Švanda dudák (Bendl)

Možná jste hledali Švanda dudák (časopis)

Švanda dudák
Karel Bendl (kresba Jana Vilímka)
Základní informace
Žánr	opera-balet
Skladatel	Karel Bendl
Libretista	Jaroslav Vrchlický
Počet dějství	3
Originální jazyk	čeština
Literární předloha	Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen
Datum vzniku	1891 / 1895-96
Premiéra	29. dubna 1907, Praha, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Švanda dudák je kantáta českého skladatele Karla Bendla z roku 1880 na slova českého básníka Jaroslava Vrchlického, sestavená na námět hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Autoři ji později přepracovali na operu-balet ve třech dějstvích, jež byla poprvé uvedena až po Bendlově smrti 29. dubna 1907 v pražském Národním divadle.

Vznik a historie díla

Kantátu Švanda dudák pro sóla, sbor a orchestr napsal Karel Bendl na slova čtyřdílné básně Jaroslava Vrchlického v roce 1880.^[1] V té době působil v Itálii jako kapelník v orchestru barona Derviese. Poprvé byla provedena 16. května 1880 na akademii Spolku českých žurnalistů v Praze.^[2][3] Její národní duch u Bendla překvapil, kritika psala: „Dokud byl u nás, stál vždy co zvláštní individualita umělecká na stanovisku kosmopolitním, krása hudebních tvarů českoslovanských teprve v cizině jej rozehřála, že nám napsal dílo, jež zaujímá místo mezi prvními skladbami duchem národní naší hudby prodchnuté.“^[3] I díky tomuto pociťovanému národnímu tónu byla kantáta oblíbená a hudebními publicisty považována za jeden z vrcholů Bendlova díla, jeho „nejsmetanovštější“ kus;^[1][4][5] v tomto smyslu i oceňoval i Zdeněk Nejedlý.^[2] Oceňována byla „příhodná charakteristika povah a situací, národní ráz, kypící melodičnost v písních i jadrných sborech, zvučný a křepký orchestr, v malbě diatoniky zvláště barvitý“.^[1] Nejvíce byla oceňována první část odehrávající se v hospodě, jakož i závěrečný sbor; prostřední démonická část se v kantátové podobě naopak jevila málo barvitá.^[3] Po návratu do Čech provedl Bendl revizi kantáty, kterou v nové podobě zazpíval poprvé pražský Hlahol 18. února 1883. Téhož roku vydalo nakladatelství Fr. A. Urbánek i klavírní výtah kantáty.^[6]

Podoba „světského oratoria“^[3] měla však i přes popularitu díla svá úskalí. „Úzký […] náš život koncertní nepřipouští […] mnoho repris, a to ještě jen v intervalech několika roků; velké dílo vokální, ať oratorium, ať kantáta, odsouzeno […] jest ležeti ladem.“^[1] Některá kantátová díla byla proto koncem 19. století pro Národní divadlo přepracovávána do inscenovatelné podoby, například Lisztova Svatá Alžběta nebo Dvořákova Svatá Ludmila. I Bendl se rozhodl kantátu přepracovat „vlastně jen k sesílení dojmů hudebních také zrakovými“ na operu menších rozměrů se zvýšeným zapojením baletu, tzv. operu-balet. Ve spolupráci s libretistou doplnili taneční čísla a výstup Švandy s Mařenčinými rodiči v první části, z níž se stalo první dějství, druhá a třetí část byly spojeny ve druhé dějství a ďábelský tanec byl rozvinut, konečně z čtvrté části se stalo třetí dějství a byly doplněny oba úvodní bory vesničanů a krátký dialog. Toto přepracování proběhlo roku 1891 a skladatel práci zadal Národnímu divadlu. To ji sice po umělecké stránce přijalo, jednání o inscenaci však ztroskotala na nedohodě o finanční stránce věci.^{[1][p 1]}

Opera tak byla uvedena na jeviště až s velkým zpožděním, v roce desátého výročí skladatelovy smrti (1897). V době uvedení (premiéra 29. dubna 1907) již zájem o Bendlovo hudebně dramatické dílo opadl, jak ukázala i neúspěšná inscenace Indické princezny. Přes chválené kypré sbory, křepké tance, jímavou milostnou lyriku i působivou „bizarně v barvách zachycenou a řičivě hranou“ centrální scénu ďábelského reje, výrazně ovlivněnou Gounodovou hudbou k Valpuržině noci z Fausta,^[1] se inscenace se dočkala pouze dvou repríz; v žádném jiném divadle již Švanda dudák jako opera nebyl uveden. Populárnější zůstala umělecky ucelenější původní kantátová verze.^[2][5]

