Švýcarská armáda

Švýcarská armáda
Stát	Švýcarsko
Složky armády	pozemní síly vzdušné síly
Velení
Ministr obrany, civilní ochrany a sportu	Viola Amherd
Chef der Armee	Korpskommandant Philippe Rebord
Stav
Věk odvodu	19 let
Délka odvodu	225 dnů[1]
K dispozici pro službu	1 852 580 mužů, věk 16–49 (2009), 1 807 667 žen, věk 16–49 (2009)
Vhodných pro službu	1 510 259 mužů, věk 16–49 (2009), 1 475 993 žen, věk 16–49 (2009)
Roční počet branců	(2009)
Aktivních vojáků	120 496 (2017)
Rezervistů	37 939 (2017)

Švýcarská armáda (německy Schweizer Armee, francouzsky Armée suisse, italsky Esercito svizzero, rétorománsky Armada svizra) představuje ozbrojené síly Švýcarska, které jsou charakteristické důrazem na obranu neutrality země a svým miličním systémem, v němž většinu vojáků tvoří branci a záložníci. V roce 2017 sloužilo ve švýcarské armádě 120 496 vojáků, z nichž bylo 9163 stálých zaměstnanců. Dalších 37 939 osob se nacházelo v záloze.^[2] Vojenská služba je ve Švýcarsku pro muže povinná, od roku 1990 však existuje alternativní možnost práce v sociálních službách. Vojáci v záloze mají doma tradičně – kromě uniformy – i své střelné zbraně.^[3][1]

Historie

Historie novodobé švýcarské armády sahá do roku 1815, přičemž ústava z roku 1848 sjednotila kantonální armády do federální armády a zároveň ustanovila všeobecnou brannou povinnost všech švýcarských občanů, kteří jsou povinni absolvovat základní vojenskou službu a následná vojenská cvičení záložníků.

Reforma armády

Na základě rozhodnutí z roku 2010 prochází švýcarská armáda programem „dalšího rozvoje armády“ – Weiterentwicklung der Armee (WEA). V souladu s WEA dochází k postupnému snižování početního stavu armády na 100 tisíc mužů a reorganizaci řady jednotek a útvarů. Rozpuštěno bude 69 vojskových těles (17 aktivních a 52 záložních), přičemž celkový počet praporů a oddílů má být snížen ze 177 na 109. WEA posiluje roli teritoriálních útvarů, které byly reorganizovány a přejmenovány na teritoriální divize, jejichž úkolem je pomoc při živelních pohromách, jakož i zajištění bezpečnostních či podpůrných operací ve prospěch civilních orgánů. S účinností od 1. ledna 2018 bylo restrukturalizováno také velení švýcarské armády.^[4]

Armádní zpráva pro rok 2018 (Armeebotschaft 2018) počítá s navýšením investic i připravenosti armády, vyřazováním či modernizací zastaralé výzbroje a akvizicí nové techniky. Pro vzdušné síly je plánováno pořízení primárních a sekundárních radarů systému řízení letového provozu a prostředků rádiové komunikace, modernizace 20 let starých vrtulníků AS532 Cougar a vyřazení 27 z 53 zbývajících stíhacích letounů F-5 Tiger. Pozemní síly by měly obdržet moderní modulární výstroj pro vojáky (především neprůstřelné vesty) a nové útočné a odstřelovací pušky. Vyřazeno bude naopak 106 stíhačů tanků na podvozku obrněných transportérů Piranha a 162 samohybných houfnic, přičemž ve výzbroji čtyř dělostřeleckých oddílů jich zůstane 96. V letech 2019 až 2024 budou – jakožto relikt studené války – odepsána také veškerá zbývající pevnostní děla.^[5]

Organizace

• Velitel armády (Chef der Armee)
  • Štáb armády (Armeestab)
• Operační velitelství (Kommando Operationen)
  • Pozemní síly (Heer) se dělí na miliční a profesionální část. První (miliční) komponent zahrnuje tři mechanizované brigády (č. 1, 4 a 11), jimž jsou podřízeny prapory bojových jednotek, bojové podpory a velitelské podpory. Druhá (profesionální) část zajišťuje velení, řízení, organizaci a plánování operací či doktrín v součinnosti s teritoriálními divizemi.^[6]
  • Teritoriální divize (Territorialdivision 1–4)
  • Vojenská policie (Militärpolizei)
  • Vzdušné síly (Luftwaffe)
  • Kompetenční centrum SWISSINT (Kompetenzzentrum SWISSINT)
  • Velitelství speciálních sil (Kommando Spezialkräfte)
• Armádní logistická základna (Logistikbasis der Armee)
• Základna podpory velení a řízení (Führungsunterstützungsbasis)
• Velitelství výcviku (Kommando Ausbildung)

Technika (pozemní síly)

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Švýcarská armáda na Wikimedia Commons

Reference