Žábry

Larva čolka velkého s keříčkovitými žábrami za hlavou

Žábry jsou dýchací orgán sloužící k získání kyslíku z vody a výdeji oxidu uhličitého.

Primitivní živočichové dýchají celým povrchem těla, suchozemští mají plíce, a vodní mají právě žábry. Jsou ektodermálního původu, jsou to zvrásněné vychlípeniny pokožky s co největším povrchem. Bývají umístěné v místě kde proudí nejvíc okysličené vody, například u perloočky na kmitajících hrudních nožkách.

Různé žábry se od sebe značně liší svou složitostí. Nejjednodušší jsou keříčkovité žábry umístěné vně těla. Mají je například larvy obojživelníků (dospělí jedinci mají plíce, ale velkou měrou jsou závislí na kožním dýchání). Jsou-li žábry uvnitř těla, voda je k nim přiváděna ústy a ven z těla proudí skrz žaberní štěrbiny po stranách těla za hlavou. U ryb je proudění zajištěno tím, že ryba neustále otvírá a zavírá ústa. Žraloci ústa neotvírají, a proudění je zajištěno jejich pohybem vpřed. Proto se udusí když se zamotají do sítě.

Primárním dýchacím orgánem ryb jsou čtyři páry žaber umístěné na kostěných žaberních obloucích v žaberní dutině.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu žábry ve Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo žábra ve Wikislovníku