Švanda dudák (Bendl)

Možná jste hledali Švanda dudák (časopis)

Švanda dudák
Karel Bendl (kresba Jana Vilímka)
Karel Bendl (kresba Jana Vilímka)
Základní informace
Žánropera-balet
SkladatelKarel Bendl
LibretistaJaroslav Vrchlický
Počet dějství3
Originální jazykčeština
Literární předlohaJosef Kajetán Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen
Datum vzniku1891 / 1895-96
Premiéra29. dubna 1907, Praha, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Švanda dudák je kantáta českého skladatele Karla Bendla z roku 1880 na slova českého básníka Jaroslava Vrchlického, sestavená na námět hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Autoři ji později přepracovali na operu-balet ve třech dějstvích, jež byla poprvé uvedena až po Bendlově smrti 29. dubna 1907 v pražském Národním divadle.

Vznik a historie díla

Karel Bendl: Švanda dudák, klavírní výtah kantáty.

Kantátu Švanda dudák pro sóla, sbor a orchestr napsal Karel Bendl na slova čtyřdílné básně Jaroslava Vrchlického v roce 1880.[1] V té době působil v Itálii jako kapelník v orchestru barona Derviese. Poprvé byla provedena 16. května 1880 na akademii Spolku českých žurnalistů v Praze.[2][3] Její národní duch u Bendla překvapil, kritika psala: „Dokud byl u nás, stál vždy co zvláštní individualita umělecká na stanovisku kosmopolitním, krása hudebních tvarů českoslovanských teprve v cizině jej rozehřála, že nám napsal dílo, jež zaujímá místo mezi prvními skladbami duchem národní naší hudby prodchnuté.“[3] I díky tomuto pociťovanému národnímu tónu byla kantáta oblíbená a hudebními publicisty považována za jeden z vrcholů Bendlova díla, jeho „nejsmetanovštější“ kus;[1][4][5] v tomto smyslu i oceňoval i Zdeněk Nejedlý.[2] Oceňována byla „příhodná charakteristika povah a situací, národní ráz, kypící melodičnost v písních i jadrných sborech, zvučný a křepký orchestr, v malbě diatoniky zvláště barvitý“.[1] Nejvíce byla oceňována první část odehrávající se v hospodě, jakož i závěrečný sbor; prostřední démonická část se v kantátové podobě naopak jevila málo barvitá.[3] Po návratu do Čech provedl Bendl revizi kantáty, kterou v nové podobě zazpíval poprvé pražský Hlahol 18. února 1883. Téhož roku vydalo nakladatelství Fr. A. Urbánek i klavírní výtah kantáty.[6]

Podoba „světského oratoria“[3] měla však i přes popularitu díla svá úskalí. „Úzký […] náš život koncertní nepřipouští […] mnoho repris, a to ještě jen v intervalech několika roků; velké dílo vokální, ať oratorium, ať kantáta, odsouzeno […] jest ležeti ladem.“[1] Některá kantátová díla byla proto koncem 19. století pro Národní divadlo přepracovávána do inscenovatelné podoby, například Lisztova Svatá Alžběta nebo Dvořákova Svatá Ludmila. I Bendl se rozhodl kantátu přepracovat „vlastně jen k sesílení dojmů hudebních také zrakovými“ na operu menších rozměrů se zvýšeným zapojením baletu, tzv. operu-balet. Ve spolupráci s libretistou doplnili taneční čísla a výstup Švandy s Mařenčinými rodiči v první části, z níž se stalo první dějství, druhá a třetí část byly spojeny ve druhé dějství a ďábelský tanec byl rozvinut, konečně z čtvrté části se stalo třetí dějství a byly doplněny oba úvodní bory vesničanů a krátký dialog. Toto přepracování proběhlo roku 1891 a skladatel práci zadal Národnímu divadlu. To ji sice po umělecké stránce přijalo, jednání o inscenaci však ztroskotala na nedohodě o finanční stránce věci.[1][p 1]

Opera tak byla uvedena na jeviště až s velkým zpožděním, v roce desátého výročí skladatelovy smrti (1897). V době uvedení (premiéra 29. dubna 1907) již zájem o Bendlovo hudebně dramatické dílo opadl, jak ukázala i neúspěšná inscenace Indické princezny. Přes chválené kypré sbory, křepké tance, jímavou milostnou lyriku i působivou „bizarně v barvách zachycenou a řičivě hranou“ centrální scénu ďábelského reje, výrazně ovlivněnou Gounodovou hudbou k Valpuržině noci z Fausta,[1] se inscenace se dočkala pouze dvou repríz; v žádném jiném divadle již Švanda dudák jako opera nebyl uveden. Populárnější zůstala umělecky ucelenější původní kantátová verze.[2][5]

Na rozdíl od kantáty nebyla opera vydána ani v klavírním výtahu. Celá partitura, klavírní výtah i hlasy jsou uloženy v archivu Národního divadla. Libreto bylo vydáno jako součást 30. svazku dramatických děl Jaroslava Vrchlického roku 1907.[4]

Osoby a první obsazení

osobahlasový oborpremiéra (29. 4. 1907)
Vácha, sedlákbasJiří Huml
Váchová, selkaaltMarie Klánová
Mařenka, jejich dcerasopránMarie Kubátová
Švanda, dudáktenorBohumil Pták
CizinecbasFrantišek Šír
Hoch vesnickýmezzosopránVilemína Hájková
Vesnická mládež, sbor ďáblů, ďáblic a pekelných příšer, venkované do práce se ubírající a z hospody se vracející, pastýři
Dirigent: František Picka, režisér: Robert Polák

Děj opery

Děj z noci k ránu v noci svatojanské. (Předehra typu potpourri uvádí některá hudební čísla – motiv dudákovy písně, pekelného reje a motiv Švandovy lásky.)

