Ťuhýk obecný

Ťuhýk obecný
Samice (dole) a samec (nahoře)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	pěvci (Passeriformes)
Čeleď	ťuhýkovití (Laniidae)
Rod	ťuhýk (Lanius)
Binomické jméno
Lanius collurio (Linnaeus, 1758)
Rozšíření ťuhýka obecného (zeleně hnízdiště, modře zimoviště, šipky vyznačují tahové cesty)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ťuhýk obecný (Lanius collurio) je malý druh pěvce z čeledi ťuhýkovitých (Laniidae).

Rozlišují se dva poddruhy ťuhýka obecného:

• ťuhýk obecný evropský (Lanius collurio collurio) – většina Evropy a západní Sibiř;
• ťuhýk obecný asijský (Lanius collurio kobylini) – Krym, Kavkaz, severní Írán a území dále na východ.

Za samostatný poddruh Lanius collurio pallidifrons bývají někdy označovány i populace žijící v severní Asii od západní Sibiře na východ.^[2]

Větší než vrabec (délka těla 16–18 cm), s dlouhým ocasem a dosti silným hákovitým zobákem. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 22,5–34 g. Mezi pohlavími je vyvinutý výrazný sexuální dimorfismus. Samec má popelavě šedé temeno, široký černý pruh přes oko, rudohnědý pláštík a hnědorůžovou hruď a břicho. Ocas je černý s bílými skvrnami po stranách u kořene. Samice je zespodu krémově bílá, jemně tmavě vlnkovaná, temeno má hnědé nebo hnědošedé, oční proužek hnědý a pláštík matněji hnědý. Mladý pták se podobá samici, ale na rozdíl od ní má husté vlnkování na svrchní straně těla a ramenní letky s béžovými špičkami a černými proužky u konce.^[2][3]

Jako varovné volání používá chraptivé „gek–gve“, při vzrušení mlaskavé „ček“, jindy volá široce "brééééét".^[4] Svensson uvádí varování: nosové drsné „vív“, pomalu opakované. Pokud „vív“ obsahuje i zpěv, slouží jako teritoriální hlas.^[3] Zpěv je nevýrazný a tichý, složený z drsných a vrzavých zvuků, prokládaný imitacemi hlasů jiných druhů ptáků.

Druh s evropským typem rozšíření. Areál sahá od Pyrenejského poloostrova přes celou Evropu východně až do dálné Asie po zhruba 90. poledník a jižně do kyrgyzských stepí.^[5] Ťuhýk obecný je tažný pták, s hlavními zimovišti ve východní a jižní Africe. Hnízdí v otevřené obhospodařované krajině s křovinami.^[2][3]

V ČR hnízdí na většině území od nížin po hory, nejvýše v Krkonoších v 1420 m n. m. Od 60. let 20. století se početnost na českém území silně snižovala. Zvrat nastal v 80. letech, kdy došlo k mírnému nárůstu stavu, který se plně projevil na konci minulého a na začátku 21. století. Velikost hnízdní populace byla v letech 1985–1989 odhadnuta na 25 000–50 000 párů, v období let 2001–2003 na 30 000–60 000 párů.^[2][6]

Na naše území přilétá od konce dubna do počátku května, odlétá koncem července a v průběhu srpna, jednotlivě i v září.^[2]

Ťuhýk obecný se živí hlavně hmyzem a dále pavouky, jinými bezobratlými, drobnými savci, ptáky, plazy a obojživelníky. V pozdním létě a na podzim požírá také plody rostlin.^[2] V západním Polsku bylo rozborem žaludků a vývržků zjištěno 4392 kusů kořisti, z toho 98,9 % bezobratlých, nejčastěji brouků (přes 51 %), blanokřídlých (22 %), rovnokřídlých (12,9 %) a ploštic (7,2 %); 64 obratlovců bylo zastoupeno hlavně hlodavci (přes 80 %), dále šesti ptáky (4 strnadi obecní, 1 sýkora modřinka a 1 neidentifikovaný druh), třemi ještěrkami a třemi žábami.^[7] Rozborem 80 žaludků v ČR byli z téměř výlučně zastoupeného hmyzu zjištěni nejvíce brouci (58,2 %), blanokřídlí (17,4 %), rovnokřídlí (6,8 %) a motýli (6,5 %). Z obratlovců byla identifikována pouze jedna mladá užovka a jeden hraboš.^[8]

