Ťi Pcheng-fej

Ťi Pcheng-fej
Narození	2. února 1910 Linyi County
Úmrtí	10. února 2000 (ve věku 90 let) Peking
Místo pohřbení	Papaošanský revoluční hřbitov
Povolání	politik a diplomat
Politická strana	Komunistická strana Číny
Choť	Xu Hanbing (do 2000)
Děti	Ji Shengde
Funkce	velvyslanec (1950–1955) ministr zahraničí Čínské lidové republiky (1972–1974) poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ťi Pcheng-fej (čínsky pchin-jinem Jī Péngfēi, znaky tradiční 姬鵬飛; 2. února 1910 – 10. února 2000) byl čínský komunistický diplomat politik, místopředseda vlády (1979–1982) a státní poradce (1982–1988), ředitel úřadu státní rady pro Hongkong a Macao (1983–1990), generální sekretář státní rady (1980–1981), vedoucí oddělení mezinárodních vztahů ÚV KS Číny (1979–1982). Předtím generální sekretář (1975–1979) a místopředseda (1978–1979) stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců, ministr zahraničí (1972–1974). Byl členem širšího vedení Komunistické strany Číny jako člen jejího ústředního výboru v letech 1973–1982 a člen stálého výboru ústřední poradní komise v letech 1982–1992. Původně lékař v armádě Kuomintangu přešel roku 1931 na stranu komunistů. Účastník čínské občanské války a čínsko-japonské války, po roce 1949 působil v diplomacii jako velvyslanec v Německé demokratické republice a náměstek ministra zahraničí.

Život

Ťi Pcheng-fej se narodil 2. února 1910 v okresu Lin-i na jihozápadě provincie Šan-si v rodině středního rolníka.^[1] Po střední škole se přihlásil na vojenskou lékařskou školu v Si-anu a po jejím absolvování sloužil jako vojenský lékař v kuomintangské Národní revoluční armádě. V roce 1931 byla jeho jednotka přeložena do Ťiang-si, kde přeběhla ke komunistickým povstalcům a Ťi Pcheng-fej vstoupil do řad čínské Rudé armády.^[1] Roku 1932 vstoupil i do Komunistické strany Číny. Jako lékař v komunistickém 5. sboru se účastnil se bojů v Ťiang-si a jako náčelník zdravotníků 1. sboru i Dlouhého pochodu, poté sloužil jako zástupce vedocího a vedoucí zdravotnického oddělení ústřední vojenské komise. Po studiích na ústřední stranické škole a marxisticko-leninské akademii působil v Nové 4. armádě (které velel Čchen I) jako vedoucí politického oddělení a komisař v různých kolonách a brigádách armády. Od roku 1945 sloužil jako politický komisař 7. kolony Středočínské polní armády, pak 11. kolony Východočínské (později 3.) polní armády (které velel Čchen I) a válku zakončil v Chang-čou jako zástupce komisaře a vedoucí politického oddělení 7. armády v 3. polní armádě.

Po vzniku Čínské lidové republiky pracoval na ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1950–1955 vedl diplomatickou misi ve východním Německu (NDR), zprvu jako vedoucí mise, od roku 1953 velvyslanec,^[1] přičemž byl ve svých 43 letech nejmladším čínským velvyslancem. V lednu 1955 byl odvolán z Německa a povýšen na náměstka ministra zahraničních věcí.^[1] Roku 1964 byl také zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců.^[1]

Po vypuknutí kulturní revoluce byl zpočátku spolu s ministrem Čchen Im (ministr zahraničí od roku 1958) a náměstkem Čchiao Kuan-chuou obviněn z členství v kontrarevoluční klice ovládající ministerstvo zahraničí. Podařilo se však udržet ve funkci (odpovídal za vztahy s africkými a asijskými státy),^[1] a místo kritizovaného a nemocného Čchen Iho s Čchiao Kuan-chuou převzali vedení ministerstva, v dubnu 1971 byl jmenován úřadujícím ministrem^[1] a poté, co co Čchen I v lednu 1972 zemřel, nastoupil na jeho místo ministra zahraničních věcí. Na X. sjezdu KS Číny v srpnu 1973 byl zvolen členem ústředního výboru KS Číny (znovuzvolen na XI. sjezdu v srpnu 1977, do září 1982).^[1] V listopadu 1974 byl z ministerstva zahraničí odvolán.

V lednu 1975 byl zvolen poslancem a členem stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců a generálním sekretářem stálého výboru shromáždění a v březnu 1978 znovuzvolen na další volebnm období shromáždění, přičemž k úřadu generálního sekretáře byl zvolen i místopředsedou stálého výboru shromáždění.^[1]

V lednu 1979 byl jmenován vedoucím oddělení mezinárodních vztahů ústředního výboru KS Číny (do dubna 1982).^[1] V září 1979 byl jmenován místopředsedou státní rady (vlády), přičemž současně rezignoval na funkce ve stálém výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (místopředsedy a generálního sekretáře).^[1] V únoru 1980 převzal funkci generálního sekretáře státní rady (vlády, do března 1981).^[1] V dubnu 1982 odevzdal vedení oddělení mezinárodních vztahů ÚV KS Číny do rukou Čchiao Š’a a v květnu 1982 při reorganizaci státní rady s deseti dalšími kolegy přešel z pozice místopředsedy vlády do nově zřízeného o stupeň nižšího úřadu státního poradce. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 již nekandidoval do ústředního výboru, náhradou byl zvolen členem ústřední poradní komise a jejího stálého výboru^[1] (do 1992). V červnu 1983 zemřel Liao Čcheng-č’, ředitel úřadu státní rady pro Hongkong a Macao a Ťi Pcheng-fej převzal uvolněnou pozici (díky rozhodné podpoře Li Sien-niena, v 80. letech odpovědného za zahraniční politiku v nejužším vedení strany, ve stálém výboru politbyra).

Na XIII. sjezdu KS Číny v listopadu 1987 byl potvrzen ve stálém výboru ústřední poradní komise. S ukončením funkčního období vlády v dubnu 1988 odešel z úřadu státního poradce, v listopadu 1990 kvůli nemoci vedení úřadu pro Hongkong a Macao předal Lu Pchingovi a na XIV. sjezdu KS Číny v říjnu 1992 opustil i stranické funkce.

V roce 1999 byl jeho syn Ťi Šeng-te, vysoce postavený člen rozvědky Čínské lidové osvobozenecké armády, zatčen a souzen za korupci, prodej tajných informací a defraudaci veřejných prostředků a byl odsouzen k trestu smrti. Trest mu byl změněn na 20 let vězení, když vrátil ukradené peníze.

Zemřel 10. února 2000 v nemocnici v Pekingu na komplikace spojené se zápalem plic.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ťi Pcheng-fej na Wikimedia Commons