1. dějství

(Hospoda) Ve vesnické hospodě hraje mládeži k tanci muzika, v níž vyniká dudák Švanda. Ale i on by si chtěl zatančit, proto dudy na chvíli odkládá a přidává se k tančící chase, Všichni zvědavě sledují, které z děvčat Švanda pozve do kola. Dudák svou volbu prozrazuje přípitkem, jenž platí jeho nejmilejší Mařence. Ale v krčmě je přítomna nejen Mařenka s matkou, ale i její otec, zámožný sedlák Vácha, a ten Švandovi rázně odpoví: jeho dcera ani její bohaté věno nebudou nikdy patřit nuznému dudákovi. Marně naléhá Švanda i Mařenka, marné jsou prosby Mařenčiny matky i přímluvy celé vesnice, Vácha je odmítá vyslechnout a rázně odvádí svou rodinu domů. Rozmrzelý Švanda už nemá náladu na tanec ani na hraní a chce odejít. Chasa ho zdržuje a žádá po něm nové písně (sbor Zadudej, dudáčku rozmilý), ale když na něm nic nevymohou, nechávají ho, ať si jde třeba k čertu.

2. dějství

(Cesta v pusté krajině) Stmívá se; Švanda je na cestě z hospody za Mařenkou a vzpomíná na ni. Zastaví ho cizinec, který prý se doslechl o jeho dudácké pověsti a činí mu nabídku: doprovodí-li ho dnes v noci Švanda do Černého dvora a zahraje-li tam k tanci jeho druhům, nebude litovat: odnese si bohatou odměnu a Mařenčin otec ho pak jistě uvítá vřeleji. Švanda souhlasí.

(Proměna – Černý dvůr) Z cizincových druhů se vyklubali oběšenci, kteří se v Černém dvoře baví hrou v karty. Nadšeně Švandu vítají a dožadují se zvuků jeho dud, přičemž mu slibují zlaťáky. Cizinec Švandu varuje, že za získané peníze nesmí děkovat, jinak o ně přijde. Švanda se pouští do hry, kolem něho se stále divočeji točí příšery a nastává pravý pekelný rej. Přitom se ale dudákova čepice plní mincemi a Švanda se již vidí Mařenčiným ženichem. Blíží se rozbřesk, tanec končí. Švanda se v poslední chvíli zapomene a děkuje duchům slovy: „I zaplať vám to Pán Bůh!“ Za zvuků hromu všechno náhle mizí ve tmě.

3. dějství

Je ráno. Na humnech se potkávají dvě skupiny vesničanů: zatímco jedni vyrážejí čerstvě do práce, druzí se vracejí z hospody s kocovinou. Přibíhá hoch a vypráví všem, že Švanda sedí na kopci přímo na šibenici a hraje na své dudy smutnou píseň. Skutečně, táhlé zvuky jeho dud zaznívají až do vsi. Lidé se běží podívat. Přichází i Mařenka a její rodiče a chlapec jim opakuje svou zprávu. To již je Švanda přiváděn zpět. Vácha se mezitím rozmyslel a své dceři sňatek se Švandou povolil; dívka radostnou novinu sděluje Švandovi. Švanda je nadšen, objímá Mařenku, chtěl by ukázat své vydělané zlaťáky, ale kapsy i čepice jsou prázdné. To však není důležité; jeho pravým pokladem je milovaná Mařenka.

Poznámky

  1. Vedle dobového referátu, obsahujícího nejvíce podrobností, klade přepracování kantáty na operní podobu do roku 1891 také např. Malá encyklopedie české opery, s. 257. Český hudební slovník osob a institucí [1] Archivováno 23. 2. 2012 na Wayback Machine. a encyklopedie Hudební divadlo v českých zemích: Osobnosti 19. století, s. 49, uvádějí léta 1895–96, tedy nedlouho před Bendlovou smrtí (1897).

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f –Q. Hudba – Švanda dudák. Národní listy. 1. květen 1907, roč. 47, čís. 119, s. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-10. ISSN 1214-1240.  Archivováno 10. 4. 2020 na Wayback Machine.
  2. a b c PETRÁNĚK, Pavel; REITTEREROVÁ, Vlasta. Bendl Karel. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích: Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2005. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 48–49.
  3. a b c d –Ý. Literatura a umění – Velká akademie. Národní listy. 19. květen 1880, roč. 20, čís. 120, s. 2–3. Dostupné online. ISSN 1214-1240. 
  4. a b REITTEREROVÁ, Vlasta. Bendl, Karel [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, rev. 2006-03-02 [cit. 2012-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-23. 
  5. a b František Pala. Karel Bendl. In: Josef Hutter; Zdeněk Chalabala. České umění dramatické II - Zpěvohra. Praha: Šolc a Šimáček, společnost s r. o., 1941. S. 170.
  6. TYRRELL, John. Czech Opera. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-34713-6. S. 331. (anglicky) 

Literatura

  • BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 50–51. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 257. 
  • REITTEREROVÁ, Vlasta; PETRÁNĚK, Pavel. Bendl Karel. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 48–50.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Karel Bendl Švanda dudák.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Karel Bendl, Švanda dudák – kantáta pro sóla, smíšený sbor a orchestr na text Jaroslava Vrchlického, (klavírní výtah) vyd. 1883. České muzeum hudby
Jan Vilímek - Karel Bendl HL.jpg
Portrét, nakreslený Janem Vilímkem pro Humoristické listy