junková
Odkazy
Poznámky
- ↑ Manželka Veleslava Wahla Taťána Wahlová–Růžičková si odpykala v komunistických věznicích trest v délce trvání 11 let.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Embassy of Sweden, Prague na anglické Wikipedii.
- ↑ O velvyslanectví [online]. swedenabroad.com [cit. 2017-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-14.
- ↑ a b c d e f g h RŮŽIČKA JOSEF [online]. Umístění: Praha 1, Úvoz 156/13, v chodníku: Stolpersteine CZ [cit. 2019-12-27]. Nápis: ZDE ŽIL / JUDR. JOSEF / RŮŽIČKA, NAR. 1889 / ZAVRAŽDĚN 1942 / V MAUTHAUSENU. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h EXNER, Oskar. Další Stolperstein najdete u švédského velvyslanectví [online]. www.praha.eu, 2015-01-27 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
- ↑ https://www.idnes.cz/praha/zpravy/serial-svedska-ambasada-viktoria-li-svedsko-praha-ruzicka-uvoz.A180829_423877_praha-zpravy_nuc
- ↑ a b PressReader.com - Digital Newspaper & Magazine Subscriptions. www.pressreader.com [online]. [cit. 2022-07-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f BURDOVÁ, Václava. Josef Růžička: tajný hrdina, který za války zachraňoval Židy [online]. pražský deník CZ, 2016-08-09 [cit. 2019-12-27]. Josef Růžička; narodil se 13. července 1889; pracoval jako právník a panamský konzul; v letech 1938 a 1939 vydal přes 1500 víz českým, rakouským a německým Židům a řadě z nich tak pomohl uniknout před válkou; sám zemřel v koncentračním táboře Mauthausen 23. května 1942; Kateřina Ebelová (*1955) je výtvarnice a vnučka JUDr. Josefa Růžičky (vede galerii Scarabeus na Letné; založila kavárnu Alchymista). Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i ČECH, Nikola. Útěky z Protektorátu: Josef Růžička pomohl stovkám lidí, než jej zavraždili nacisté [online]. leva perspektiva CZ, 2016-07-01 [cit. 2019-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Z metropole 27. března 2010 [online]. ČT 24, 2010-03-27 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ PŘÍPLATOVÁ, Karolína. ROZHLEDNÍK: O dámském klubu a tak trochu i o Elišce Junkové. Neviditelný pes [online]. 2008-06-09 [cit. 2010-09-28]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Švédské velvyslanectví v Česku na Wikimedia Commons - Oficiální stránky (archiv)
- Švédské velvyslanectví v Praze
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: MrGreg + Alexrk2 + OpenStreerMaps.org, Licence: CC BY-SA 3.0
Mapa Prahy k využití pro geolokaci vytvořená pomocí OpenStreetMaps.org s úpravou barev a zvýrazněním hranic.
Autor: Jan Polák, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha, Úvoz 156/13, dnes švédská ambasáda, dříve i bydliště Elišky Junkové
Autor: Jan Polák, Licence: CC BY-SA 3.0
Pamětní cedule na domě, kde žila Eliška Junková (Praha, Úvoz 156/13).
.Stolperstein.Prague.gif)
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
JUDr. Josef Růžička (* 13. července 1889 – 23. května 1942) byl právníkem a před druhou světovou válkou majitelem brusírny diamantů v Turnově a vlastníkem několika nemovitostí. Od roku 1932 působil také jako honorární konzul republiky Panama s právem vydávat víza. Za protektorátu se zapojil do protiněmecké činnosti (vydával panamská víza československým židům k vycestování z protektorátu a tím jim umožnil zachránit si život před nacistickou perzekucí). (Vydával také víza Židům ze Slovenského štátu, Rakouska a Polska. Pomohl odejít do bezpečí exilu i minimálně osmdesáti německým antifašistům pronásledovaným z politických důvodů.) V roce 1996 byla náhodně zalezena jím ručně psaná „Kniha vystěhovaleckých víz do Panamy od roku 1929 do roku 1939“. Ze zápisů byla na první pohled patrná nesrovnalost: V letech 1929 až 1937 bylo vydáno jen 9 víz, zatímco od roku 1938 do roku 1939 už to bylo asi 1500 víz vydaných převážně osobám s židovskými jmény a s různými národnostmi (jednalo se o české, polské, rakouské a německé Židy). JUDr. Josef Růžička byl ale udán příslušníkem gestapa, který bydlel nejspíše v sousedství jeho domu. Dne 4. října 1941 byl Růžička ve svém domě zatčen gestapem a deportován nejprve na 3 měsíce do věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně a poté byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Intervence prezidenta Emila Háchy nebyla nic platná. Druhou světovou válku Josef Růžička nepřežil, dne 23. května 1942 byl v KT Mauthausen zavražděn (ubit dozorcem na schodech do kamenolomu). Jeho osud připomíná kámen zmizelých (stolperstein) instalovaný v dlažbě před budovou švédského velvyslanectví v Praze na adrese: Úvoz 156/13, Praha 1-Hradčany, Česká republika.
(c) I, Krokodyl, CC BY 2.5
Velvyslanectví Švédského království v Praze na Hradčanech
.Tatana.Wahlova.Ruzickova.Before.1946.gif)
Český ornitolog a účastník odboje proti nacismu a proti komunismu Veleslav Wahl (* 15. květen 1922, Praha - 16. červen 1950, Praha) se svojí manželkou Taťánou Wahlovou–Růžičkovou (dcerou JUDr. Josefa Růžičky (* 1889 – 1942)) v Protektorátu Čechy a Morava (Foto na ulici, v pozadí je nad prodejnou dvojjazyčný německo–český nápis: „Selchwaren – Uzenářské zboží“).
.jpg)
Autor: Gampe, Licence: CC BY-SA 4.0
Pamětní deska Veleslava Wahla na domě čp. 156, Praha 1-Hradčany, Úvoz 13, text: Zde žil Veleslav Wahl student a ornitolog, narodil se 15. 5. 1922, zatčen 7. 9. 1949, popraven 16. 6. 1950