Na rozdíl od kantáty nebyla opera vydána ani v klavírním výtahu. Celá partitura, klavírní výtah i hlasy jsou uloženy v archivu Národního divadla. Libreto bylo vydáno jako součást 30. svazku dramatických děl Jaroslava Vrchlického roku 1907.^[4]

Osoby a první obsazení

Děj opery

Děj z noci k ránu v noci svatojanské. (Předehra typu potpourri uvádí některá hudební čísla – motiv dudákovy písně, pekelného reje a motiv Švandovy lásky.)

1. dějství

(Hospoda) Ve vesnické hospodě hraje mládeži k tanci muzika, v níž vyniká dudák Švanda. Ale i on by si chtěl zatančit, proto dudy na chvíli odkládá a přidává se k tančící chase, Všichni zvědavě sledují, které z děvčat Švanda pozve do kola. Dudák svou volbu prozrazuje přípitkem, jenž platí jeho nejmilejší Mařence. Ale v krčmě je přítomna nejen Mařenka s matkou, ale i její otec, zámožný sedlák Vácha, a ten Švandovi rázně odpoví: jeho dcera ani její bohaté věno nebudou nikdy patřit nuznému dudákovi. Marně naléhá Švanda i Mařenka, marné jsou prosby Mařenčiny matky i přímluvy celé vesnice, Vácha je odmítá vyslechnout a rázně odvádí svou rodinu domů. Rozmrzelý Švanda už nemá náladu na tanec ani na hraní a chce odejít. Chasa ho zdržuje a žádá po něm nové písně (sbor Zadudej, dudáčku rozmilý), ale když na něm nic nevymohou, nechávají ho, ať si jde třeba k čertu.

2. dějství

(Cesta v pusté krajině) Stmívá se; Švanda je na cestě z hospody za Mařenkou a vzpomíná na ni. Zastaví ho cizinec, který prý se doslechl o jeho dudácké pověsti a činí mu nabídku: doprovodí-li ho dnes v noci Švanda do Černého dvora a zahraje-li tam k tanci jeho druhům, nebude litovat: odnese si bohatou odměnu a Mařenčin otec ho pak jistě uvítá vřeleji. Švanda souhlasí.

(Proměna – Černý dvůr) Z cizincových druhů se vyklubali oběšenci, kteří se v Černém dvoře baví hrou v karty. Nadšeně Švandu vítají a dožadují se zvuků jeho dud, přičemž mu slibují zlaťáky. Cizinec Švandu varuje, že za získané peníze nesmí děkovat, jinak o ně přijde. Švanda se pouští do hry, kolem něho se stále divočeji točí příšery a nastává pravý pekelný rej. Přitom se ale dudákova čepice plní mincemi a Švanda se již vidí Mařenčiným ženichem. Blíží se rozbřesk, tanec končí. Švanda se v poslední chvíli zapomene a děkuje duchům slovy: „I zaplať vám to Pán Bůh!“ Za zvuků hromu všechno náhle mizí ve tmě.

3. dějství

Je ráno. Na humnech se potkávají dvě skupiny vesničanů: zatímco jedni vyrážejí čerstvě do práce, druzí se vracejí z hospody s kocovinou. Přibíhá hoch a vypráví všem, že Švanda sedí na kopci přímo na šibenici a hraje na své dudy smutnou píseň. Skutečně, táhlé zvuky jeho dud zaznívají až do vsi. Lidé se běží podívat. Přichází i Mařenka a její rodiče a chlapec jim opakuje svou zprávu. To již je Švanda přiváděn zpět. Vácha se mezitím rozmyslel a své dceři sňatek se Švandou povolil; dívka radostnou novinu sděluje Švandovi. Švanda je nadšen, objímá Mařenku, chtěl by ukázat své vydělané zlaťáky, ale kapsy i čepice jsou prázdné. To však není důležité; jeho pravým pokladem je milovaná Mařenka.

Poznámky

Odkazy

Reference

Literatura

• BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 50–51. 
• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 257. 
• REITTEREROVÁ, Vlasta; PETRÁNĚK, Pavel. Bendl Karel. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 48–50.

Externí odkazy

• Švanda dudák v databázi Archivu Národního divadla