Průměrná denní spotřeba potravy mláďat odpovídá 50–56 % jejich tělesné hmotnosti. Jeden pár během tříměsíčního hnízdního období spotřebuje více než 4600 kusů kořisti.^[9]

Potravu ptáci vyhlížejí z vyvýšeného místa a chytají ji na zemi i v letu. Kořist často napichují na trny keřů jako zásobu potravy do budoucna, většinou ji však nespotřebují.^[2]

Hnízdí jednotlivě, teritoriálně. Samec na hnízdiště přilétá zpravidla o 1–3 dny dříve než samice a obsazuje rozlehlý okrsek, do kterého se zpěvem a dalšími nápadnými hlasy snaží lákat protahující samice. Jednou zvolený revír často využívá opakovaně. Hnízdo je v křovinách, v ČR nejčastěji v trnce a růži, méně často na stromech, polokeřích a v bylinách. Stavebním materiálem jsou stébla, stonky, větvičky, listy, kořínky a mech, hnízdní kotlinka je vystlána jemnějšími vlákny, chlupy, žíněmi a někdy i peřím. Stavba hnízda trvá obvykle šest dnů a podílejí se na ní oba ptáci. Hnízdí jednou ročně od května do července, v případě zničení snůšky klade až čtyři náhradní. Snůška čítá 5–6 (2–7) růžově hnědých, olivově zelených nebo popelavě šedých, nejčastěji u tupého pólu hustě tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 21,87 × 16,48 mm. Inkubace začíná po snesení předposledního vejce a trvá 14–16 dnů, sedí pouze samice. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 12–15 dnech. Další 3–4 týdny jsou pak krmena mimo ně. Ztráty při hnízdění v ČR kolísají mezi 40–80 %. Nejčastějšími příčinami jsou predace (strakou, sojkou, vránou) spolu s chladným a deštivým počasím v době pobytu mláďat na hnízdě. Nejvyšší známý věk ve volné přírodě je 7 let, v zajetí 8 let.^[2]

Ťuhýk obecný bývá tradičně označován za škůdce drobného ptactva, ovšem z potravních studií vyplývá, že většina ťuhýků ptáky neloví a pokud ano, tak ojediněle, o čemž svědčí i četná úspěšná vyhnízdění drobných pěvců v těsné blízkosti hnízd ťuhýka.^[9] Z hmyzu požírá hlavně druhy člověku škodící nebo hospodářsky bezvýznamné, užitečný hmyz tvoří pouze malou část potravy.^[8] V ČR je ťuhýk obecný dle přílohy III vyhlášky 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb. dle zákona č. 395/1992 Sb., zvláště chráněným druhem v kategorii ohrožený.^[2]

Ťuhýk obecný byl Českou společností ornitologickou zvolen Ptákem roku 1996.

• HECKER, Katrin a HECKER, Frank. Atlas ptáků: 230 evropských druhů. Překlad Karolína Heroldová. Praha: Grada, 2015. 189 s. Průvodce do kapsy. ISBN 978-80-247-5512-0.
• SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
• ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.
• ŠŤASTNÝ, Karel a DRCHAL, Karel. Naši pěvci. Praha: Státní zemědělské nakl. ve spolupráci se Státním pedagogickým nakl., 1984. 174 s. Lesnictví myslivost a vodní hospodářství.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ťuhýk obecný na Wikimedia Commons
• Galerie ťuhýk obecný na Wikimedia Commons
• Biolib
• http://www.birdlife.cz/index.php?ID=1022
• iFAUNA.cz