Ťiang Pin

Ťiang Pin
Narození15. století
Úmrtí1521
Příčina úmrtípoprava[1]
Zeměříše Ming
Povolánídůstojník
Titulhrabě Pching-lu (平虜伯, Pching-lu po; od 1517)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Ťiang Pin je čínské jméno, v němž Ťiang je příjmení a Pin osobní jméno.

Ťiang Pin (čínsky pchin-jinem Jiāng Bīn, znaky 江彬, † 1521) byl čínský důstojník, oblíbenec Čeng-tea, císaře říše Ming. Od roku 1512 patřil k nejvlivnějším mužům mingské Číny. Roku 1521 po Čeng-teově smrti neuspěl ve snaze získat moc; nová vláda, v jejímž čele stál velký sekretář Jang Tching-che, ho popravila.

Život

Ťiang Pin byl jezdecký důstojník z vojenské domácnosti připsané k posádce v Süan-fu. Schopný lučištník, roku 1511 vynikl v bojích s rebely v Nan č’-li,[2] kde v jedné bitvě pokračoval v boji i po zasažení třemi šípy, jedním z nich do ucha.[3] Roku 1512[3] skrze úplatek Čchiou Ningovi získal audienci u mingského císaře Čeng-tea.[2] Čeng-te si oblíbil tohoto dvacetiletého silného, impozantního muže, schopného vojáka se zásobou vzrušujících příběhů z bojů. Čchien Ning však z původní podpory Ťiang Pina otočil, když pochopil, že ztrácí vliv.[3]

Ťiang Pin navrhl císaři zavést rotaci jednotek: protože posádka metropole neměla bojové zkušenosti, byla neschopná bojovat s rebely, navrhl proto povolat do Pekingu zkušené oddíly z pohraničí a vojáky z metropole poslat na hranice k získání zkušeností. Přes odpor velkého sekretáře Li Tung-janga císař reformu zavedl [3] a vojáky podřídil Ťiang Pinovi.[4]

Začátkem roku 1516 se Čeng-te, otrávený proudem úřednické kritiky, začal přiklánět k myšlence odjezdu do Süan-fu. Ťiang Pin se tak snažil Čeng-tea vzdálit od Čchien Ninga; přesvědčoval císaře, že v Süan-fu jsou lepší hudebníci i ženy a že v pohraničí zažije skutečné šarvátky s Mongoly namísto simulovaných bitev v Pekingu.[5] Do pohraničí císař odcestoval na podzim 1517 a zůstal v něm dva roky. Ťiang Pin byl jeho prvním pobočníkem, za účast v úspěšné bitvě s Mongoly v říjnu 1517 byl jmenován hrabětem.[6] A sice hrabětem z Pching-lu (平虜伯, Pching-lu po).

V letech 1519–1521 doprovázel císaře na cestě na jih, do Nankingu. Několik měsíců po návratu do Pekingu císař zemřel, aniž by určil svého nástupce. Ťiang Pin se hodlal zmocnit císařského města a instalovat na trůn vzdáleného císařova příbuzného Ču Ťün-čanga, knížete z Taj sídlícího v Ta-tchungu. Jako první krok 15. dubna padělal dekret podřizující mu pohraniční vojska umístěná v Pekingu. S převzetím vlády neuspěl, protože u Čeng-teho, když 20. dubna zemřel, nebyl přítomen on, ale dva eunuchové, kteří zaznamenali císařova údajná poslední slova,[7] podle nichž měla říši řídit jeho matka císařovna vdova Čang a velcí sekretáři.[8] Velký sekretář Jang Tching-che na trůn navrhoval císařova nejbližšího bratrance Ču Chou-cchunga, třináctiletého syna nedávno (roku 1519) zemřelého Ču Jou-jüana, knížete ze Sing. Získal k tomu podporu paní Čang a vlády.[8]

Ťiang Pin však stále disponoval vojskem. Do Zakázaného města se vrátil 22. dubna, kdy ho Jang Tching-che seznámil s dekretem o návratu pohraničních oddílů z Pekingu na hranice, čímž ho zbavil hlavní opory. Ťiangovi spojenci ho přesvědčovali k akci, on však váhal,[8] dokud nebyl 24. dubna zatčen. Souhlas s jeho zatčením získal Jang Tching-che od eunuchů-vedoucích Ředitelství obřadů (Wej Pina a Čang Žueje) výměnou za beztrestnost ostatních eunuchů – s Ťiang Pinem byli zatčeni pouze jeho spojenci mezi důstojníky.[9] Jmění Ťiang Pina, 70 truhel zlata, 2200 truhlic stříbra a další cennosti, bylo zkonfiskováno a on sám popraven.[1]

Reference

  1. ↑ a b Goodrich, s. 313.
  2. ↑ a b ISRAEL, George Lawrence. On the Margins of the Grand Unity: Empire, Violence, and Ethnicity in the Virtue Ethics and Political Practice of Wang Yangming (1472-1529). Ann Arbor, MI: ProQuest, 2009. 406 s. ISBN 054991031X, ISBN 9780549910312. S. 139. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d GEISS, James. The Cheng-te reign, 1506-1521. In: TWITCHETT, Denis; FAIRBANK, John K. The Cambridge History of China: Volume 7, The Ming Dynasty, 1368-1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Geiss]. ISBN 0521243327. S. 403–439, na s. 414. (anglicky)
  4. ↑ Geiss, s. 415.
  5. ↑ Geiss, s. 418.
  6. ↑ GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1, ISBN 023103833X. Heslo Chu Ch'i-chen, s. 312. (anglicky) [Dále jen Goodrich]. 
  7. ↑ Geiss, s. 436.
  8. ↑ a b c Geiss, s. 437.
  9. ↑ Geiss, s. 438.