Žádosti slovenského národa

Pomník na místě vyhlášení Žádostí v Liptovské Ondrašové

Žádosti slovenského národa nebo Mikulášské žádosti (slovensky Žiadosti slovenského národa nebo Mikulášske žiadosti) byl nejucelenejší slovenský politický program v letech 1848–1849.[1][2] Žádosti byly přijaty 10. května 1848 v Liptovském Mikuláši na setkání asi třiceti štúrovců a následujícího dne vyhlášeny v Liptovské Ondrašové.[3]

Podnět k přijetí vyšel od Jána Francisciho a Štefana Marka Daxnera.[3] Obsah dokumentu ovlivnily předchozí Liptovské (březen) a Nitranské žádosti (duben 1848).[2] Cílem bylo prohloubit březnové zákony, tedy omezit působení šlechty a vytvořit demokratický režim v Uhersku.[1] Žádosti byly adresovány uherské vládě (předseda Lajos Batthyány), palatinovi a králi[4] a ve 14 bodech shrnovaly „slovenský národněpolitický, kulturní a sociální program“.[5]


Obsah Žádostí

Dle Encyklopédie Slovenska:[2]

  • 1.–4. bod: demokratické řešení národnostní otázky v Uhersku, zamítnutí nadřazenosti jednoho národa nad jinými, zabezpečení rovnoprávnosti všech národů Uherska, vlastní sněmy pro každý národ a společný celouherský sněm
  • 5. bod: zrušení zákonů o výlučném postavení maďarštiny, zákonem zavést používání slovenštiny ve slovenských stolicích, městech a obcích
  • 6.–8. bod: vznik slovenských obecných, středních a odborných škol, univerzity a polytechniky[5], uznání červenobílé zástavy za národní zástavu Slováků
  • 9.–10. bod: rozšíření politických práv pro všechny občany (pasivní volební právo od 21, aktivní od 24 let), uzákonění úplné svobody tisku, projevu a shromažďování
  • 11. bod: zrušení poddanství, přenesení menších regálních práv (právo výčepu, mlýnské právo, právo rybolovu, lovecké právo[5]) z panství na obce
  • 12.–13. bod: propuštění Janka Kráľa a Jána Rotarida z vězení, výzva k panovníkovi, aby zabezpečil práva Poláků v Haliči
  • 14. bod: naděje, že požadavky budou splněny, protože jejich nesplnění by znamenalo pro Slováky návrat k feudálním poměrům[5]

Odmítnutí a represe ze strany vlády

Uherská vláda i maďarské veřejné mínění zaujaly k Žádostem striktně zamítavé stanovisko (i když nijak neohrožovaly celistvost Uherska). Podobně odmítavě se postavily k srbským a rusínským požadavkům. Na Slovensku vláda vyhlásila stanné právo a vydala zatykač na Ľudovíta Štúra (12. května 1848), Michala Miloslava Hodžu (22. května 1848) a Jozefa Miloslava Hurbana (1. června 1848). Všichni tři museli opustit Uhersko.[4][5] Dohoda s uherskou vládou začínala být v nedohlednu.[6] Slovenské hnutí přešlo do ilegality, část představitelů pokračovala v činnosti na slovanském sjezdu v Praze.[1]

Vláda následně podpořila vznik a vydávání vícerých propagandistických periodik jako protiváhu Slovenských národních novin. Šlo o týdeník Prjateľ ludu (redaktor Lukáš Máčaj), dvojdeník Slovácke noviny (vydavatel Andrej Kostolný; měl „paralyzovat ‚pobuřování štúrismu a sloužit zájmům ministerstva a národa‘“) a týdeník Wudce z Trnawi (redaktor Ferdinad Pelikán).[5]

Význam

Žádosti slovenského národa národněpoliticky „zrcadlí završení procesu formování slovenské národní ideologie jako ideologie svébytného národa a nastolují požadavek ústavního zabezpečení jeho rovnoprávnosti v rámci federalizovaného Uherska“ a sociálně „představují vyvrcholení celého národně osvobozeneckého hnutí 19. století.“[5] Byly „hluboce progresivním dokumentem ve sféře sociálních požadavků i v oblasti rozšíření občanských svobod a vzájemného rovnoprávneho spolužití národů v rámci federalizovaného Uherska.“[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Žiadosti slovenského národa na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b c ŠKVARNA, Dušan, et al. ŽIADOSTI SLOVENSKÉHO NÁRODA. In: Lexikón slovenských dejín. 3. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo – Mladé letá, 2006. ISBN 80-10-00872-9. S. 357.
  2. ↑ a b c Žiadosti slovenského národa. In: Encyklopédia Slovenska. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1982. Svazek VI. T–Ž. S. 640–641.
  3. ↑ a b Žiadosti slovenského národa. Pyramída. Bratislava: Slovenský ústredný výbor Socialistickej akadémie ČSSR vo Vydavateľstve Obzor, červen 1987, roč. XVI, čís. 192, s. 6130. ISSN 0231-9047. 
  4. ↑ a b KÓNYA, Peter, a kol. Dejiny Uhorska : (1000–1918). 2. vyd. Bratislava: Citadella, 2014. 787 s. ISBN 978-80-89628-59-9. S. 558–559. 
  5. ↑ a b c d e f g Dejiny Slovenska. 1. vyd. Svazek III : (od roku 1848 do konca 19. storočia). Bratislava: Veda, 1992. 831 s. ISBN 80-224-0078-5. S. 35–37. 
  6. ↑ a b DANGL, Vojtech; SEGEŠ, Vladimír. Vojenské dejiny Slovenska. Svazek III. 1711–1914. Bratislava: Vojenská informačná a tlačová agentúra, Ministerstvo obrany SR, 1996. 241 s. ISBN 80-88842-02-6. S. 85. 

Literatura

  • Dokumenty k slovenskému národnému hnutiu v rokoch 1848–1914. 1. vyd. Svazek I 1848–1867. Bratislava: Vydavateľstvo SAV, 1962. 476 s. S. 23–26. 

Související články

Externí odkazy

Dílo Žiadosti slovenského národa ve Wikizdrojích (slovensky)

Média použitá na této stránce

Liptovsky Mikulas Pomnik narodneho zhromazdenia 1948.jpg
Tento snímek zobrazuje chráněnou kulturní památku číslo 505-393/0 CHMSK/505-393/0,CHMSK/505-393(other) Slovenské republiky.