Ťumeň

Ťumeň Тюмень
Pohled na centrum města
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	57°9′ s. š., 65°32′ v. d.
Nadmořská výška	102 m n. m.
Časové pásmo	UTC+5[1]
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Uralský
Oblast	Ťumeňská
Administrativní dělení	4 administrativní okruhy: Centrální, Leninský, Kalininský, Východní
Ťumeňská oblast na mapě Ruska
Ťumeň
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	698,5 km²
Počet obyvatel	861 100 (2024)[2]
Hustota zalidnění	1 232,8 obyv./km²
Etnické složení	Rusové 80 %, Tataři 6,1 %, Ukrajinci 1,7 %, Azerové 1,1 %
Náboženské složení	pravoslaví, islám, katolicismus, judaismus
Správa
Starosta	Ruslan Kucharuk
Vznik	1586
Oficiální web	www.tyumen-city.ru
Telefonní předvolba	(+7)3452
PSČ	6250xx
Označení vozidel	72
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ťumeň (rusky Тюмень) je město v Rusku, hlavní město Ťumeňské oblasti, nejstarší ruské město na Sibiři.^[3] Leží na řece Tura, 2144 km východně od Moskvy. Žije zde přibližně 861 tisíc^[2] obyvatel. Jeho rozvoj je spojen jednak s těžbou ropy a plynu v oblasti, jednak se jedná o důležitý železniční uzel Transsibiřské magistrály. Ťumeň je významným centrem zimních sportů, především biatlonu.

Svůj název získala Ťumeň v souvislosti s tím, že v oblasti středního toku řeky Tobol a mezi řekami Tura a Tavda existoval v 14. až 16. století státní útvar, který tehdejší ruští kronikáři nazývali Ťumeňský chanát (později anektován Sibiřským chanátem).

Samotné slovo Ťumeň pochází pravděpodobně z turkického slova tumen, které označuje jednak dolní tok řeky, jednak vojsko čítající 10 000 mužů. Jednalo se o termín běžně užívaný ve vojsku Zlaté hordy, mohl tak snadno proniknout do ruštiny.^[4][5]

První zmínka o znaku Ťumeně pochází z roku 1635, byl na něm zobrazený bobr a liška. Současný znak pochází z roku 1785, nepoužíval se pouze v sovětském období.

Znak Ťumeně je tvořen modrým štítem, kde na stříbrných vlnách pluje zlatá loď. Štít ověnčený hradební korunou drží bobr a lišák se stříbrnými zuby a očima, kteří stojí na zlatých vojenských trofejích. Na modré stužce dole stojí heslo: „От сего града начинается“, tedy „Od tohoto města se začíná“. Je tím míněno, že od tohoto města se začíná říční plavba na Sibiři.

Nejstarší pozůstatky lidského osídlení na území současné Ťumeně pochází z období neolitu a mladší doby železné. V 13. - 16. století se nedaleko současné Ťumeně nacházelo hlavní město Ťumenského chanátu Čingi-Tura.

Výstavba ruské Ťumeňské pevnosti začala 29. června 1586 na příkaz cara Fjodora I. Ivanoviče poblíž Čingy-Tura. Pro stavbu pevnosti byl vybrán výběžek, chráněný ze západu řekou Ťumenkou a strží, z východu Turou.

Ťumeň byla postavena na staré obchodní cestě ze střední Asie do Povolží, na místě, o které po staletí bojovali kočovníci jižní Sibiře. Velkou výhodou byly splavné řeky, po kterých se dalo doplout velmi daleko. První osadníci sem přicházeli z měst jako Perm, Solvyčegodsk či Velikij Usťug. Čelné místo mezi obyvateli Ťumeně zaujímali bojaři, střelci a kozáci. Roku 1605 zde byla zřízena jedna z prvních poštovních stanic na Sibiři. V roce 1618 byl založen Klášter svaté Trojice.

V prvních letech město trpělo nájezdy Tatarů a Kalmyků. 1640-1642 za vlády vévody Grigorije Barjatinského byla centrální část města opevněna a okolní osady obehnány hradbami. Postupem času však ohrožení sláblo a začala se rozvíjet řemesla, jako například kovářství, zvonařství, mýdlařství a koželužství.

