Ťiao-č’

Ťiao-č’ (čínsky pchin-jinem Jiāozhǐ, znaky 交趾, 交阯, vietnamsky Giao Chỉ) bylo čínské jméno správní oblasti zahrnující severní Vietnam. Používáno bylo od 2. století př. n. l. do 10. století (komandérie Ťiao-č’) a v první třetině 15. století (provincie Ťiao-č’).

Od říše Chan po říši Tchang

Po dobytí království Nan-jüe v jižní Číně (Kuang-tung) a severním Vietnamu roku 111 př. n. l. říší Chan chanská vláda ustavila na získaném území kontrolní oblast Ťiao-čou, složenou z devíti komandérií, jednou z nich byla komandérie Ťiao-č’, která se rozkládala v dnešním severním Vietnamu. Komandérie Ťiao-č’ trvala, pokud byl severní Vietnam součástí čínských říší (do roku 544 a v letech 602–938).

Za říše Ming

V letech 1406–1407 proběhla úspěšná invaze mingské armády do Vietnamu. Z dobytého Vietnamu mingská vláda vytvořil provincii Ťiao-č’.

Provincie byla rozdělena na 41 podprefektur a ty na 208 okresů.[1] V čele provincie stál bývalý ministr Chuang Fu.[2] Vznikla administrativa podle čínského vzoru, složená z čínských i vietnamských úředníků, vzdělávaných v konfuciánských školách, kde vyučovali čínští učitelé.

I po připojení k říši zůstal Vietnam pro Číňany cizí zemí, kam byli důstojníci posíláni za trest a místa v civilní správě mnohdy obsazována neúspěšnými kandidáty úřednických zkoušek.[2]

Chuang Fu stál v čele provinčních úřadů (jak civilní správy, tak provinčního kontrolního úřadu) do roku 1424, kdy ho z rozhodnutí císaře Chung-siho nahradil generál Čchien Č', hrabě Žung z Čchang. Odvolání zkušeného a v provincii respektovaného guvernéra byla podle historiků hrubá chyba, která významně přispěla k pádu mingské vlády nad Vietnamem.[3] Čchien Č' byl císařem Süan-tem v květnu 1426 nahrazen generálem Wang Tchungem.[4] V lednu 1427 císař opět poslal do Vietnamu Chuang Fua.[5] Vietnamská armáda vedená Lê Lợim však už získala iniciativu a v první polovině roku 1428 Číňané z Vietnamu ustoupili a provincie Ťiao-č’ zanikla.

Odkazy

Reference

  1. ↑ WADE, Geoffrey. Ming China and Southeast Asia in the 15th Century: A Reappraisal. S. 7. Working Paper Series [PDF]. 2004-07 [cit. 2011-8-19]. Čís. 28, s. 7. [dále jen Wade (2004)]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-09. 
  2. ↑ a b WOMACK, Brantly. China And Vietnam: The Politics of Asymmetry. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. 281 s. Dostupné online. ISBN 0521853206, ISBN 9780521853200. S. 128. (anglicky) [Dále jen Womack]. 
  3. ↑ CHAN, Hok-Lam. The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Chan]. ISBN 0521243327. S. 282. (anglicky)
  4. ↑ Chan, s. 289.
  5. ↑ Chan, s. 290.

Literatura

  • Hill, John E. (2009) Through the Jade Gate to Rome: A Study of the Silk Routes during the Later Han Dynasty, 1st to 2nd Centuries CE. BookSurge, Charleston, South Carolina. ISBN 978-1-4392-2134-1.
  • Zürcher, Erik (2002): "Tidings from the South, Chinese Court Buddhism and Overseas Relations in the Fifth Century AD." Erik Zürcher in: A Life Journey to the East. Sinological Studies in Memory of Giuliano Bertuccioli (1923-2001). Edited by Antonio Forte and Federico Masini. Italian School of East Asian Studies. Kyoto. Essays: Volume 2, pp. 21-43.

Externí odkazy