Šva (hebrejština)

Znak šva vyznačen červeně

Šva (hebrejsky שְׁוָא, odvozeno od שָׁוְא šáv „nic“) představuje název pro znak ְ, jenž se užívá v hebrejské vokalizaci. Vyslovuje se buď jako redukovaná samohláska označovaná také jako šva (která se ve fonetickém přepisu zapisuje jako ə) – šva mobile, nebo se nevyslovuje vůbec (jde o němou hlásku) – šva quiescens. Výslovnost šva v klasické a moderní hebrejštině se mírně liší.

Šva mobile

Šva nabývá charakteru šva mobile („znělé šva“, hebrejsky שְׁוָא נָד šva nad či שְׁוָא נָע šva na, vyslovované jako ə do češtiny přepisované jako e) v těchto případech:[1]

  1. na počátku slova (בְּרִית bərit „smlouva“, neplatí v moderní hebrejštině: brit);
  2. uprostřed slova, pokud stojí
    • po jiném šva (מִזְבְּחִי mizbəchi „můj oltář“),
    • pod konsonantem s dageš forte (יִסְּדוּ jissədu „založili“),
    • po znaménku meteg.

Šva quiescens

Šva quiescens („neznělé šva“, hebrejsky שְׁוָא נָח šva nach) zastupuje prázdný vokál. Šva nabývá charakteru šva quiescens ve všech ostatních případech, kdy není šva mobile, tedy:[2]

  1. na konci slova; na konci slova se šva většinou nevyskytuje výjimkou je koncové ך (např. הָלַךְ halach), zájmeno אַתְּ at a některé gramatické tvary (např. נֵרְדְּ nerd);[3]
  2. uprostřed slova, pokud stojí:
    • před jiným šva,
    • po přízvučné slabice,
    • po nepřízvučné slabice, v níž není meteg.

Někteří gramatikové (např. Joshua Blau) se zmiňují o šva medium. Jedná se o typ šva quiescens, po kterém ovšem nenásleduje u skupiny „begadkefat“ (ת פ כ ד ג ב) explozivní, nýbrž spirantní výslovnost (viz fonologie hebrejštiny). Toto šva se prý původně vyvinulo z historicky plného vokálu: z původního malake vzniklo malche (מַלְכֵי „králové“).[4] Rudolf Meyer toto pojetí odmítá a šva medium považuje za obyčejné šva quiescens. Zdůvodňuje to tím, že historicky je spirantizace doložena i tam, kde neexistoval žádný takový původní vokál: malche se podle něj mohlo vyvinout z milchi. Pravidlo explozivní výslovnosti po šva quiescens se začalo systematicky uplatňovat až v 8. století n. l., nicméně výslovnost některých slov (např. אֶתְכֶם etchem namísto etkem, „vás“) byla natolik zažitá, že se jejich původní spirantní výslovnost nezměnila.[5]

Šva compositum

Pod laryngálami (ע ח ה א) nabývá šva mobile zpravidla kvůli lepšímu vyslovení charakteru šva compositum („složené šva“), jež vzniklo složením šva mobile a plného vokálu. Existují tři šva compositum: chatef kamec (ֳ krátké o), chatef patach (ֲ krátké a) a chatef segol (ֱ krátké e). Ve výjimečných případech se šva compositum nachází i pod jinými konsonanty, které nejsou laryngálami.[6]

Patach furtivum

Patach futivum („vplížené patach“) je příbuzné s chatef patach. Nachází se na konci slova pod laryngálou, pokud jí předchází přízvučná slabika s tzv. dlouhým vokálem (וּ וֹ ֵי ִי). Patach furtivum se pak čte před laryngálou, pod kterou se nachází: זְרוֹעַ zəroa „pravice“.[7]

Odkazy

Reference

  1. BLAU, Joshua. A Grammar of Biblical Hebrew. 2. vyd. Wiesbaden: Harrassowitz Verlag, 1993. ISBN 3-447-03362-2. S. 13n. (anglicky) Dále jen Blau (1993). 
  2. Blau (1993). s. 14n.
  3. MEYER, Rudolf. Hebräische Grammatik. Berlin, New York: Walter de Gruyter, 1992. ISBN 3-11-013694-5. S. 61–63. (německy) Dále jen Meyer (1992). 
  4. Blau (1993). s. 15n.
  5. Meyer (1992), s. 62–63.
  6. Meyer (1992). s. 64n.
  7. Meyer (1992). s. 65.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Sheva.png
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 2.5