Roku 1695 vypukl ve městě požár, který zachvátil celé dřevěné město. Po tomto požáru se začalo s výstavbou kamenných budov.

V 19. století přichází současně s úpadem Tobolsku rozkvět města, za kterým stálo především vedení trasy Transsibiřské magistrály přes město (1885). Tahounem výroby byl v 19. století kožedělný průmysl - v 2. polovině 19. století fungovalo ve městě až 70 závodů na zpracování kůže. Ťumeň byla také důležitým obchodním centrem a fungovalo zde 10 škol.

V období občanské války se o město sváděly boje. Spolu s československými legionáři 20. června 1918 ^[6] obsadili Ťumeň bělogvardějci, prakticky bez boje a 8. srpna 1919 vstoupily do města oddíly 51. divize Vasilije Bljuchera.

Velký rozvoj průmyslu ve městě nastal v souvislosti s evakuací evropské části Ruska po napadení SSSR Německem roku 1941. Kromě průmyslových podniků sem bylo přesunuto i balzamované tělo Lenina, které bylo dočasně uloženo v prostorách místní zemědělské univerzity. Roku 1944 byla zřízena Ťumeňská oblast, jejímž centrem se stala Ťumeň.

K největšímu rozvoji města v historii však došlo až v 60. letech, kdy se v okolí města začala využívat veliká ložiska ropy a zemního plynu. Expandující těžařský průmysl si vyžádal velké množství lidí zajišťujících dobývání a dopravu těchto surovin. V letech 1979–2016 se tak počet obyvatel Ťumeně zdvojnásobil.

Zdejší klima má blízko k silně kontinentálnímu. Srážek není mnoho, průměrně 480 mm za rok, a to převážně v létě. Charakteristické jsou velmi náhlé změny počasí. Nejnižší teplota -49,2 °C byla zaznamenána roku 1958.

K 1. lednu 2016 byla Ťumeň 18. největším městem Ruska, 4. největším městem Sibiře a 3. největším městem Uralského federálního okruhu.

Podle posledního sčítání lidu roku 2010 jsou nejpočetněji zastoupenými národnostmi Rusové (84,4 %), Tataři (6,1 %), Ukrajinci (1,7 %), Azerové (1,1 %), Arméni (0,9 %), Němci (0,6 %), Kazaši (0,5 %), Čuvaši (0,5 %), Bělorusové (0,4 %) a Tádžikové (0,4 %).

Nejrozšířenějším náboženstvím je pravoslaví, ve městě jsou ale v provozu i 4 mešity, katolický kostel a synagoga.

• Most zamilovaných – zavěšený most pro pěší přes řeku Turu v centru města. Vystavěn byl roku 1987 na místě staršího dřevěného mostu. Původně se jmenoval prostě Pěší, roku 2003 se však na mostě pořádala soutěž o nejneobyčejnější polibek, načež bylo starostovi města navrženo dát mostu současný název. S novým jménem se stal most rychle místním symbolem lásky, na který zamilovaní věší zámky lásky, ťumenští svatebčané se sem chodí fotografovat, zamilovaní si zde sjednávají schůzky, v den sv. Valentýna je na most zavěšováno veliké srdce. Je zde také dostupný Wi-Fi signál.

  

• Nábřeží Tury a Ťumeňky – 4 km dlouhé čtyřúrovňové nábřeží s parkovou úpravou, zahrnující lavičky, besídky, sochy, fontány, kavárny, stezku pro cyklisty a bruslaře aj.^[7]

