Ťačiv

Ťačiv
Тячів
Ťačiv
© Raimond Spekking / CC BY-SA 3.0 (via Wikimedia Commons)
Ťačiv
Ťačiv – znak
znak
Ťačiv – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška216 m n. m.
Časové pásmoUTC+2
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastZakarpatská
OkresŤačiv
Ťačiv
Ťačiv
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha27 km²
Počet obyvatel9 800 (2001)
Hustota zalidnění363 obyv./km²
Správa
StarostaIvan Kovač
Oficiální webtyachiv.org
Adresa obecního úřaduвул. Незалежності 30
90500 м. Тячів
Telefonní předvolba3134
PSČ90500
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ťačiv (česky též Tjačevo / Ťačovo / Tjačev, ukrajinsky Тячів, rusínsky Тячово, maďarsky Técső, rumunsky Teceu Mare) je město ležící v Maramurešské kotlině na pravém břehu Tisy na Ukrajině, sídlo stejnojmenného rajónu. Přesněji se nachází 136 km východně od Užhorodu. Dle sčítání obyvatelstva (2001) mělo 9 800 obyvatel, z čehož čtvrtinu tvoří Maďaři. Počet obyvatel města s aglomerací přesáhl (v roce 2010) 19 000.

Název města

Název Ťačiv má své kořeny nejspíš v německém označení Teutschau, tedy „Německá paseka“.

Historie

Krávy v Ťačivu

Ťačiv založili pravděpodobně osadníci ze Saska v 11. století. První písemné zmínky dokládají Ťačivu (společně s Chustem a Sighetem) titul královského města se všemi odpovídajícími privilegii, další přibývala i v následujících letech. Obyvatelé Ťačivu směli např. „lovit ryby, pást svá stáda na královských pozemcích nebo obchodovat bezcelně“.

V roce 1514 se obyvatelé Ťačivu aktivně zapojili do maďarského protifeudálního povstání. Po jeho potlačení byl Ťačiv označen za buřičské město a následně byl vypleněn.

Po roce 1918, kdy se Rakousko-Uhersko rozpadlo, se Ťačiv stal součástí Československa.[1] Za první československé republiky byl ve městě obecní notariát, četnická stanice a poštovní úřad.[2] V roce 1930 žilo ve městě 7 417 obyvatel, z toho 47% Rusínů, 30,5% Maďarů, 20% Židů a 2%Čechů.[3]

V dalších letech byl osud Ťačivu stejný jako celé Zakarpatské Ukrajiny, do roku 1945 Podkarpatské Rusi. Po II. světové válce se menší část města na pravém břehu Tisy octla pod rumunskou správou. Od roku 1945 bylo město součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky, která byla součástí SSSR. Od roku 1991 je součástí nezávislé Ukrajiny.

V roce 1944 strhla rozvodněná Tisa železný most do Rumunska, který později nebyl obnoven, i když se podle zpráv z roku 2018 o novém mostě uvažuje.[4] Největší povodeň přišla zatím v roce 1970, kdy se Tisa rozlila do výšky střech během pouhých dvou hodin.

Hospodářství

V Ťačivu je rozšířeno ovocnářství, především pěstování jablek.

Památky

Hlavní osu města tvoří ulice Nezaležnosti (Nezávislosti), kde nedaleko sebe leží tři významné kostely. Kamenný reformovaný kostel pochází z 15. století, na základech chrámu ze 13. století. Reformovaným se stal v roce 1556. Do roku 1944 se tu nacházela největší maramurešská knihovna. Na konci 20. století vyrostla vedle kostela reformátorská fara. Uprostřed šedivé zástavby přitahuje tato nová čtyřpatrová budova pozornost kolemjdoucích.

Řeckokatolický kostel pochází z roku 1852. V roce 1948 chrám začal sloužit pravoslaví, po zákazu řeckokatolické církve. Dnes slouží opět řeckým katolíkům.

Katolický kostel má v rodném listu rok 1780. V roce 1993 byl rekonstruován, v hnědé barvě.

Aktuálně [kdy?] se v Ťačivu staví nový pravoslavný chrám.

S Ťačivem jsou spojeny poslední roky života maďarského malíře Simona Hollósyho. Ten od roku 1886 vedl mnichovskou uměleckou školu. Od roku 1904 se svými žáky pravidelně přijížděl do Ťačiva. Před 1. světovou válkou přesídlil do Ťačiva natrvalo. Zachoval se dům, ve kterém žil. Hollósyho díla opatruje budapešťská národní galerie. Před ťačivským reformátorským kostelem najdeme Hollósyho bustu.

V Ťačivu dále stojí pomník spisovatele Tarase Ševčenka a tankisty Stěpana Vajdy. Socha V. I. Lenina byla snesena.

Partnerská města

Reference

  1. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 s., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28–30, 48–51, 73–100, 108–121, 123–134, 136–144, 164–167
  2. Seznam obcí a úřadů na Podkarpatské Rusi. Užhorod: [s.n.], 1922. S. 26. 
  3. LÁZŇOVSKÝ, Bohuslav; KLÍMA, Stanislav. Průvodce po Československé republice, Země Slovenská a Podkarpatskoruská. 4. vyd. Praha: Orbis, 1937. 755 s. S. 704.
  4. Тячівський міст: розвиток інфраструктури ОТГ на Закарпатті Decentralizacija, 21. března 2018.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Red pog.png

Shiny red button/marker widget.

Converted from SVG
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Tjachv gerb.png
Герб Тячева
Tiachiv, cows.jpg
(c) Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0
Ťačiv, krávy procházející křižovatkou ve městě
Tachiv prapor.png
Прапор Тячева
Tiachiv Panorama (5668-5670).jpg
© Raimond Spekking / CC BY-SA 3.0 (via Wikimedia Commons)
Centre of Tiachiv, Tiachiv Raion, Zakarpattia Oblast, Ukraine