• 

  Květinový bulvár – pěší zóna mezi ulicemi Lenina a Prvomájovou v centru města. Byl otevřen roku 2004 u výročí 60 let Ťumeňské oblasti a nahradil starý park kultury a oddechu se stadionem. Nachází se zde cirk, množství restaurací, sportovní komplex, různé zábavné atrakce a obchodní centra.
• Termální prameny – přímo v Ťumeni i v nejbližším okolí se nachází řada termálních pramenů a lázní, které nabízejí horké koupele ve venkovních bazénech. Zdejší léčivé vody jsou blahodárné zejména pro podporu látkové výměny, používají se také k výrobě kosmetiky.
• Klášter svaté Trojice – pravoslavný mužský klášter založený roku 1616, jeden z nejstarších na Sibiři. Mezi nejvýznamnější stavby areálu patří Chrám svaté Trojice a Chrám svatého Petra a Pavla ve stylu ukrajinského baroka.
• Znamenský chrám – pravoslavný katedrální chrám ve stylu sibiřského baroka, vystavěný v letech 1768-1786.
• Spasský chrám – jeden z nejvýraznějších chrámů ve městě, kombinující v sobě prvky sibiřského baroka konce 18. století a staroruský styl počátku 20. století. Vystavěn byl v letech 1796-1819.
• Muzeum geologie, ropy a plynu – muzeum zaměřené na těžbu ropy a plynu v Ťumeňské oblasti.
• Parčík sibiřských koček – pomník události z konce války. V období blokády Leningradu snědli zoufalí obyvatelé prakticky všechny kočky ve městě. To s sebou neslo nepříjemné důsledky v podobě přemnožení krys. Proto poslali ťumenští na pomoc zbídačenému městu vagón 238 koček, které zamířily především do Ermitáže, chránit před hlodavci obrazy. V parčíku se nachází tři kamenné objekty, na kterých si hraje celkem 12 pozlacených litinových koček.^[8]
• Pomník V. I. Lenina – monumentální pomník z roku 1979 na Centrálním náměstí.

Ťumeň je důležitým železničním uzlem na Transsibiřské magistrále, ze které zde vybíhají tratě na Novyj Urengoj a Nižněvartovsk.

Kříží se zde federální dálnice R351 Jekatěrinburg — Ťumeň, pokračující dále na východ jako R402 do Omsku, s dálnicí R404 vedoucí na sever do Chanty-Mansijsku.

Leteckou dopravu zajišťuje mezinárodní letiště Roščino (IATA: TJM), kterým roku 2015 prošlo přibližně 1,4 mil. pasažérů.

Veřejnou dopravu ve městě zajišťují autobusy a maršrutky ve vlastnictví města i soukromníků, jezdící na 87 městských a 47 příměstských linkách. V letech 1970-2009 ve městě fungovala též trolejbusová doprava.

Ťumeň je významným střediskem zimních sportů, zejména díky modernímu lyžařskému areálu Perla Sibiře (rusky Жемчужина Сибири), nabízejícímu 50 km běžkařských tras a tribuny pro až 8 tisíc diváků. Roku 2016 zde proběhlo mistrovství Evropy v biatlonu, v roce 2017 se zde měl konat světový pohár a také roku 2021 bylo plánováno mistrovství světa, ale kvůli dopingovému skandálu ruských sportovců se světový pohár uskutečnil ve finském Kontiolahti a mistrovství světa ve slovinské Pokljuce

Kromě toho se v Ťumeni daří fotbalu (FK Ťumeň, stadion Geolog) a funguje zde 7 škol pro přípravu olympijských kádrů.

• Irving Berlin (1888–1989), americký hudební skladatel
• Stanislav Kokorin (* 1990), ruský sportovní lezec
• Anastasia Kuzminová (* 1984), slovenská biatlonistka, sestra Antona Šipulina
• Anton Šipulin (* 1987), bývalý ruský biatlonista
• Andrej Vasilevskij (* 1994), ruský hokejový brankář

• Ta-čching, Čína (1993)
• Celle, Německo (1994)
• Houston, Spojené státy americké (1995)

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Тюмень na ruské Wikipedii, Мост влюблённых (Тюмень) na ruské Wikipedii a Цветной бульвар (Тюмень) na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ťumeň na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Ťumeň ve Wikislovníku

• https://web.archive.org/web/20080208225827/http://www.tyumen.ru/
• https://web.archive.org/web/20110724181302/http://tyumen.rfn.ru/
• https://web.archive.org/web/20051108152506/http://www.tyumen.net/main.shtml
• http://tmnfoto.narod.ru/